DeletedUser
Guest
Zde dávejte své výtvory z prvního úkolu v období od 25.6.2012 - 29.6.2012.
Ostatní příspěvky budou mazány.
Ostatní příspěvky budou mazány.
-
Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:
» Vytvořit účet na fóru
- Stav
DeletedUser
Guest
cs
1.Den ve vesnici správce Kamila bylo hodně vojáku a špehu,lučišníci stáli na hradbách a chránili vesnici před útoky vojáku z jiných vesnic nebo z jiných měst ,špehové se podívali svým speciálním dalekohledem a uviděli že na ně utočí nějaká útočná jednotka,hned to oznámili vojákům a ti připravili zbran, jednotky a domobranu která musela odejit od pole, útočnici začali bombardovat hradby a zemřelo par lučišníků,2 část lučišníků na hradbách odrazili 1 linii katapultu a otevřeli bránu a poslali obrané jednotky které uchránili a vyhrály proti protivníkovy 2.den byl krásný, šlechtic ve vesnici dal stavět doly na 15 stupeň a hradby 20 stupeň,lidi ve vesnici obdělávali pole a dolaři dolovali dřevo,hlínu,železo,rekrutovalo se 1000 sekerníků na obranu,večer vojáci stražili u hradeb a chtěli se vyspat a nabrat síly na další den,který chtěli podmanit jednu krásnou vesnici. 3.Den paladin si vyrobil Švýcarskou halapartnu,šel navštívit kamarádovu vesnici s jménem Havířov,tam se potkal se svým kamarádem jménem Eduard s kterým se dohodl ze si podrobí líbeznou vesnici s jménem Valencie a potom se dohodli a začali spojovat útočné jednotky a katapulty na útok,začali útočit,paladin si sebral svojí Švýcarskou halapartnu a šel pomoct vojákům s katapultem a šli bombardovat opevnění a mezi tím Eduard vběhl do vesnice přes rozbořené hradby a schoval se do kasáren tam si půjčil luk a začal střílet po vojácích ve vesnici až všechny postřílel doběhli vojáci na poslední Útok,paladin pomohl Eduardovi a spolu obsadili hlavni budovu a tak si podmanili vesnici s jménem Valencie.
by Vraittt
1.Den ve vesnici správce Kamila bylo hodně vojáku a špehu,lučišníci stáli na hradbách a chránili vesnici před útoky vojáku z jiných vesnic nebo z jiných měst ,špehové se podívali svým speciálním dalekohledem a uviděli že na ně utočí nějaká útočná jednotka,hned to oznámili vojákům a ti připravili zbran, jednotky a domobranu která musela odejit od pole, útočnici začali bombardovat hradby a zemřelo par lučišníků,2 část lučišníků na hradbách odrazili 1 linii katapultu a otevřeli bránu a poslali obrané jednotky které uchránili a vyhrály proti protivníkovy 2.den byl krásný, šlechtic ve vesnici dal stavět doly na 15 stupeň a hradby 20 stupeň,lidi ve vesnici obdělávali pole a dolaři dolovali dřevo,hlínu,železo,rekrutovalo se 1000 sekerníků na obranu,večer vojáci stražili u hradeb a chtěli se vyspat a nabrat síly na další den,který chtěli podmanit jednu krásnou vesnici. 3.Den paladin si vyrobil Švýcarskou halapartnu,šel navštívit kamarádovu vesnici s jménem Havířov,tam se potkal se svým kamarádem jménem Eduard s kterým se dohodl ze si podrobí líbeznou vesnici s jménem Valencie a potom se dohodli a začali spojovat útočné jednotky a katapulty na útok,začali útočit,paladin si sebral svojí Švýcarskou halapartnu a šel pomoct vojákům s katapultem a šli bombardovat opevnění a mezi tím Eduard vběhl do vesnice přes rozbořené hradby a schoval se do kasáren tam si půjčil luk a začal střílet po vojácích ve vesnici až všechny postřílel doběhli vojáci na poslední Útok,paladin pomohl Eduardovi a spolu obsadili hlavni budovu a tak si podmanili vesnici s jménem Valencie.
by Vraittt
Naposledy upraveno moderátorem:
DeletedUser
Guest
Nezařazeno do soutěže nesplňuje podmínky > max 300 slov (angelinocz)
V Joachimsthálu byly od nepaměti dva hostince. Dolní a Horní. V tom Horním měli viset na zdi naproti dveřím do šenku halapartnu a pod ní byla stříbrná cedulka s vyrytým nápisem:
„Touto zbraní, Janek řečený Poďsem , zpola zabil a zpola odehnal setninu loupeživých lapku od bran našeho města.“
Stříbrné žíly v Údolí svatého Jáchyma byly od nepaměti trnem v oku méně šťastným sousedům, a když přišli hubenější léta, muselo město otevřít zbrojnice a páni měšťané museli do zbraně. Jenže se jim nechtělo vartovat po nocích na hradbách a u bran, tak nezbývalo, než aby se o ten nelehký úděl podělili horníci a podomci. Jedním z nich byl i mladý Janek. Když se rozdělovaly zbraně ze zbrojnice, představoval si, jak dostane meč a štít a taky lesklou zbroj. „Budu jako rytíř.“ Říkal si. Ale na místo toho mu zbrojmistr vrazil do rukou starou halapartnu a páni ho poslali vartovat k horní Lesní bráně. Byl zklamaný. To neušlo pozornosti starého ponocného a tak se k němu jednoho večera připojil a ptal se ho co se děje. Janek mu všechno od srdce vypověděl.
„… a místo toho jsem dostal tuhle mizernou sekyrku na bydle.“ Dodal na konec.
Ponocný se podíval na Janka a pak na zbraň.
„Ale tohle je přeci pravá Švýcarská halapartna.“ Řekl uznale „Je to mocná a slavná zbraň. Tu používali vojáci z Helvécie, které si mohli najímat jen nejbohatší králové za Švédské vojny. Byli nejlepší a nejobávanější. Sám Svatý otec je používá jako svojí osobní gardu. Musel jí tu nechat nějaký vysloužilec, když procházel naším městem.“
Janek už se nedíval na svojí zbraň s takovou nevraživostí, a vždy když měl trochu volna, tak s ní cvičil.
Za nějaký čas se městem v noci ozval poplašný kostelní zvon. Lidé vybíhali na ulici a hrnuli se k Lesní bráně. Před ní našli převrácený žebřiňák naložený silnými kládami a asi čtyři tucty mrtvých nebo raněných cizích vojáků. Když poslali zprávu na Ostrovské panství, pan Šlik poslal jízdní oddíly a ti pochytali, asi stejný počet vojáků roztroušených po lesích. Všichni mluvili o běsnícím strážném u brány. Prý mu sám čert musel pomáhat. Janka našli mezi padlými v tratolišti krve. Za jeho statečnost daroval pan kníže jeho sestře hostinec a ona v něm pověsila tu slavnou halapartnu. Ta tam pak visela dlouhé roky. I potom co se stříbro ztratilo a město pozbylo svého lesku. Jen dneska už byste jí tam hledali marně. Jak halapartnu, tak hospodu.
V Joachimsthálu byly od nepaměti dva hostince. Dolní a Horní. V tom Horním měli viset na zdi naproti dveřím do šenku halapartnu a pod ní byla stříbrná cedulka s vyrytým nápisem:
„Touto zbraní, Janek řečený Poďsem , zpola zabil a zpola odehnal setninu loupeživých lapku od bran našeho města.“
Stříbrné žíly v Údolí svatého Jáchyma byly od nepaměti trnem v oku méně šťastným sousedům, a když přišli hubenější léta, muselo město otevřít zbrojnice a páni měšťané museli do zbraně. Jenže se jim nechtělo vartovat po nocích na hradbách a u bran, tak nezbývalo, než aby se o ten nelehký úděl podělili horníci a podomci. Jedním z nich byl i mladý Janek. Když se rozdělovaly zbraně ze zbrojnice, představoval si, jak dostane meč a štít a taky lesklou zbroj. „Budu jako rytíř.“ Říkal si. Ale na místo toho mu zbrojmistr vrazil do rukou starou halapartnu a páni ho poslali vartovat k horní Lesní bráně. Byl zklamaný. To neušlo pozornosti starého ponocného a tak se k němu jednoho večera připojil a ptal se ho co se děje. Janek mu všechno od srdce vypověděl.
„… a místo toho jsem dostal tuhle mizernou sekyrku na bydle.“ Dodal na konec.
Ponocný se podíval na Janka a pak na zbraň.
„Ale tohle je přeci pravá Švýcarská halapartna.“ Řekl uznale „Je to mocná a slavná zbraň. Tu používali vojáci z Helvécie, které si mohli najímat jen nejbohatší králové za Švédské vojny. Byli nejlepší a nejobávanější. Sám Svatý otec je používá jako svojí osobní gardu. Musel jí tu nechat nějaký vysloužilec, když procházel naším městem.“
Janek už se nedíval na svojí zbraň s takovou nevraživostí, a vždy když měl trochu volna, tak s ní cvičil.
Za nějaký čas se městem v noci ozval poplašný kostelní zvon. Lidé vybíhali na ulici a hrnuli se k Lesní bráně. Před ní našli převrácený žebřiňák naložený silnými kládami a asi čtyři tucty mrtvých nebo raněných cizích vojáků. Když poslali zprávu na Ostrovské panství, pan Šlik poslal jízdní oddíly a ti pochytali, asi stejný počet vojáků roztroušených po lesích. Všichni mluvili o běsnícím strážném u brány. Prý mu sám čert musel pomáhat. Janka našli mezi padlými v tratolišti krve. Za jeho statečnost daroval pan kníže jeho sestře hostinec a ona v něm pověsila tu slavnou halapartnu. Ta tam pak visela dlouhé roky. I potom co se stříbro ztratilo a město pozbylo svého lesku. Jen dneska už byste jí tam hledali marně. Jak halapartnu, tak hospodu.
Naposledy upraveno moderátorem:
DeletedUser35948
Guest
Býval na juhozápade vtedajšieho sveta 25,paladin niekolkých dedín a majitel
vtedy troch vzácnich predmetov
.Velký Cruith,bol známy svojou zručnostou nachádzať a spracúvať vzácne predmety
potrebné ako do Boja tak do Obrany
pre svoju dostatočne vycvičenú Armádu.Do tejto doby vynašiel už novší
druh Sekery,pevný zahnutý luk a nový dalekohlad z vačším dohladom
velmi potrebný pre špehovanie nepriatelských Území.
No teraz bol čas nájsť niečo nové. Už dlhší čas Jeho kopijníci v
prvej línii často umierali a proti Kavalérii boli velmi slabý
a on vedel že ak to chce zmeniť musí prísť na to akú
novú zbran vynájde.Musela byť dostatočne dlhá,lahká a na určitom mieste zahnutá
pre jednoduchšie strhnutie jazdca z Kona.
Cruith navrhol aby mala Halapartňa tyč z pevnejšieho dreva a čepel z dôkladnejšie spracovanej Ocelev tvare Sekery.
Armáda si nebola istá či bude tento predmet dostatočne účinný ale v prej defenzíve sa ukázalo
že je to velmi účinný.
Bola to zbraň s ktorej každému nepriatelovy pred smrtou na celom tele nabehla husia koža
Časom sa Zistilo že zvyšuje silu Kopijníkov o 30% v útoku a o 20% v obraně.
Švýcarská halapartna ...
vtedy troch vzácnich predmetov
.Velký Cruith,bol známy svojou zručnostou nachádzať a spracúvať vzácne predmety
potrebné ako do Boja tak do Obrany
pre svoju dostatočne vycvičenú Armádu.Do tejto doby vynašiel už novší
druh Sekery,pevný zahnutý luk a nový dalekohlad z vačším dohladom
velmi potrebný pre špehovanie nepriatelských Území.
No teraz bol čas nájsť niečo nové. Už dlhší čas Jeho kopijníci v
prvej línii často umierali a proti Kavalérii boli velmi slabý
a on vedel že ak to chce zmeniť musí prísť na to akú
novú zbran vynájde.Musela byť dostatočne dlhá,lahká a na určitom mieste zahnutá
pre jednoduchšie strhnutie jazdca z Kona.
Cruith navrhol aby mala Halapartňa tyč z pevnejšieho dreva a čepel z dôkladnejšie spracovanej Ocelev tvare Sekery.
Armáda si nebola istá či bude tento predmet dostatočne účinný ale v prej defenzíve sa ukázalo
že je to velmi účinný.
Bola to zbraň s ktorej každému nepriatelovy pred smrtou na celom tele nabehla husia koža
Časom sa Zistilo že zvyšuje silu Kopijníkov o 30% v útoku a o 20% v obraně.
Švýcarská halapartna ...
DeletedUser36021
Guest
Když se nám náš malý paladin narodil, švýcarskou halapartnou se vyzbrojil, bohužel jednoho krásného dne do vesnice vtrhli obrnění koně, byla to veliká bitva a u paladina musela být provedena pitva, po chvíli se jim ukázalo že paladin stále žije a tak se ve všech hospodách znovu pije, paladin se chtěl ale pomstít a tak se armáda začala křísit, po čase byli vojáci připraveni a tak se vrhli do boje s nepřáteli, bitva byla krátká, protože paladin měl u sebe kopiníka. Když se z boje vrátili nohy se jim klátili, ovšem nejvyšší kopiník ze srdce řekl, že z boje by v životě neutekl a tak se všichni radovali že vesnici rozbourali.
DeletedUser
Guest
Příběh první - Švýcarská halapartna
Nezařazeno do soutěže nesplňuje podmínky > max 300 slov (angelinocz)
Jsem Ajantis.
Po pradědovi mého praděda jsem kovář. Královský kovář!
A budu vám vyprávět příběhy, které se mým pra-pra předkům skutečně staly, aby nikdy neupadly v zapomnění.
Dnes si poslechněte příběh první - příběh o Švýcarské halapartně a jmenování našeho Paladina
V dávných dobách, bylo to za vlády krále Vasca, do našeho království vpadly hordy barbarů. Barbaři loupili, vraždili, plenili a pálili naše sídla. Král Vasco proto svolal svá královská vojska a vytáhl postavit se nájezdníkům v boji. Tehdy s vojskem odejel i můj praděd kovář.
Když viděl první boj, kdy pod kopími vojáků padali i překrásní arabští koně, sevřelo se mu srdce smutkem a lítostí nad tou ukrutností. V podvečer pak u lesa pečoval o jednoho přenádherného, těžce poraněného grošáka.
Vtom se vedle něj objevila lesní víla Aletheiana. Když uviděla prapředkův smutek nad krásným koněm, zapěla tesknou píseň. Její hlas se jako vánek i vichřice současně nesl nad bojištěm, mrtvými i raněnými a víla začala ronit slzy. Slzami pak zkrápěla koni zranění. Potom přistoupila k mému pradědovi. Beze slova mu podala bronzové křesadlo a políbila ho na čelo.
Praděd křesadlem rozdělal ve výhni oheň a za jedinou noc ukoval z podkov, nožů a všech ostatních železných věcí, které na voze vezl, tisíc zcela nových hrotů kopí. Na každém hrotu byla i sekera a hák. A ráno - ráno byl u pradědova stanu vyrovnán tisíc zcela nových zbraní - halaparten! Opodál se klidně popásal grošák - zcela zdráv!
Nové kopí - halapartnu - praděd ukázal králi Vascovi a předvedl, jak jí v boji používat. Králi se tato halapartna velmi zalíbila a proto halapartnami hned vyzbrojil všechny své kopiníky. Ti pak stanuli v čele armády proti barbarům na koních - a královské vojsko toho dne svedlo slavnou bitvu! Královští kopiníci barbary strhávali halapartnami z koní a ještě během pádu je pobíjeli hroty a sekerami na halapartně. Bili se, jako by jich bylo třikrát více, než kolik jich stálo na bitevním poli v bojovém šiku!
Ale nejvíce se podivil můj praděd - při této slavné vítězné bitvě nebyl zabit ani jediný kůň!
Barbarské vojsko bylo toho dne na hlavu poraženo. Rozprchlo se po širém okolí a ještě dlouho se barbaři děsili a v panice prchali při pohledu na šiky kopiníků vyzbrojených halapartnami.
Král Vasco si v podvečer po bitvě praděda předvolal a zeptal se ho, kde k této nové zbrani přišel? Praděd, který nikdy nebyl dál než v sousední vsi, klidně odpověděl, že takovouhle halapartnu přeci používá Švýcarská garda. Odkud to ale věděl?
Král Vasco za tuto Švýcarskou halapartnu mému pradědovi daroval svůj prsten a udělil mu dědičné právo nosit králův prsten. Také na věčné časy mého praděda i jeho potomky jmenoval "Královským kovářem". A mého praděda pak jmenoval "Paladinem královských vojsk"!
Tak se můj rod kovářů stal Královskými kováři. Všichni vědí, že tento můj pra-pra předek je náš Paladin, a proto jeho sochu staví ve městech i vesnicích na ochranu a pomoc. Kde stojí socha, tam bdí a pomáhá náš Paladin.
Ale je to opravdu tak?
Pravdou je, že je-li v boji s naším královským vojskem i Královský kovář, pak je s vojskem také náš patron Paladin.
A tento příběh je pravdivý.
Jako důkaz i já stále nosím po mém otci v rodu Královského kováře opatrovaný a děděný tento prsten krále Vasca.
Nezařazeno do soutěže nesplňuje podmínky > max 300 slov (angelinocz)
Jsem Ajantis.
Po pradědovi mého praděda jsem kovář. Královský kovář!
A budu vám vyprávět příběhy, které se mým pra-pra předkům skutečně staly, aby nikdy neupadly v zapomnění.
Dnes si poslechněte příběh první - příběh o Švýcarské halapartně a jmenování našeho Paladina
V dávných dobách, bylo to za vlády krále Vasca, do našeho království vpadly hordy barbarů. Barbaři loupili, vraždili, plenili a pálili naše sídla. Král Vasco proto svolal svá královská vojska a vytáhl postavit se nájezdníkům v boji. Tehdy s vojskem odejel i můj praděd kovář.
Když viděl první boj, kdy pod kopími vojáků padali i překrásní arabští koně, sevřelo se mu srdce smutkem a lítostí nad tou ukrutností. V podvečer pak u lesa pečoval o jednoho přenádherného, těžce poraněného grošáka.
Vtom se vedle něj objevila lesní víla Aletheiana. Když uviděla prapředkův smutek nad krásným koněm, zapěla tesknou píseň. Její hlas se jako vánek i vichřice současně nesl nad bojištěm, mrtvými i raněnými a víla začala ronit slzy. Slzami pak zkrápěla koni zranění. Potom přistoupila k mému pradědovi. Beze slova mu podala bronzové křesadlo a políbila ho na čelo.
Praděd křesadlem rozdělal ve výhni oheň a za jedinou noc ukoval z podkov, nožů a všech ostatních železných věcí, které na voze vezl, tisíc zcela nových hrotů kopí. Na každém hrotu byla i sekera a hák. A ráno - ráno byl u pradědova stanu vyrovnán tisíc zcela nových zbraní - halaparten! Opodál se klidně popásal grošák - zcela zdráv!
Nové kopí - halapartnu - praděd ukázal králi Vascovi a předvedl, jak jí v boji používat. Králi se tato halapartna velmi zalíbila a proto halapartnami hned vyzbrojil všechny své kopiníky. Ti pak stanuli v čele armády proti barbarům na koních - a královské vojsko toho dne svedlo slavnou bitvu! Královští kopiníci barbary strhávali halapartnami z koní a ještě během pádu je pobíjeli hroty a sekerami na halapartně. Bili se, jako by jich bylo třikrát více, než kolik jich stálo na bitevním poli v bojovém šiku!
Ale nejvíce se podivil můj praděd - při této slavné vítězné bitvě nebyl zabit ani jediný kůň!
Barbarské vojsko bylo toho dne na hlavu poraženo. Rozprchlo se po širém okolí a ještě dlouho se barbaři děsili a v panice prchali při pohledu na šiky kopiníků vyzbrojených halapartnami.
Král Vasco si v podvečer po bitvě praděda předvolal a zeptal se ho, kde k této nové zbrani přišel? Praděd, který nikdy nebyl dál než v sousední vsi, klidně odpověděl, že takovouhle halapartnu přeci používá Švýcarská garda. Odkud to ale věděl?
Král Vasco za tuto Švýcarskou halapartnu mému pradědovi daroval svůj prsten a udělil mu dědičné právo nosit králův prsten. Také na věčné časy mého praděda i jeho potomky jmenoval "Královským kovářem". A mého praděda pak jmenoval "Paladinem královských vojsk"!
Tak se můj rod kovářů stal Královskými kováři. Všichni vědí, že tento můj pra-pra předek je náš Paladin, a proto jeho sochu staví ve městech i vesnicích na ochranu a pomoc. Kde stojí socha, tam bdí a pomáhá náš Paladin.
Ale je to opravdu tak?
Pravdou je, že je-li v boji s naším královským vojskem i Královský kovář, pak je s vojskem také náš patron Paladin.
A tento příběh je pravdivý.
Jako důkaz i já stále nosím po mém otci v rodu Královského kováře opatrovaný a děděný tento prsten krále Vasca.
Naposledy upraveno moderátorem:
DeletedUser36035
Guest
1. Švýcarská halapartna
I šla jednou jedna halapartna
Prý švýcarská snad byla
Procházela se jen tak městem
Když v tom náhle uviděla
Jeden pěkně ostrý mečík
Si na krásnou halapartničku troufá
Nikdo kolem snad nemá srdce
Když se na to jenom kouká
Hned halapartna skočila tam
Zachránit tu mladou krásku
Přitom snad v sobě pocítila
K té halapartničce lásku
Hrdinně bojovala
Meč byl velmi silný
Byl však moc sebejistý
A právě v tom omylný
Meče ostrá slova
Jako byl on sám
Až moc se pyšnil
Všude tím byl znám
Halapartna porazila meč
Zachránila mladou krásku
A co dělá teď ?
No přece užívá si lásku
I šla jednou jedna halapartna
Prý švýcarská snad byla
Procházela se jen tak městem
Když v tom náhle uviděla
Jeden pěkně ostrý mečík
Si na krásnou halapartničku troufá
Nikdo kolem snad nemá srdce
Když se na to jenom kouká
Hned halapartna skočila tam
Zachránit tu mladou krásku
Přitom snad v sobě pocítila
K té halapartničce lásku
Hrdinně bojovala
Meč byl velmi silný
Byl však moc sebejistý
A právě v tom omylný
Meče ostrá slova
Jako byl on sám
Až moc se pyšnil
Všude tím byl znám
Halapartna porazila meč
Zachránila mladou krásku
A co dělá teď ?
No přece užívá si lásku
DeletedUser35035
Guest
Nezařazeno do soutěže nesplňuje podmínky > max 300 slov (angelinocz)
Psal se rok 1392. Jean se narodil v malém domku nedaleko Caen. Když bylo Jeanovi 15 jeho otec se rozhodl, že svého jediného syna Jeana pošle za bratem do Latisany v Byzantské říši. Jean se musel vyučit remeslu a v Byzantii se mohl učit za těsáře od svého strýka. Když oznámil matce ať Jeana zbalí na cestu, matka s pláčem začala Jeanovi balit jídlo na dlouhé noci na cestě. Otec nachystal osla a Jean se vydal na cestu. Uběhli dny a noci a na 14.den už byl Jean v Paříži. Rozhodl se, že v Paříži ani chvíli nepobudne, protože na každém rohu na něj číhalo nebezpečí. Pripojil se tehdy ke skromným obchodníkům a dvě jedenástiny spolu putovali až do Besancon. Cestou necestou se s ním obchodníci, delili o jídlo a vodu, zabávali se a Jeanova cesta s obchodníkmi rychle uběhla. Horší bylo, že v Besancon se s obchodníkmi rozloučil a tak na cestě pokračoval sám. Putoval sám ale na tretí noc od rozločení se mu něco přihodilo. Jean spal v trávě za Besanconskými hradbami, vedle osla. Znenazdání ho prebudili dupot asi troch tuctů vojáků. Vojáci zastavili za městem kde se rozložili a Jean je začal sledovat, protože mu bylo divné kam vojáci směrují. Vojáci nebyli Francouští a proto se mu to zdálo divné. Z jejich ust se chrlili španělské slová, kterým Jean nerozuměl. Jean přebděl celou noc a hned skooro ráno zmizl aby ho vojáci nenašli. Pri malém městěčku Maiche ho stretl malomocnej voják ze Švýcarska. Jean byl slušně vychovanej proto se ponoukl, že vojáka do Švýcarska odprovodí. Vojáka to překvapilo no nabídku odmítl.
,, Zbytečně by sem tě na cestě spomalil hochu. Za nami se chrlí armáda španělů, toužících dobýt Bern. Nechej mně tady ale slíb mi, že přijdeš do Bernu dřív jako oni a varuješ občany před útokem Španelů.´´
Jeanovi víc netřebalo, vyskočil na somáře, vojákovi se pokonil a už i hnal osla do Bernu aby dorazil dřív jako Španělská armáda. Za 5 dní už i byl Jean v Bernu. Před domem bernského šlechtičného zoskočil z osla a už i bouchal na bránu domu. Otvoril mu šlechtičného sluha ale Jeana před bránou nestihl zadržat a už i vyběhl po dvore k salónu. Vylekanej šlechtic skoro omdlel když viděl ve svém salónu mladého ušpiněného kluka.
Jean se uklonil a hned ze sebe vychrlil: ,,Španělové se routí na Bern!´´ ,,Cos to řekl hochu?´´ překvapenej Šlechtičnej pán si ještě stále nevysvětlil přitomnost malého hocha.
,,Španělé jdou do Švýcarska obsadit Bern. Přišel sem Vás varovat´´ odpovědel Jean. Šlechtičnej pán ihned zavolal městkou stráž a dal zverbovat každého muže co byl ve měste. Na druhý den ráno už čekali útok Španělů, kteří se na poledne vyroutili z kroví. Berňané to už čekali a hned Španělů zažehnali zpět svojí silnou defenzívou. Bojovali celé odpoledne,večer až před půl nocí padl poslednej Španěl. Šlechtičnej pán nevědel jak sa klukovi odvděčit a tak na počest uspořádal na druhej den bál. Na bálu byly samí vysokopostavení občané a Jean byl obdarován různymi šperky, koněm ale v jeho hlavě utkvěl hlavně dar od Šlechtičného pána, který daroval Jeanovi zbraň - halapartnu. Jeana tento dárek velice zaskočil a přijal ho s velkým úsměvem. Nasledující ráno už se Jean chystal na cestu a z Bernu odcházel s velkou oslavou lidu bernského. Jeanovi tahle zkušenost utkvěla v paměti a halapartnu si osvojil. Nazval jí Švýcarskou.Na cestě do Latisany pokračoval sám. Jean se dostavil do Latisany kde ho strýc začal učit za těsaře. Jeana si v Latisaně oblíbili, díky jeho příběhům z cest, které kamarádům vykládal. Vedl si život popři strýkovi ale víc už z jeho života neznáme. Pravděpodobně zustal dál žít v Byzantské říši.
P.S: Omlouvám se za mojí češtinu. Je hrozná. Pokud bude nejakej problém, můžu poskytnout i slovenskou verzi
Jinak úprava článku je na prd - například citace slov, je to tak jak to tento DK systém vkladání slov umožňuje...
Psal se rok 1392. Jean se narodil v malém domku nedaleko Caen. Když bylo Jeanovi 15 jeho otec se rozhodl, že svého jediného syna Jeana pošle za bratem do Latisany v Byzantské říši. Jean se musel vyučit remeslu a v Byzantii se mohl učit za těsáře od svého strýka. Když oznámil matce ať Jeana zbalí na cestu, matka s pláčem začala Jeanovi balit jídlo na dlouhé noci na cestě. Otec nachystal osla a Jean se vydal na cestu. Uběhli dny a noci a na 14.den už byl Jean v Paříži. Rozhodl se, že v Paříži ani chvíli nepobudne, protože na každém rohu na něj číhalo nebezpečí. Pripojil se tehdy ke skromným obchodníkům a dvě jedenástiny spolu putovali až do Besancon. Cestou necestou se s ním obchodníci, delili o jídlo a vodu, zabávali se a Jeanova cesta s obchodníkmi rychle uběhla. Horší bylo, že v Besancon se s obchodníkmi rozloučil a tak na cestě pokračoval sám. Putoval sám ale na tretí noc od rozločení se mu něco přihodilo. Jean spal v trávě za Besanconskými hradbami, vedle osla. Znenazdání ho prebudili dupot asi troch tuctů vojáků. Vojáci zastavili za městem kde se rozložili a Jean je začal sledovat, protože mu bylo divné kam vojáci směrují. Vojáci nebyli Francouští a proto se mu to zdálo divné. Z jejich ust se chrlili španělské slová, kterým Jean nerozuměl. Jean přebděl celou noc a hned skooro ráno zmizl aby ho vojáci nenašli. Pri malém městěčku Maiche ho stretl malomocnej voják ze Švýcarska. Jean byl slušně vychovanej proto se ponoukl, že vojáka do Švýcarska odprovodí. Vojáka to překvapilo no nabídku odmítl.
,, Zbytečně by sem tě na cestě spomalil hochu. Za nami se chrlí armáda španělů, toužících dobýt Bern. Nechej mně tady ale slíb mi, že přijdeš do Bernu dřív jako oni a varuješ občany před útokem Španelů.´´
Jeanovi víc netřebalo, vyskočil na somáře, vojákovi se pokonil a už i hnal osla do Bernu aby dorazil dřív jako Španělská armáda. Za 5 dní už i byl Jean v Bernu. Před domem bernského šlechtičného zoskočil z osla a už i bouchal na bránu domu. Otvoril mu šlechtičného sluha ale Jeana před bránou nestihl zadržat a už i vyběhl po dvore k salónu. Vylekanej šlechtic skoro omdlel když viděl ve svém salónu mladého ušpiněného kluka.
Jean se uklonil a hned ze sebe vychrlil: ,,Španělové se routí na Bern!´´ ,,Cos to řekl hochu?´´ překvapenej Šlechtičnej pán si ještě stále nevysvětlil přitomnost malého hocha.
,,Španělé jdou do Švýcarska obsadit Bern. Přišel sem Vás varovat´´ odpovědel Jean. Šlechtičnej pán ihned zavolal městkou stráž a dal zverbovat každého muže co byl ve měste. Na druhý den ráno už čekali útok Španělů, kteří se na poledne vyroutili z kroví. Berňané to už čekali a hned Španělů zažehnali zpět svojí silnou defenzívou. Bojovali celé odpoledne,večer až před půl nocí padl poslednej Španěl. Šlechtičnej pán nevědel jak sa klukovi odvděčit a tak na počest uspořádal na druhej den bál. Na bálu byly samí vysokopostavení občané a Jean byl obdarován různymi šperky, koněm ale v jeho hlavě utkvěl hlavně dar od Šlechtičného pána, který daroval Jeanovi zbraň - halapartnu. Jeana tento dárek velice zaskočil a přijal ho s velkým úsměvem. Nasledující ráno už se Jean chystal na cestu a z Bernu odcházel s velkou oslavou lidu bernského. Jeanovi tahle zkušenost utkvěla v paměti a halapartnu si osvojil. Nazval jí Švýcarskou.Na cestě do Latisany pokračoval sám. Jean se dostavil do Latisany kde ho strýc začal učit za těsaře. Jeana si v Latisaně oblíbili, díky jeho příběhům z cest, které kamarádům vykládal. Vedl si život popři strýkovi ale víc už z jeho života neznáme. Pravděpodobně zustal dál žít v Byzantské říši.
P.S: Omlouvám se za mojí češtinu. Je hrozná. Pokud bude nejakej problém, můžu poskytnout i slovenskou verzi
Jinak úprava článku je na prd - například citace slov, je to tak jak to tento DK systém vkladání slov umožňuje...
Naposledy upraveno moderátorem:
DeletedUser
Guest
Partička vojáků v trávě si leží,
kus od nich v dolech se železo těží.
Sledují ostatní cvičit se v boji,
zatímco další kus dortíčku krojí.
Kopí maj opřený u východní brány,
deprese se na ně valí z každý strany.
Asi se ptáte: „Proč koukají pouze?
Co když přijde válka a vojenská nouze?“
Odpověď na to je zcela jiná.
není to vůbec vojáčků vina.
Tak rádi by šli do boje, jen pryč z města stínu!
Šéf je ale posílá jen pro dřevo a hlínu.
Slzy jim stékají po mužných lících.
(Tohle je příběh o kopinících….)
Jak už asi víte, mají slabý staty,
proto téměř z města nevytáhnout paty.
Kvůli jejich slabé síle nedostanou výcviku,
tak se jenom válej v trávě a vycházej ze cviku.
Hle, v dáli paladin pln síly jede,
vítězstvím omráčen slastí jen přede.
A v ruce suvenýr z vesničky srábotky,
co vůbec nemyslel na obranné jednotky!
Předmět se v planoucím slunci třpytí,
vojáci se k němu s radostí řítí
Konec s jejich válením, končí nuda barbarská!
Paladin jim přines dar až z dalekého Švýcarska!
Halapartna chromovaná sílu jejich násobí,
staty stoupaj, síla roste, na šéfa to působí.
A pak teda rozmyslí se, na výcvik jim surky dá,
výcvik může začít, hurá! Všichni volaj tramtadá!
Za pár dní už kopiníci, vyzbrojeni u brány,
stavějí se přestatečně útočníkům do rány.
Velká síla jejich kopí proti koním vyhrává,
chabé vojsko útočníka řádnej průplesk dostává.
Od té doby dnes a denně kopiníci u bran stráží,
žádnej divnej cizí týpek útočit se neodváží.
Se švýcarskou halapartnou je z vojáků elita,
už to nejsou přitloustlý a ufňukaný jelita.
Respekt celé vesnice i cizích vojsk si získali,
taky nad tím radostí si pěkně dlouho výskali.
Strážit denně u bran je teď jejich smysl života,
teď jsou všichni spokojení, jen ne koňská kopyta
kus od nich v dolech se železo těží.
Sledují ostatní cvičit se v boji,
zatímco další kus dortíčku krojí.
Kopí maj opřený u východní brány,
deprese se na ně valí z každý strany.
Asi se ptáte: „Proč koukají pouze?
Co když přijde válka a vojenská nouze?“
Odpověď na to je zcela jiná.
není to vůbec vojáčků vina.
Tak rádi by šli do boje, jen pryč z města stínu!
Šéf je ale posílá jen pro dřevo a hlínu.
Slzy jim stékají po mužných lících.
(Tohle je příběh o kopinících….)
Jak už asi víte, mají slabý staty,
proto téměř z města nevytáhnout paty.
Kvůli jejich slabé síle nedostanou výcviku,
tak se jenom válej v trávě a vycházej ze cviku.
Hle, v dáli paladin pln síly jede,
vítězstvím omráčen slastí jen přede.
A v ruce suvenýr z vesničky srábotky,
co vůbec nemyslel na obranné jednotky!
Předmět se v planoucím slunci třpytí,
vojáci se k němu s radostí řítí
Konec s jejich válením, končí nuda barbarská!
Paladin jim přines dar až z dalekého Švýcarska!
Halapartna chromovaná sílu jejich násobí,
staty stoupaj, síla roste, na šéfa to působí.
A pak teda rozmyslí se, na výcvik jim surky dá,
výcvik může začít, hurá! Všichni volaj tramtadá!
Za pár dní už kopiníci, vyzbrojeni u brány,
stavějí se přestatečně útočníkům do rány.
Velká síla jejich kopí proti koním vyhrává,
chabé vojsko útočníka řádnej průplesk dostává.
Od té doby dnes a denně kopiníci u bran stráží,
žádnej divnej cizí týpek útočit se neodváží.
Se švýcarskou halapartnou je z vojáků elita,
už to nejsou přitloustlý a ufňukaný jelita.
Respekt celé vesnice i cizích vojsk si získali,
taky nad tím radostí si pěkně dlouho výskali.
Strážit denně u bran je teď jejich smysl života,
teď jsou všichni spokojení, jen ne koňská kopyta
DeletedUser32985
Guest
halapartna
Švýcarská Halapartna
Vesnice se budovala a nepřátel hodně měla,
ale jejich slavná písen daleko zněla,
v tu ránu to uslyšeli kavaléristi,
kteří si sobě byly jistí,
malá vesnice se bála,
ale jejich vlajka hrdě vlála,
vojsko se na koních blížilo rychle,
lučišníci nikde ,
šermíři se též schovali,
kavaléristy o milost volali,
jen hrdí kopiníci zůstali,
a koním se postavily,
boj už je tu,
smrt už je čeká,
hejno koní se blíží,
žádné suroviny ve spíži,
ale v tu ránu paladin mocný,
a najednou se konové zdáli bezmocný,
objevil s halapartnou z dálné helvetie,
pro ní ted jeho srdce bije,
s ní nejvíc kavaleristů zabije,
a také díky ní ,
jeho vojáci k nepřátelům nejsou vlídní,
bojují jak o 1/5 silnější,
jejich síla s touhle zbraní je mnohem větší,
a proto kopiníci vyhráli,
a i vesnici kavaleristů ovládli.
Švýcarská Halapartna
Vesnice se budovala a nepřátel hodně měla,
ale jejich slavná písen daleko zněla,
v tu ránu to uslyšeli kavaléristi,
kteří si sobě byly jistí,
malá vesnice se bála,
ale jejich vlajka hrdě vlála,
vojsko se na koních blížilo rychle,
lučišníci nikde ,
šermíři se též schovali,
kavaléristy o milost volali,
jen hrdí kopiníci zůstali,
a koním se postavily,
boj už je tu,
smrt už je čeká,
hejno koní se blíží,
žádné suroviny ve spíži,
ale v tu ránu paladin mocný,
a najednou se konové zdáli bezmocný,
objevil s halapartnou z dálné helvetie,
pro ní ted jeho srdce bije,
s ní nejvíc kavaleristů zabije,
a také díky ní ,
jeho vojáci k nepřátelům nejsou vlídní,
bojují jak o 1/5 silnější,
jejich síla s touhle zbraní je mnohem větší,
a proto kopiníci vyhráli,
a i vesnici kavaleristů ovládli.
- Stav