DeletedUser
Guest
Zde dávejte své výtvory z druhého úkolu v období od 2.7.2012 - 6.7.2012
Ostatní příspěvky budou mazány
Ostatní příspěvky budou mazány
-
Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:
» Vytvořit účet na fóru
- Stav
DeletedUser35035
Guest
Tak jdu prvý
Byly časy zlé a kruté. Turci už obsadili celou Perzii. Zůstavala poslední vesnička Korm a celá perzie aby byla už v rukách Turků. Turci se dlouho na útok na malou vísku nemuseli připravovat, protože vědeli, že jsou ve velké přesile a malá vesnička bude jako posledná část války a vojáci se budou moct vrátit domů. Kormané už vědeli,že v noci přijde velká pohroma. Na pravé poludne se v měste konala omše na rozloučku a všichni se jí zoučastnili. Po oběde se rozdělili na 3 členné skupiny vojáků a každá strážila údolí ze svého kopce. Kormané se rozhodli, že bojovat budou zakaždou cenu i když vědeli, že nejspíš prohrají. Celej den chystali zbraně,večer před útokem připravili při mestské bráně 3 medené kotle s roztaveným olovem. Olovo sloužilo na ochranu městské brány před vniknutím Turků. Při západu slunce už byly Turkové při Milav-jazero za vsí. Turové neměli šanci přes opevnění projít a to si vesničané uvědomovali, jediná možnost byla brána ale té se Turkové báli. Když vědeli že jsou už blízko vypustili Kormané kobylu Athelainu. Na Athelaině byla z oboch upevněná stran hořící pochodeň. Když splašená Athelaina běžela popri Turcích,Turci neváhali a chytili jí do lana. Nevědeli si vysvětlit kdo by takhle pustil nádhernou kobylu. Uvědomili si, že vesničané jsou připraveni se bránit a lekli se. Po chvilce se zhodli a řekli, že na vesnici dnes nezaútočí. Nechtěli přijít o svoje vojáky a proto útok odložili. Pravdepodobně i tak Turkové ves dobyly, to že by je vesnička porazila si namlouvat nemůžme ale vesničané ukázali Turkům svojí oddanost vesnici. Od té doby se Výstražným ohňům přezdívá Athelainy...
P.S
pět se omlouvám za češtinu, popřípadě můžu poskytnout text i ve slovenčině...:yes
Byly časy zlé a kruté. Turci už obsadili celou Perzii. Zůstavala poslední vesnička Korm a celá perzie aby byla už v rukách Turků. Turci se dlouho na útok na malou vísku nemuseli připravovat, protože vědeli, že jsou ve velké přesile a malá vesnička bude jako posledná část války a vojáci se budou moct vrátit domů. Kormané už vědeli,že v noci přijde velká pohroma. Na pravé poludne se v měste konala omše na rozloučku a všichni se jí zoučastnili. Po oběde se rozdělili na 3 členné skupiny vojáků a každá strážila údolí ze svého kopce. Kormané se rozhodli, že bojovat budou zakaždou cenu i když vědeli, že nejspíš prohrají. Celej den chystali zbraně,večer před útokem připravili při mestské bráně 3 medené kotle s roztaveným olovem. Olovo sloužilo na ochranu městské brány před vniknutím Turků. Při západu slunce už byly Turkové při Milav-jazero za vsí. Turové neměli šanci přes opevnění projít a to si vesničané uvědomovali, jediná možnost byla brána ale té se Turkové báli. Když vědeli že jsou už blízko vypustili Kormané kobylu Athelainu. Na Athelaině byla z oboch upevněná stran hořící pochodeň. Když splašená Athelaina běžela popri Turcích,Turci neváhali a chytili jí do lana. Nevědeli si vysvětlit kdo by takhle pustil nádhernou kobylu. Uvědomili si, že vesničané jsou připraveni se bránit a lekli se. Po chvilce se zhodli a řekli, že na vesnici dnes nezaútočí. Nechtěli přijít o svoje vojáky a proto útok odložili. Pravdepodobně i tak Turkové ves dobyly, to že by je vesnička porazila si namlouvat nemůžme ale vesničané ukázali Turkům svojí oddanost vesnici. Od té doby se Výstražným ohňům přezdívá Athelainy...
P.S
pět se omlouvám za češtinu, popřípadě můžu poskytnout text i ve slovenčině...:yesDeletedUser
Guest
Aletheian, mladá krásná žena s černými vlasy a hnědýma očima. Aletheian nežila jako ostatní s myšlenkou, že na její malé město nikdo nezaútočí, a proto jí napadl způsob, aby se město mohlo připravit na obranu a vědělo o útoku. Spoluobyvatelé města jí považovali za blázna, když si myslí, že by na jejich město mohl někdo zaútočit, Aletheian na to však nedbala.
Jednoho dne se vydala na kopec, kde postavila hranici a nechala jí hlídat jedním svým přítelem. O kus dál postavila další tak, aby od sebe byly hranice daleko, ale navzájem viditelné. Postavila jich stejných šest za pomoci svých přátel, kteří tam potom měli stráž.
Brzy se dohodla skupina 30 banditů, že přepadnou město. Věděli, že město je vojensky slabší a jeho obyvatelé si myslí, že je nikdo nenapadne, a proto nemá stálou stráž. Bandité se vydali na cestu a snažili se, aby nebyli viděni, aby město nebylo upozorněné na jejich příjezd. Avšak, jedna hranice byla na těžko přístupném kopci, ze kterého bylo vidět celé široké okolí a i nečekaní ozbrojení hosté. Strážný hranice si jich okamžitě všiml a zapálil hranici, která byla špatně viditelná z cesty, ale dobře z druhé strany. Další strážce si všiml, že hoří hranice jeho přítele a okamžitě věděl, že se něco děje a zapálil i tu svou. Tak to pokračovalo, až si strážný ve městě všiml, že hoří hranice, která byla kousek od města. „Poplach! Poplach! Připravte se!“ řval strážný na celé město. Vojáci se seskupili včas, aby odrazili bandity.
„Skvělý nápad s těmi ohni Aletheiano. A protože jsi to vymyslela ty a tím jsi zachránila naše město před bandity, tak toto budeme nazývat Alethiany výstražné ohně.“ řekl starosta města. Od té doby se tyto výstražné ohně používali skoro všude a postupem doby se zlepšovaly.
Jednoho dne se vydala na kopec, kde postavila hranici a nechala jí hlídat jedním svým přítelem. O kus dál postavila další tak, aby od sebe byly hranice daleko, ale navzájem viditelné. Postavila jich stejných šest za pomoci svých přátel, kteří tam potom měli stráž.
Brzy se dohodla skupina 30 banditů, že přepadnou město. Věděli, že město je vojensky slabší a jeho obyvatelé si myslí, že je nikdo nenapadne, a proto nemá stálou stráž. Bandité se vydali na cestu a snažili se, aby nebyli viděni, aby město nebylo upozorněné na jejich příjezd. Avšak, jedna hranice byla na těžko přístupném kopci, ze kterého bylo vidět celé široké okolí a i nečekaní ozbrojení hosté. Strážný hranice si jich okamžitě všiml a zapálil hranici, která byla špatně viditelná z cesty, ale dobře z druhé strany. Další strážce si všiml, že hoří hranice jeho přítele a okamžitě věděl, že se něco děje a zapálil i tu svou. Tak to pokračovalo, až si strážný ve městě všiml, že hoří hranice, která byla kousek od města. „Poplach! Poplach! Připravte se!“ řval strážný na celé město. Vojáci se seskupili včas, aby odrazili bandity.
„Skvělý nápad s těmi ohni Aletheiano. A protože jsi to vymyslela ty a tím jsi zachránila naše město před bandity, tak toto budeme nazývat Alethiany výstražné ohně.“ řekl starosta města. Od té doby se tyto výstražné ohně používali skoro všude a postupem doby se zlepšovaly.
DeletedUser
Guest
Kdesi, kdysi v římském vojenském táboře.
Marcus Claudius Marcellus vešel do svého stanu. Pohlédl na starší ženu v prostých šatech, sedící na stoličce pro hosty u jeho úředního stolu. Pokynul jí, aby nevstávala.
„Kdo jsi a čeho si žádáš od římského vojevůdce, ženo?“ Zeptal se jí a jal se provádět hygienu rukou u bronzového umyvadla.
„Jsem Aletheia ze Syrakus a přišla jsem prosit o milost, pane.“ Odpověděla tiše.
„Aletheia, Aletheia to je řecky pravda.“ Konstatoval „O jakou milost jdeš žádat, paní Pravdo?“
„O milost pro své město, pro Syrakusy.“ Řekla a pozvedla hlavu, aby se na Římana podívala. „Obléhání trvá tak dlouho, tak strašně dlouho a v městě jsou staří a malé děti. Dva roky už to trvá.“
„Vím dobře, jak dlouho obléhání trvá, paní Pravdo.“ Odpověděl jí, nacházeje v tomto oslovení zalíbení. „Je válka a tak to bývá. Vy jste spojenci Kartága a tak nesete za toto spojenectví následky. Hanibal se prohání Apeninami a my zase obléháme Syrakusy. S tím se nedá nic dělat.“
„Jak pak by jsme nebyli spojenci Kartága? Sicílie byla, vždy provincií Kartága. Všichni Syrakusané mají v Kartágu příbuzné. Mohli by jsme jinak?“ Řekla posmutněle.
„A vaši příbuzní stojí před branami Říma.“ Rozčílil se držitel spolia opima. „ Za to musíte zaplatit. Ten váš Archimédes nám spálil svými zrcadly lodě a naši kapitáni se neodváží připlout do přístavu. Jeho válečné stroje metají střely tak daleko, že se nemůžeme my přiblížit ani na dostřel. Ale Řím se nevzdává a Řím neprohrává. Budeme zde a klidně další dva roky bude li potřeba.“
„Já vím, proto jsem přišla prosit.“ Vzdychla si těžce. „Vydám vám Syrakusy, když mi slíbíš, že ušetříš obyvatele města a zabráníš rabování.“
„Jak?“ skoro vyhrkl generál a musel se držet svojí netrpělivost na uzdě.
„Zapálím v noci výstražné ohně u zbrojnice a tam kde jsou stání válečných strojů, když my slíbíš, že Římané nebudou rabovat a zabíjet. Vy pak je, pak lehce zničíte svými katapulty.“ Řekla odevzdaně.
„Dobrá.“ Souhlasil vojevůdce.
Paní Pravda dodržela své slovo. Na rozdíl od Římana.
Marcus Claudius Marcellus vešel do svého stanu. Pohlédl na starší ženu v prostých šatech, sedící na stoličce pro hosty u jeho úředního stolu. Pokynul jí, aby nevstávala.
„Kdo jsi a čeho si žádáš od římského vojevůdce, ženo?“ Zeptal se jí a jal se provádět hygienu rukou u bronzového umyvadla.
„Jsem Aletheia ze Syrakus a přišla jsem prosit o milost, pane.“ Odpověděla tiše.
„Aletheia, Aletheia to je řecky pravda.“ Konstatoval „O jakou milost jdeš žádat, paní Pravdo?“
„O milost pro své město, pro Syrakusy.“ Řekla a pozvedla hlavu, aby se na Římana podívala. „Obléhání trvá tak dlouho, tak strašně dlouho a v městě jsou staří a malé děti. Dva roky už to trvá.“
„Vím dobře, jak dlouho obléhání trvá, paní Pravdo.“ Odpověděl jí, nacházeje v tomto oslovení zalíbení. „Je válka a tak to bývá. Vy jste spojenci Kartága a tak nesete za toto spojenectví následky. Hanibal se prohání Apeninami a my zase obléháme Syrakusy. S tím se nedá nic dělat.“
„Jak pak by jsme nebyli spojenci Kartága? Sicílie byla, vždy provincií Kartága. Všichni Syrakusané mají v Kartágu příbuzné. Mohli by jsme jinak?“ Řekla posmutněle.
„A vaši příbuzní stojí před branami Říma.“ Rozčílil se držitel spolia opima. „ Za to musíte zaplatit. Ten váš Archimédes nám spálil svými zrcadly lodě a naši kapitáni se neodváží připlout do přístavu. Jeho válečné stroje metají střely tak daleko, že se nemůžeme my přiblížit ani na dostřel. Ale Řím se nevzdává a Řím neprohrává. Budeme zde a klidně další dva roky bude li potřeba.“
„Já vím, proto jsem přišla prosit.“ Vzdychla si těžce. „Vydám vám Syrakusy, když mi slíbíš, že ušetříš obyvatele města a zabráníš rabování.“
„Jak?“ skoro vyhrkl generál a musel se držet svojí netrpělivost na uzdě.
„Zapálím v noci výstražné ohně u zbrojnice a tam kde jsou stání válečných strojů, když my slíbíš, že Římané nebudou rabovat a zabíjet. Vy pak je, pak lehce zničíte svými katapulty.“ Řekla odevzdaně.
„Dobrá.“ Souhlasil vojevůdce.
Paní Pravda dodržela své slovo. Na rozdíl od Římana.
DeletedUser33651
Guest
válka
Válka mezi dvěmi sousedními městy trvala už dost dlouho. Jedno město bylo provincíí Gálie a to druhá Říma.
Za velké bouře napadla tehdy neznámá provincie Galie velmi silnou provincii Říma. Gálii tehdy vedlá krásná velitelka Aletheina. Ona byla skvělou stratedkou a díky ní za té bouřky získaly velkou část nepřítelových zásob a pobily vetšinu vojáků a žoldnerů co se nacházeli ve městě. Odveta na sebe nedala dlouho čekat ač byla neuspěsná. Pár dní na to se už Římané naštvaly a schodly se, že když jí mít nemůžou tak jí aspoň zbourají. Což se dozvěděla Alethein a ta vymyslela plán jak je porazit jednou provždy. Dohodla se jednou s přátelenou, že jim zpustoší z části město. Zníčí beranidly bránu a vystšelý pár ran katapulty do hradeb a následně Aletheina zapálí velkou hromadu dřeva a polije jí hořlavou kapalinou aby byl kouř cítit až k nepřátelům. Římané hned jak to zjistily poslaly veškeré vojsko na průzkum a obsazení. Jakmile přišli do města tak se moc nerozhlížely a poslaly po jednom z vojáků zprávu vládci, že je město prázdné. A na to galové čekaly. Lučišníci schovaný na hradbách vstaly a vojáci vylezli z podzemního bunkru. Ty co se rozběhly proti nim tak byly sestřeleni lučišníky, ostatní byly zajati a dáni za pomoc s přátelené vesnici jako otroci. Za 2dny bylo město opraveno. To zpozoroval vládce Říma a tak se jel podívat na město s domněním že mu město patří. No a to byl jeho konec. Tímto získala Aletheina nepřátelské město bezestrát. Od té doby se tomu říká Aletheininy ohně. Následně bylo od toho odvozeni Aletheniny výstražné ohně které měly hlásit nebezpečí.
Válka mezi dvěmi sousedními městy trvala už dost dlouho. Jedno město bylo provincíí Gálie a to druhá Říma.
Za velké bouře napadla tehdy neznámá provincie Galie velmi silnou provincii Říma. Gálii tehdy vedlá krásná velitelka Aletheina. Ona byla skvělou stratedkou a díky ní za té bouřky získaly velkou část nepřítelových zásob a pobily vetšinu vojáků a žoldnerů co se nacházeli ve městě. Odveta na sebe nedala dlouho čekat ač byla neuspěsná. Pár dní na to se už Římané naštvaly a schodly se, že když jí mít nemůžou tak jí aspoň zbourají. Což se dozvěděla Alethein a ta vymyslela plán jak je porazit jednou provždy. Dohodla se jednou s přátelenou, že jim zpustoší z části město. Zníčí beranidly bránu a vystšelý pár ran katapulty do hradeb a následně Aletheina zapálí velkou hromadu dřeva a polije jí hořlavou kapalinou aby byl kouř cítit až k nepřátelům. Římané hned jak to zjistily poslaly veškeré vojsko na průzkum a obsazení. Jakmile přišli do města tak se moc nerozhlížely a poslaly po jednom z vojáků zprávu vládci, že je město prázdné. A na to galové čekaly. Lučišníci schovaný na hradbách vstaly a vojáci vylezli z podzemního bunkru. Ty co se rozběhly proti nim tak byly sestřeleni lučišníky, ostatní byly zajati a dáni za pomoc s přátelené vesnici jako otroci. Za 2dny bylo město opraveno. To zpozoroval vládce Říma a tak se jel podívat na město s domněním že mu město patří. No a to byl jeho konec. Tímto získala Aletheina nepřátelské město bezestrát. Od té doby se tomu říká Aletheininy ohně. Následně bylo od toho odvozeni Aletheniny výstražné ohně které měly hlásit nebezpečí.
DeletedUser35685
Guest
......
Daleko za lesy byla vesnička obydlena spousty obyvately.Každý obyvatel měl u sebe nějakou zbraň někdo měl sekeru někdo zase luk nebo meč.V té vesničce žil i jeden vysoký a silný paladin.Každý den hlídal na věži u opevnění a hlídal jestli se neblíží nějaké cizí vojsko.Jednoho dne začala vesnička stavět katapulty nechla jich vyrobit padesát.Jednoho rána když se paladin probudil vydal se na obhlídku kolem vesnice.Když už to skoro celé prohlídl tak si tam všiml něčeho co tam ještě neviděl.Tak se vydal byl to aleitheiny výstražné ohně který tam zanechalo nějaké vojsko které na mě dřív útočilo.Tak ten oheň vzal a šel zpět do vesnice.Když se vracel tak viděl vojsko útočící na jeho vesnici.Rychle spěchal do vesnice aby tam byl dřív než nepřátelská vojska.Přiběhl o pár minutek dříve než protivníkovo vojsko.Nechal povolat všechny bojeschopné muže a připravit katapulty.Katapulty postavili do řady a rožhavili koule na střílení.Vojsko se přibližovalo a přibližovalo když kýlo na dostřel katapultu,katapulty začaly střílet rožhavené koule a skoro všechno útočící vojsko sestřelili a na zbylé poslali kopytníky a šermíre.Od té doby používali aleitheiny výstražné ohně na obranu před útočníky.
Daleko za lesy byla vesnička obydlena spousty obyvately.Každý obyvatel měl u sebe nějakou zbraň někdo měl sekeru někdo zase luk nebo meč.V té vesničce žil i jeden vysoký a silný paladin.Každý den hlídal na věži u opevnění a hlídal jestli se neblíží nějaké cizí vojsko.Jednoho dne začala vesnička stavět katapulty nechla jich vyrobit padesát.Jednoho rána když se paladin probudil vydal se na obhlídku kolem vesnice.Když už to skoro celé prohlídl tak si tam všiml něčeho co tam ještě neviděl.Tak se vydal byl to aleitheiny výstražné ohně který tam zanechalo nějaké vojsko které na mě dřív útočilo.Tak ten oheň vzal a šel zpět do vesnice.Když se vracel tak viděl vojsko útočící na jeho vesnici.Rychle spěchal do vesnice aby tam byl dřív než nepřátelská vojska.Přiběhl o pár minutek dříve než protivníkovo vojsko.Nechal povolat všechny bojeschopné muže a připravit katapulty.Katapulty postavili do řady a rožhavili koule na střílení.Vojsko se přibližovalo a přibližovalo když kýlo na dostřel katapultu,katapulty začaly střílet rožhavené koule a skoro všechno útočící vojsko sestřelili a na zbylé poslali kopytníky a šermíre.Od té doby používali aleitheiny výstražné ohně na obranu před útočníky.
DeletedUser15465
Guest
Můj první příběh skončil u Guntera gladiátora.
Ve druhém příběhu vám povím, jak nechal se Phoneas přemluvit Mithkasem, aby po městě rozmístil stroje na obléhání a použil je na obranu.
„Nevím, nevím, Mithkasi. Zásoby nám docházejí, máme víc raněných než zdravých a už i ty začínáš blouznit! Vize, to tak! K čemu nám budou do obrany tyto katapulty? Jsou to obléhací stroje, nikoliv obranné!“
„Musíme to zkusit! Dejte mi svolení, pane.“
„Kliď se mi z očí. Stejně jsme všichni mrtví, tak proč to nezkusit? Ať je tedy po tvém, centurione.“
S přípravami začali vojáci brzy ráno. Postavit balistu je lehké – balista je vlastně jen zvětšený luk. Horší to bylo s katapulty – ne, o střelivo nešlo, sutiny z rozbořených domů se povalovaly všude. Dřeva byl zoufalý nedostatek, útočníci se je snažili vyhladovět a odříznout od zdrojů - což se jim dařilo. Než skončil den, měla Phoneova kohorta pouhých dvacet strojů a další neměla z čeho vyrobit.
Druhého dne nebyl Mithkas k zastižení – osobně rozmisťoval každý stroj, každou barikádu. Na to, co zbývalo z hradeb, vyslal hlídky s kotli – to aby mohli v případě útoku zažehnout oheň. Mithkasův plán byl prostý, přesně tak, jak mu vyjevila bohyně Aleth, již uctíval. Tajně doufal, že se mu jeho přání splní a že se jeho past osvědčí – zčásti proto, že tato past byla možná jediný způsob, jak přežít.
Hodinu před úsvitem bylo ve městě pět set odevzdaných a jeden spokojený voják. Kolem města se stahovala smyčka – hordy barbarů si přišly pro vítězství. Mithkas ale neklesal na mysli. Vydal signál – a čekal. Chvíli se zdálo, že se zastavil čas – a pak se městem rozlehl řev a skučení umírajících. Dvacet katapultů vyrylo do řad nepřátel hluboké jizvy. Ti co přežili, odhodili své zbraně a výstroj a prchali před ohnivými koulemi.
Díky, Aleth, má bohyně. Ty a tvé ohně – Aletheiany ohně – nám dnes zachránily život.
Ve druhém příběhu vám povím, jak nechal se Phoneas přemluvit Mithkasem, aby po městě rozmístil stroje na obléhání a použil je na obranu.
„Nevím, nevím, Mithkasi. Zásoby nám docházejí, máme víc raněných než zdravých a už i ty začínáš blouznit! Vize, to tak! K čemu nám budou do obrany tyto katapulty? Jsou to obléhací stroje, nikoliv obranné!“
„Musíme to zkusit! Dejte mi svolení, pane.“
„Kliď se mi z očí. Stejně jsme všichni mrtví, tak proč to nezkusit? Ať je tedy po tvém, centurione.“
S přípravami začali vojáci brzy ráno. Postavit balistu je lehké – balista je vlastně jen zvětšený luk. Horší to bylo s katapulty – ne, o střelivo nešlo, sutiny z rozbořených domů se povalovaly všude. Dřeva byl zoufalý nedostatek, útočníci se je snažili vyhladovět a odříznout od zdrojů - což se jim dařilo. Než skončil den, měla Phoneova kohorta pouhých dvacet strojů a další neměla z čeho vyrobit.
Druhého dne nebyl Mithkas k zastižení – osobně rozmisťoval každý stroj, každou barikádu. Na to, co zbývalo z hradeb, vyslal hlídky s kotli – to aby mohli v případě útoku zažehnout oheň. Mithkasův plán byl prostý, přesně tak, jak mu vyjevila bohyně Aleth, již uctíval. Tajně doufal, že se mu jeho přání splní a že se jeho past osvědčí – zčásti proto, že tato past byla možná jediný způsob, jak přežít.
Hodinu před úsvitem bylo ve městě pět set odevzdaných a jeden spokojený voják. Kolem města se stahovala smyčka – hordy barbarů si přišly pro vítězství. Mithkas ale neklesal na mysli. Vydal signál – a čekal. Chvíli se zdálo, že se zastavil čas – a pak se městem rozlehl řev a skučení umírajících. Dvacet katapultů vyrylo do řad nepřátel hluboké jizvy. Ti co přežili, odhodili své zbraně a výstroj a prchali před ohnivými koulemi.
Díky, Aleth, má bohyně. Ty a tvé ohně – Aletheiany ohně – nám dnes zachránily život.
DeletedUser36050
Guest
Aletheiany výstražné ohně
Už byl zas na cestě. O Aletheianiných výstražných ohních neměl žádné informace kromě místa kde jsou uschovány. To o Švýcarské halapartně toho věděl více. Dozvěděl se, že této zbrani se také říká Švýcarský dlouhý meč a je tradiční zbraní švýcarské gardy. Gardy, která stráží Vatikán. Jen některá ale měla magickou moc. Ale Aletheiany výstražné ohně? Dozvěděl se o nich jen to, že by se měli nacházet v dva dny vzdálené sopce. Nechtěl odjíždět tak daleko, ale pokud tento magický předmět nezíská, jeho vesnice nemá šanci. Nepřátel bylo moc a oni se ještě nestačili vzpamatovat po předchozích útocích. Zanechal proto svoji malou sestru staré tetě, která je po smrti jejich rodičů vychovala.
Sopku nalezl snadno. Její kouř býval vidět na míle daleko a ani dnes tomu nebylo jinak. Ani jeskyni, která se nacházela na úbočí sopky téměř u jejího vrcholku a vypadala jako obrovská tlama, nemusel hledat dlouho. Podle indicií se ohně měli nacházet někde uvnitř jeskyně.
Stál uvnitř a nechápavě se rozhlížel kolem. Nacházel se na úzkém ochozu a pod ním bylo peklo. Místo dna jeskyně byla obrovská díra a v ní žhavá láva. Bylo zde neskutečné horko, ale dým naštěstí odcházel ven otvorem ve stropě jeskyně. Co to má znamenat? Propadla se snad celá jeskyně do žhavého nitra sopky? Kde má teď u všech bohů hledat! Najednou se mu oči rozšířili poznáním. Celá sopka je Aletheianým ohněm! Pod ním radostně zaskotačili plamínky...
Už byl zas na cestě. O Aletheianiných výstražných ohních neměl žádné informace kromě místa kde jsou uschovány. To o Švýcarské halapartně toho věděl více. Dozvěděl se, že této zbrani se také říká Švýcarský dlouhý meč a je tradiční zbraní švýcarské gardy. Gardy, která stráží Vatikán. Jen některá ale měla magickou moc. Ale Aletheiany výstražné ohně? Dozvěděl se o nich jen to, že by se měli nacházet v dva dny vzdálené sopce. Nechtěl odjíždět tak daleko, ale pokud tento magický předmět nezíská, jeho vesnice nemá šanci. Nepřátel bylo moc a oni se ještě nestačili vzpamatovat po předchozích útocích. Zanechal proto svoji malou sestru staré tetě, která je po smrti jejich rodičů vychovala.
Sopku nalezl snadno. Její kouř býval vidět na míle daleko a ani dnes tomu nebylo jinak. Ani jeskyni, která se nacházela na úbočí sopky téměř u jejího vrcholku a vypadala jako obrovská tlama, nemusel hledat dlouho. Podle indicií se ohně měli nacházet někde uvnitř jeskyně.
Stál uvnitř a nechápavě se rozhlížel kolem. Nacházel se na úzkém ochozu a pod ním bylo peklo. Místo dna jeskyně byla obrovská díra a v ní žhavá láva. Bylo zde neskutečné horko, ale dým naštěstí odcházel ven otvorem ve stropě jeskyně. Co to má znamenat? Propadla se snad celá jeskyně do žhavého nitra sopky? Kde má teď u všech bohů hledat! Najednou se mu oči rozšířili poznáním. Celá sopka je Aletheianým ohněm! Pod ním radostně zaskotačili plamínky...
Naposledy upraveno moderátorem:
DeletedUser
Guest
Můj příběh
Jednoho dne se králi Ithacovi a královně Elizabeth narodila dcera jménem Aletheia . Byla to krásná, černovlasá a roztomilá holčička . Po uplynutí 13-ti let, přesně na den, jí zemřel otec Ithaco a matka Elizabeth z toho dostala psychický záchvat, prostě to už neunesla a v kasárnách, kde se ji snažili uzdravit, bohužel zemřela . Aletheii se ujali její prarodiče z otcovi strany . Na její osmnácté narozeniny se její prarodiče rozhodli, že by měli Aletheii najít nějakého manžela . Manžela našli, byl to udatný a odvážný rytíř jménem Carlos . Byl to velmi dobrý bojovník jehož nejlepší a nejobávanější zbraní byl palcát . Aletheia se do něj nekontrolovaně zamilovala . Založili spolu novou zemi, které říkali "Aletheia", podle její zakladatelky Aletheii . Aletheiané natolik uctívali své zakladatele, že když věk obou přesáhl 50, začali mít velké obavy, začali vynalézat všelijaké lektvary na mládnutí a všelijaké takovéto přípravky . Bohužel, nic nezabíralo . Když bylo Aletheii 58, její dvaaosmdesátiletý manžel bohužel začal sténat . Nakonec čaroděj jménem Akaron opravdu vyzkoumal tajemství omlazujícího lektvaru a krále zachránil . Dokonce se mu opravdu podařilo ho i omladit, že měl přesně 40 let . Trošku dali i Aletheii a ta měla 36 let . Proto se rozhodli toho trošku využít k vytvoření dědice trůnu . Narodil se jim první a ne poslední syn Baptist a později se jim narodil druhý syn Thogard . Oba se rozhodli jít do války . Nakonec, válka mezi Aletheiany a Ithačany rozhodla o nejhorším . Aletheia a Carlos, oba padli v boji . Oba je podpálili hořícím klackem, který jim vrazili přímo do břicha . Proto se od té doby takovémuto nástroji říká Aletheiany výstražné ohně .
Jednoho dne se králi Ithacovi a královně Elizabeth narodila dcera jménem Aletheia . Byla to krásná, černovlasá a roztomilá holčička . Po uplynutí 13-ti let, přesně na den, jí zemřel otec Ithaco a matka Elizabeth z toho dostala psychický záchvat, prostě to už neunesla a v kasárnách, kde se ji snažili uzdravit, bohužel zemřela . Aletheii se ujali její prarodiče z otcovi strany . Na její osmnácté narozeniny se její prarodiče rozhodli, že by měli Aletheii najít nějakého manžela . Manžela našli, byl to udatný a odvážný rytíř jménem Carlos . Byl to velmi dobrý bojovník jehož nejlepší a nejobávanější zbraní byl palcát . Aletheia se do něj nekontrolovaně zamilovala . Založili spolu novou zemi, které říkali "Aletheia", podle její zakladatelky Aletheii . Aletheiané natolik uctívali své zakladatele, že když věk obou přesáhl 50, začali mít velké obavy, začali vynalézat všelijaké lektvary na mládnutí a všelijaké takovéto přípravky . Bohužel, nic nezabíralo . Když bylo Aletheii 58, její dvaaosmdesátiletý manžel bohužel začal sténat . Nakonec čaroděj jménem Akaron opravdu vyzkoumal tajemství omlazujícího lektvaru a krále zachránil . Dokonce se mu opravdu podařilo ho i omladit, že měl přesně 40 let . Trošku dali i Aletheii a ta měla 36 let . Proto se rozhodli toho trošku využít k vytvoření dědice trůnu . Narodil se jim první a ne poslední syn Baptist a později se jim narodil druhý syn Thogard . Oba se rozhodli jít do války . Nakonec, válka mezi Aletheiany a Ithačany rozhodla o nejhorším . Aletheia a Carlos, oba padli v boji . Oba je podpálili hořícím klackem, který jim vrazili přímo do břicha . Proto se od té doby takovémuto nástroji říká Aletheiany výstražné ohně .
DeletedUser34582
Guest
Dedina Durangs patrila do ríše kráľa Oltherda.
Bola to obchodná dedina bez vojakov.
V dedine žil aj vynálezca, ktorý mal odvážnu a krásnu dcéru Aletheian.
Starší muž mal iba ju a naučil ju všetko čo vedel, taktiež výborne bojovať. Jej odvaha bola väčšia ako mnohých vojakov.
Jej otcovi vždy vŕtalo v hlave, že dedina je obranne nezabezpečená.
Vypracoval preto obranný plán. Vymyslel stroje, ktoré nazval katapulty. Mali byť naložené množstvo menších balvanov.
Poprosil kráľa, aby mohol tento obranný plán zabudovať v ich dedine.... Kráľ to napokon povolil.
Katapulty zabudovali na hradby na štyroch svetových stranách.
Okrem toho vybudoval vo vzdialenosti dvoch kilometrov jeden zákop, ktorý bol naplnený zospodu tenkými, suchými konármi a zvrchu slamou splývajúcou s okolím.
Na cestách boli v zemi mostíky tak, aby si to nikto nevšimol. Zákop bol vykopaný do kružnice okolo celých hradieb. Druhý bol vykopaný v okolí hôr v ktorých sa dedina nachádzala....rovnakým systémom približne 2 kilometrov od prvého. Zákopy boli vzájomne prepojené.
Prešlo pár mesiacov od dokončenia a na dedinu sa ráno blížil nepriateľ. Všetci okrem Aletheian sa poskrývali.. Jej otec ju nedokázal zastaviť- bol veľmi chorý.
Nepriateľ obkľúčil dedinu zo všetkých strán. Aletheian poznala otcov obranný systém dokonale a vedela čo spraviť. Vystrelila ohnivý šíp do slamy, ktorá začala hneď horieť. Zapálili sa obidve kružnice a zabránili nepriateľskému vojsku príchod k dedine a zároveň aj útek na zavolanie pomoci. Aletheian sa rozbehla po hradbách a odpálila muníciu zo všetkých katapultov. Balvany zasiahli všetko živé.
Dym taktiež oznámil susedným dedinám, že potrebujú pomoc.
Jediná žena takto porazila tisíce mužov.
V ten deň pomenoval starček tento systém Aletheianine výstražne ohne. Kráľ ho zaviedol do každej dediny a starčekovy povedal, že mu splní akékoľvek želanie. Ten ho poprosil aby sa postaral o Aletheian a deň na to zomrel.
Ponaučenie: Jeden rozum je lepší ako tisícky zbraní.
[SPOIL]UF....na poslednú chvíľu som to prerobil
zistil som, že sa neoplatí čakať do poslednej chvíle inak Vás niekto predbehne s nápadom ale čo už 
Možno to nieje nič moc, ale baví ma písať verím, že sa to bude aspoň niekomu páčiť
dúfam, že to nevadí
Ak môžem poprosiť tak opäť by mi to mohol prepočítať niekto z vedúcich pre istotu. Malo by to byť opäť presne 300 slov a oznámil prípadny vyšší počet
Dopredu ďakujem
A šete viete, že je strašne ťažké vtrepať príbeh do toľko málo slov ? [/SPOIL]
Bola to obchodná dedina bez vojakov.
V dedine žil aj vynálezca, ktorý mal odvážnu a krásnu dcéru Aletheian.
Starší muž mal iba ju a naučil ju všetko čo vedel, taktiež výborne bojovať. Jej odvaha bola väčšia ako mnohých vojakov.
Jej otcovi vždy vŕtalo v hlave, že dedina je obranne nezabezpečená.
Vypracoval preto obranný plán. Vymyslel stroje, ktoré nazval katapulty. Mali byť naložené množstvo menších balvanov.
Poprosil kráľa, aby mohol tento obranný plán zabudovať v ich dedine.... Kráľ to napokon povolil.
Katapulty zabudovali na hradby na štyroch svetových stranách.
Okrem toho vybudoval vo vzdialenosti dvoch kilometrov jeden zákop, ktorý bol naplnený zospodu tenkými, suchými konármi a zvrchu slamou splývajúcou s okolím.
Na cestách boli v zemi mostíky tak, aby si to nikto nevšimol. Zákop bol vykopaný do kružnice okolo celých hradieb. Druhý bol vykopaný v okolí hôr v ktorých sa dedina nachádzala....rovnakým systémom približne 2 kilometrov od prvého. Zákopy boli vzájomne prepojené.
Prešlo pár mesiacov od dokončenia a na dedinu sa ráno blížil nepriateľ. Všetci okrem Aletheian sa poskrývali.. Jej otec ju nedokázal zastaviť- bol veľmi chorý.
Nepriateľ obkľúčil dedinu zo všetkých strán. Aletheian poznala otcov obranný systém dokonale a vedela čo spraviť. Vystrelila ohnivý šíp do slamy, ktorá začala hneď horieť. Zapálili sa obidve kružnice a zabránili nepriateľskému vojsku príchod k dedine a zároveň aj útek na zavolanie pomoci. Aletheian sa rozbehla po hradbách a odpálila muníciu zo všetkých katapultov. Balvany zasiahli všetko živé.
Dym taktiež oznámil susedným dedinám, že potrebujú pomoc.
Jediná žena takto porazila tisíce mužov.
V ten deň pomenoval starček tento systém Aletheianine výstražne ohne. Kráľ ho zaviedol do každej dediny a starčekovy povedal, že mu splní akékoľvek želanie. Ten ho poprosil aby sa postaral o Aletheian a deň na to zomrel.
Ponaučenie: Jeden rozum je lepší ako tisícky zbraní.
[SPOIL]UF....na poslednú chvíľu som to prerobil
zistil som, že sa neoplatí čakať do poslednej chvíle inak Vás niekto predbehne s nápadom ale čo už Možno to nieje nič moc, ale baví ma písať
verím, že sa to bude aspoň niekomu páčiť zobral som to doslovneZřejmě nesmí být delší než 300 slov
Co se týká Kosmase, tak mi to přijde nejvhodnější s ohledem na naše dějiny, ale pokud přijde s jiným originálním názvema bude seriozní a vhodný, tak proč ne, ale museli by s tím souhlasit moderátoři
Jinak jsem velmi rád, že má soutěž vzbudila takový zájem a moc za něj děkuji. Věřím, že bdu svěskem skvělých báji, básní a dalších slohových útvarů hodných Divokých kmenů
dúfam, že to nevadí Ak môžem poprosiť tak opäť by mi to mohol prepočítať niekto z vedúcich pre istotu. Malo by to byť opäť presne 300 slov
a oznámil prípadny vyšší počet Dopredu ďakujem
A šete viete, že je strašne ťažké vtrepať príbeh do toľko málo slov ?
[/SPOIL]- Stav