Když se kralevic Václav, který přijal při biřmování po svém strýci jméno Karel, vrátil do matčiny vlasti, přivezl si ze slunné Francie ženu, její doprovod, spoustu darů a přesvědčení, že král by měl být pánem ve své zemi. Tak zavedl obecnou berni a pomalu začal znovu zaplňovat královskou pokladnu a vyplácet zastavené královské statky, které jeho otec Jan zašantročil kvůli svým vojenským dobrodružstvím. Tak si často připadal spíše jako úředník než rytíř. Navíc jako budoucí král měl zapovězeno účastnit se soubojů, turnajů a válek, jako přímý účastník. Proto si svou práci často zpestřoval kontrolou znovu nabytých majetků koruny.
Tak se jednou stalo, že na své inspekční cestě dorazil k dřevěnému mostu přes řeku Otavu. Na mostě stála stará zdrchaná kobyla a v jejím sedle muž v brnění, které bylo ještě v horším stavu než jeho kůň a vybíral mýto. I když ho herold upozornil, že před ní stojí Karel markrabě moravský a správce zemí království koruny české, budoucí český král, tak onen rytíř neustoupil a dál trval na zaplacení mýta. Kralevicovi rytíři už se chystali sesednout z koní a ztrestat jeho drzost.
„Urazil mě, pánové, ne vás.“ Zarazil je Karel „Je tedy nasnadě abych se s ním srovnal já osobně.“
[FONT="]Slezl z koně a připravil si štít a palcát, který dostal od Karla IV. Sličného. Byla to celokovová zbraň s kulatou hlavicí, posetou hřeby. Zbroj měl na sobě, protože se ujal úřadu krátce a v Čechách ještě nebylo zcela bezpečno.
[/FONT] Oba soupeři se postavili proti sobě uprostřed mostu. Karel byl vysoký a urostlý, přesto ho jeho soupeř o půl hlavy převyšoval a i v ramenou byl o dobrý půl loket širší. V rukou měl meč a štít. Oba soupeři se krátce uklonili a pustili se do sebe. Úder střídal kryt a rány pršeli z obou stran. Ani jeden druhého nešetřil. Co chybělo kralevicovi na síle a velikosti to doháněl technikou, kterou se naučil u francouzského dvora. Co chybělo rytíři na technice, to doháněl silou a svou velikostí. Půl hodiny do sebe oba řezali a souboj neměl vítěze. Teď oba stáli proti sobě a ztěžka oddechovali a nabírali síly. Karel skrytě za štítem uchopil rukojeť palcátu. Zatáhl a pootočil s ní. Hlavice se uvolnila a na řetězu sjela o loket k zemi. Karel znovu zaútočil. Kryl se štítem a přitom vedl z boku úder na rytířovu helmici. Ten kryl výpad štítem, jenže očekával úder palcátem a tak místo toho, aby ránu zastavil, narazil na bok štítu řetěz a koule s hřeby narazila do helmy. A to takovou silou, že rytíř ztratil rovnováhu a přepadl do řeky. Karel ztuhl a pak rychle přiskočil k okraji mostu. Čekal, že se rytíř v plné zbroji okamžitě utopil. Místo toho viděl, jak se rytíř pod ní už zpola postavil na nohy a voda mu sahala stěží do poloviny stehen.
„Co to je?“ rozhořčil se kralevic „My se tu bijeme o most a přitom je hned vedle brod.“
„Odpusťte, milosti,“ řekl mu rytíř „tohle je chudá země i vody tu máme málo. Víte, co je to každý den za dřinu vynosit z vody kameny, které vyčnívají nad hladinu, aby lidé použili můj most a zaplatili?“
„Co mi tu povídáš o chudobě, vždyť se ti po té koupeli zbroj leskne jako monstrance. Ta řeka je určitě zlatonosná.“ Stále se ještě rozčiloval Karel.
„Ano, milosti, zlato tu je, ale kdo by ho rýžoval a v dolech kutal, když tu není bezpečno.“ Oponoval mu rytíř. „Co jeden prací vytěží, druhý mu mečem sebere a ještě o život ho připraví.“
Karel se zamyslel a pak pomohl rytíři z řeky.
„Jak se jmenuješ?“zeptal se ho.
„Jan.“ Odpověděl on.
„Dobrá tedy.“ Prohlásil kralevic. „ Jmenuji tě správcem zdejšího kraje a ukládám ti zbudovat tu královský hrad na náklady zemské pokladny. Budeš dohlížet na bezpečnost v tomto kraji a postaráš se o obnovení těžby a daně. Toto je potvrzení tvého úřadu.“ A podal mu do ruky už zase složený palcát.
„Proč si tvoje milost vybrala právě mě?“ zeptal se Jan nechápavě.
„Protože člověk, který se postaví tolika rytířům, ten se postaví komukoliv. Teď pojeď s námi. Až se vrátíme do Prahy, tak ti přidělím vojáky, peníze a privilegia. Pak se sem vrátíš.“
Tak se také stalo. Jan, který se začal psát z Palcátu, postavil na rozkaz kralevice hrad Karlsberg a ujal se správy kraje. Obnovil těžbu a později si postavil vlastní hrad Palcát. Znakem jeho rodu se stal řemdich v rudém poli.
DK ma prestávaju baviť