- Počet poděkování
- 4
Milí vesničané.
Povím vám příběh jednoho statečného bojovníka co vyrostl v tvrzi nedaleko od vás. Jmenoval se Ulnar a jeho otec vlastnil tvrz Tulla. Ano, vidím, že ji znáte. Dnes jsou to už jen ruiny ale v době, kdy se odehrává tento příběh byla plná života a dobře opevněná proti zlodějům, loupežníkům a potulným rytířům. Ulnar rostl a otec ho cvičil k boji, učil jezdit na koni a jiné vojenské dovednosti, aby byl připraven kdyby na tvrz někdo zaútočil. Jednoho dne než otec odjel za obchodem přikázal Ulnarovi, aby bránu nikomu pod žádnou záminkou neotvíral. A stalo se. Přijelo 6 loupeživých rytířů a jali se dobývat tvrz. To se jim nepovedlo, tak odjeli do nedalekého lesa a tam se utábořili. Čekali na posily. Už byl skoro večer a otec se měl vrátit domů, ale v cestě byl tábor rytířů. Ulnar se rozhodl, že otce musí varovat. Vyjel tedy, ale záhy zjistil, že loupežníci otce již zajali a rozdělují si otcův měšec a náklad potravin. Opatrně se rozhlížel až uviděl otce a sluhu přivázané ke stromu. Opatrně se přikradl zezadu k tomu stromu a tiše otce upozornil, aby se připravil až přeřízne provaz, že budou bojovat. Otec nechtěl, bál se, že by Ulnar mohl být zabit. Ten s tím ale nesouhlasil a tak otec povolil. Moment překvapení vyšel. Lapkové byli tak zabráni do dělení kořisti, že zareagovali pozdě. Byla to bitva 6 na 2, ale když se Ulnarovi podařilo zabít jednoho a druhého zranit, přidal se i sluha a začal lapky mlátit klackem jak která padla. Otci se také podařilo jednoho zabít a druhého zranit. Další dva vzali nohy na ramena a utíkali jak o život. Syn zachránil nejen otce, ale i peníze a zásoby které vezl na tvrz. Sluha za svou odvahu dostal vyšší plat a otec věděl, že z jeho chlapce vyrostl odvážný bojovník, který se jen tak něčeho nelekne. Dlouho si lidé vyprávěli o odvaze Ulnara.
Povím vám příběh jednoho statečného bojovníka co vyrostl v tvrzi nedaleko od vás. Jmenoval se Ulnar a jeho otec vlastnil tvrz Tulla. Ano, vidím, že ji znáte. Dnes jsou to už jen ruiny ale v době, kdy se odehrává tento příběh byla plná života a dobře opevněná proti zlodějům, loupežníkům a potulným rytířům. Ulnar rostl a otec ho cvičil k boji, učil jezdit na koni a jiné vojenské dovednosti, aby byl připraven kdyby na tvrz někdo zaútočil. Jednoho dne než otec odjel za obchodem přikázal Ulnarovi, aby bránu nikomu pod žádnou záminkou neotvíral. A stalo se. Přijelo 6 loupeživých rytířů a jali se dobývat tvrz. To se jim nepovedlo, tak odjeli do nedalekého lesa a tam se utábořili. Čekali na posily. Už byl skoro večer a otec se měl vrátit domů, ale v cestě byl tábor rytířů. Ulnar se rozhodl, že otce musí varovat. Vyjel tedy, ale záhy zjistil, že loupežníci otce již zajali a rozdělují si otcův měšec a náklad potravin. Opatrně se rozhlížel až uviděl otce a sluhu přivázané ke stromu. Opatrně se přikradl zezadu k tomu stromu a tiše otce upozornil, aby se připravil až přeřízne provaz, že budou bojovat. Otec nechtěl, bál se, že by Ulnar mohl být zabit. Ten s tím ale nesouhlasil a tak otec povolil. Moment překvapení vyšel. Lapkové byli tak zabráni do dělení kořisti, že zareagovali pozdě. Byla to bitva 6 na 2, ale když se Ulnarovi podařilo zabít jednoho a druhého zranit, přidal se i sluha a začal lapky mlátit klackem jak která padla. Otci se také podařilo jednoho zabít a druhého zranit. Další dva vzali nohy na ramena a utíkali jak o život. Syn zachránil nejen otce, ale i peníze a zásoby které vezl na tvrz. Sluha za svou odvahu dostal vyšší plat a otec věděl, že z jeho chlapce vyrostl odvážný bojovník, který se jen tak něčeho nelekne. Dlouho si lidé vyprávěli o odvaze Ulnara.