DeletedUser43530
Guest
Na slovíčko při ohýnku
Bohatí pánové ve svých domech hodují a světlo z jejich žranice dopadá na ulici. Ulicí profukuje ledový vichr, bláto je zmrzlé a vyhublé tváře shrbené k zemi se plahočí k falešnému svatostánku naděje. Patetičtí, staří kněží páchnoucí hnilobou a močí kážou ze svých zdobených knih. Smrsklé a vrásčité líce nesou ohromenou grimasu vším tím pozlátkem na oltáři a tou vznešenou řečí, jež vychází z obtloustlých tváří. Prázdná slova, prázdné skutky. Žádný Bůh a žádné nebe. Jedinou nadějí je mít štěstí a dostatečně velké množství lidí, odhodlaných udělat cokoliv, jen aby přežili - sekali, bodali, rdousili, stříleli, bourali, ničili, donášeli a plundrovali.
“Nová naděje! Čistý štít! Hojnost a mír!”, to jsou kecy. Řekněte jim vy vzdělaní mužové něco nového. Řekněte jim o ohnivém jezdci a jeho oři, který se teď válí s ženskejma, chlastá pivo a naštěstí spí. Jeho spánek je vysvobozením z té krvavé lázně, kterou jsou naše životy. Ale brzy se jeho velké zběsilé oči rozevřou a na svém oři se svým pláštěm opět přinese lebky a krev, Válka se vrátí.
Povězte jim o jezdci, který k nám brzy přijede, neboť zima je tu a sýpky jsou skoro prázdné. Jezdec na černém koni, úzká, protáhlá tvář a vystouplé lícní kosti. Propadlé oči, které sejí prázdnotu a beznaděj. Šedavý plášť se za ním táhne a následuje svého bratra Válku kamkoliv se hne. I Hladomor přitáhne.
A co ty zvěsti o městech, která vymřela z týdne na týden. I třetí z bratrů k nám snad zavítal. Děravý šat, na zádech luk přes tvář špinavou roušku, špinavé mastné vlasy za ním vlají, když se pomalu krajem plahočí, bohatí i chudí na něj s děsem vzpomínají. “More!” Válka na něj s jiskrami v očích mává, když jeho oběti tlejí a postupně z dobrých lidí zbude jen hromádka hnoje.
I poslední z bratrů klusá ke hradbám? Kostěný kůň, jezdec s kápí a kosou v ruce zanechává za sebou jen smrt. Směji se na svou smrt, ti důvěřiví blázni. Jestli má slova neosvětlila jejich temné duše, snad to alespoň dokáže plamen této hranice. Maso se škvaří, plíce se plní dýmem, lebku plení plamen a skřek zní daleko za hradby, ten a křik davu “Hereze!”.
Bohatí pánové ve svých domech hodují a světlo z jejich žranice dopadá na ulici. Ulicí profukuje ledový vichr, bláto je zmrzlé a vyhublé tváře shrbené k zemi se plahočí k falešnému svatostánku naděje. Patetičtí, staří kněží páchnoucí hnilobou a močí kážou ze svých zdobených knih. Smrsklé a vrásčité líce nesou ohromenou grimasu vším tím pozlátkem na oltáři a tou vznešenou řečí, jež vychází z obtloustlých tváří. Prázdná slova, prázdné skutky. Žádný Bůh a žádné nebe. Jedinou nadějí je mít štěstí a dostatečně velké množství lidí, odhodlaných udělat cokoliv, jen aby přežili - sekali, bodali, rdousili, stříleli, bourali, ničili, donášeli a plundrovali.
“Nová naděje! Čistý štít! Hojnost a mír!”, to jsou kecy. Řekněte jim vy vzdělaní mužové něco nového. Řekněte jim o ohnivém jezdci a jeho oři, který se teď válí s ženskejma, chlastá pivo a naštěstí spí. Jeho spánek je vysvobozením z té krvavé lázně, kterou jsou naše životy. Ale brzy se jeho velké zběsilé oči rozevřou a na svém oři se svým pláštěm opět přinese lebky a krev, Válka se vrátí.
Povězte jim o jezdci, který k nám brzy přijede, neboť zima je tu a sýpky jsou skoro prázdné. Jezdec na černém koni, úzká, protáhlá tvář a vystouplé lícní kosti. Propadlé oči, které sejí prázdnotu a beznaděj. Šedavý plášť se za ním táhne a následuje svého bratra Válku kamkoliv se hne. I Hladomor přitáhne.
A co ty zvěsti o městech, která vymřela z týdne na týden. I třetí z bratrů k nám snad zavítal. Děravý šat, na zádech luk přes tvář špinavou roušku, špinavé mastné vlasy za ním vlají, když se pomalu krajem plahočí, bohatí i chudí na něj s děsem vzpomínají. “More!” Válka na něj s jiskrami v očích mává, když jeho oběti tlejí a postupně z dobrých lidí zbude jen hromádka hnoje.
I poslední z bratrů klusá ke hradbám? Kostěný kůň, jezdec s kápí a kosou v ruce zanechává za sebou jen smrt. Směji se na svou smrt, ti důvěřiví blázni. Jestli má slova neosvětlila jejich temné duše, snad to alespoň dokáže plamen této hranice. Maso se škvaří, plíce se plní dýmem, lebku plení plamen a skřek zní daleko za hradby, ten a křik davu “Hereze!”.
Naposledy upraveno moderátorem: