DeletedUser
Guest
Moje začátky se datují k roku 2010, kdy jsem ve svých 10 letech brouzdal po internetu a najednou z ničeho nic narazil na hru Divoké Kmeny. A jelikož jsem se v tu dobu nudil, venku bylo škaredě a já neměl co dělat, rozhodl jsem se, že zkusím štěstí a zaregistruji se. Ovšem v té době jsem nečekal, že mě tato hra natolik chytne a já u ní i ve 13 letech budu sedět.
Začátky byly velmi obtížné, nevěděl jsem, co mám stavět, jaký kmen si mám najít, na koho útočit, koho si mám vybrat za spojence a hlavně jakým stylem tuto hru hrát. Postupem času jsem se otrkal a každý den jsem se přihlašoval, stavěl budovy a rekrutoval vojáky. Jednu dobu mě tato online browserová hra chytla natolik, že jsem si její stránku nastavil jako domovskou. Ovšem jelikož jsem byl ještě mladý, útočil jsem na koho jsem chtěl a to později mělo zlé následky. Zhruba po 4 měsících aktivního hraní se mě jeden útok stal osudným a během několika dní celá má osada byla rozebrána. V tu chvíli jsem byl velice rozzuřený a rozhodl jsem se s divokými kmeny skončit.
Zhruba před rokem se spolužáci ve třídě začali o kmenech bavit, jak je to moc baví a jak plánují v kmenovém fóru různé útoky. Vůbec jsem je nechtěl poslouchat, už jen z důvodu, že ta nenávist k tomu, jak jsem skončil, ve mně stále byla. Jelikož mě prosili, v hodině chemie jsem se rozhodl, že zkusím štěstí a opět jsem se zaregistroval a hrál se svými přáteli a spolužáky. Tentokrát jsem si dával pozor, co a jak stavím a velmi mě překvapili novinky, které se za tu dobu mé ne-aktivity ve hře objevili. Ovšem na světě jsem začal příliš pozdě, a tak bylo zbytečné se jakkoli snažit vzrůstat a dostat se na špičku. Na konci roku 2012 mě byl oznámen svět 29 a já si řekl, že by bylo dobré se tam zaregistrovat a s přáteli zkusit pokořit tento svět a dostat se do nějakých lepších statistik. Netrvalo dlouho a na světě 28 mě nepřátelský kmen, který byl všude kolem mě začal rozebírat. A ať jsem se bránil jak jsem chtěl, později jsem zjistil, že to nemá cenu a s tímto světem jsem nadobro skončil.
Nyní hraji spolu se spolužáky na nově otevřeném světe 29, kde jsem se rozhodl hrát úplně jiným způsobem, než jsem hrál minule. Nyní se zaměřuji na doly a armádu a bodový rozdíl mezi mnou a těmi nejlepšími není moc velký. A i přesto, že jsem ve hře zažil několik pádů, stále jsem odhodlaný vstát z kolen a bojovat za svoje vesnice!
Začátky byly velmi obtížné, nevěděl jsem, co mám stavět, jaký kmen si mám najít, na koho útočit, koho si mám vybrat za spojence a hlavně jakým stylem tuto hru hrát. Postupem času jsem se otrkal a každý den jsem se přihlašoval, stavěl budovy a rekrutoval vojáky. Jednu dobu mě tato online browserová hra chytla natolik, že jsem si její stránku nastavil jako domovskou. Ovšem jelikož jsem byl ještě mladý, útočil jsem na koho jsem chtěl a to později mělo zlé následky. Zhruba po 4 měsících aktivního hraní se mě jeden útok stal osudným a během několika dní celá má osada byla rozebrána. V tu chvíli jsem byl velice rozzuřený a rozhodl jsem se s divokými kmeny skončit.
Zhruba před rokem se spolužáci ve třídě začali o kmenech bavit, jak je to moc baví a jak plánují v kmenovém fóru různé útoky. Vůbec jsem je nechtěl poslouchat, už jen z důvodu, že ta nenávist k tomu, jak jsem skončil, ve mně stále byla. Jelikož mě prosili, v hodině chemie jsem se rozhodl, že zkusím štěstí a opět jsem se zaregistroval a hrál se svými přáteli a spolužáky. Tentokrát jsem si dával pozor, co a jak stavím a velmi mě překvapili novinky, které se za tu dobu mé ne-aktivity ve hře objevili. Ovšem na světě jsem začal příliš pozdě, a tak bylo zbytečné se jakkoli snažit vzrůstat a dostat se na špičku. Na konci roku 2012 mě byl oznámen svět 29 a já si řekl, že by bylo dobré se tam zaregistrovat a s přáteli zkusit pokořit tento svět a dostat se do nějakých lepších statistik. Netrvalo dlouho a na světě 28 mě nepřátelský kmen, který byl všude kolem mě začal rozebírat. A ať jsem se bránil jak jsem chtěl, později jsem zjistil, že to nemá cenu a s tímto světem jsem nadobro skončil.
Nyní hraji spolu se spolužáky na nově otevřeném světe 29, kde jsem se rozhodl hrát úplně jiným způsobem, než jsem hrál minule. Nyní se zaměřuji na doly a armádu a bodový rozdíl mezi mnou a těmi nejlepšími není moc velký. A i přesto, že jsem ve hře zažil několik pádů, stále jsem odhodlaný vstát z kolen a bojovat za svoje vesnice!
Naposledy upraveno moderátorem:
keby si čítal tak vieš, že som sa na to pýtal a môže to tak byť