- Počet poděkování
- 7
Povím Vám příběh, ten před lety se psal, kdy jeden muž Paladinem se stal. O krásné dívce, bojovnici s meči, o jedné lásce co nikdy neskončí.
Příběh začíná tam, kde všichni už vědí, ve vesničce malé, kde jeden muž sedí. Rozmýšlejíc nad svou budoucností, nevědíc co život přinese mu dál, jeho žena zatím rodíc, ona syna do života mu dá. Malé dítě, jejich zdravý syn, přemýšleli co z něj bude, říkali mu Paladin.
Jak čas rychle běží, z dítěte mladý chlapec se stal, dívky rád naháněl, u domu i opodál. Narazil však na jednu, co líbila se mu velice, překrásná dívka, jmenovala se Alice. S tou dívkou často rád si hrál, že to byla princezna však netušil dokud mu ji osud do cesty nedal. Jeden den, kdy mlha vlála v síle větru, potkali u lesa při hraní si vědmu. Ta osud vyčetla jim žalostný, že jejich láska spustí svět bezesný. I nevěnovali jí pozornost, stále byli to děti, co vědma vykládala neměli ponětí.
Jak rok za rokem šel, i v ten jeden šerý den, krutá válka se začala kousek za jejich lesem. Jejich král dříve pro princeznu písně by pěl, a když říct si o ni chtěl, s jejím rázným odmítnutím odešel. Princezna milá, stála za svým lidem, obětavá a hodná, působila velkým klidem. Její srdce však patřilo jinému, Paladinu z malé osady, i on ji moc miloval, bořil by pro ni i hrady. On od malička stál po jejím boku a chránit by ji chtěl až do konce věků. Zatímco válka už táhla se až k břehům fjordu, princezna Paladinovi porodila zdravou dceru, malou následnici jejich rodu.
Avšak jejich láska přestože krásná byla, jinde spoustu zranění a slz utrpěla. Válka byla zlá a dlouhá, přes všechna roční období se táhla, moc vojáků už nezbývalo, spousta vesnic byla už prázdná. Další vesnice byly vypálené, zabrané i vyrabované, nezbývalo než povolat zbývající vojáky i mladé do zbraně. Princezna chránit chtěla lid před zlým králem, proto sama oblékla válečný oděv a šla se bít společně se svým Paladinem.
Bojovali bok po boku oddaně a hrdě vedle sebe, avšak když je spatřil sám zlý král byl celý bez sebe. Žárlivost a zášť mu už spoustu dní nedaly spát, vzal proto svůj luk a jejich válka dostala rychlý spád. Vystřelil šíp, ostrý jak břit, zasáhl princeznu a její srdce udělalo její poslední kmit. Když princezna padala do náručí svého Paladina a on cítil už její poslední vzdych, pověděla mu potichu ať splní její poslední slib.
Ať odpustí zlému králi, že láska jim dvěma nepřála, ať odpustí i on jí že tak náhle její duše odvlála, ať ukončí válku strašnou a bolestnou, ať s králem sjedná příměří a zkusí jít společně cestou radostnou. Ať stará se o jejich dceru a vzkáže jí že ji má moc ráda, udělala by pro ni vše tak jako každá jiná hodná máma.
Když zlý král viděl co všechno způsobil, své vojsko stáhl a dokonce i slzu za princeznu uronil. Pak Paladin pro princeznu pohřeb ve vesnici sjedná a jeho láska k princezně i dceři až na věčnost trvá.
Příběh začíná tam, kde všichni už vědí, ve vesničce malé, kde jeden muž sedí. Rozmýšlejíc nad svou budoucností, nevědíc co život přinese mu dál, jeho žena zatím rodíc, ona syna do života mu dá. Malé dítě, jejich zdravý syn, přemýšleli co z něj bude, říkali mu Paladin.
Jak čas rychle běží, z dítěte mladý chlapec se stal, dívky rád naháněl, u domu i opodál. Narazil však na jednu, co líbila se mu velice, překrásná dívka, jmenovala se Alice. S tou dívkou často rád si hrál, že to byla princezna však netušil dokud mu ji osud do cesty nedal. Jeden den, kdy mlha vlála v síle větru, potkali u lesa při hraní si vědmu. Ta osud vyčetla jim žalostný, že jejich láska spustí svět bezesný. I nevěnovali jí pozornost, stále byli to děti, co vědma vykládala neměli ponětí.
Jak rok za rokem šel, i v ten jeden šerý den, krutá válka se začala kousek za jejich lesem. Jejich král dříve pro princeznu písně by pěl, a když říct si o ni chtěl, s jejím rázným odmítnutím odešel. Princezna milá, stála za svým lidem, obětavá a hodná, působila velkým klidem. Její srdce však patřilo jinému, Paladinu z malé osady, i on ji moc miloval, bořil by pro ni i hrady. On od malička stál po jejím boku a chránit by ji chtěl až do konce věků. Zatímco válka už táhla se až k břehům fjordu, princezna Paladinovi porodila zdravou dceru, malou následnici jejich rodu.
Avšak jejich láska přestože krásná byla, jinde spoustu zranění a slz utrpěla. Válka byla zlá a dlouhá, přes všechna roční období se táhla, moc vojáků už nezbývalo, spousta vesnic byla už prázdná. Další vesnice byly vypálené, zabrané i vyrabované, nezbývalo než povolat zbývající vojáky i mladé do zbraně. Princezna chránit chtěla lid před zlým králem, proto sama oblékla válečný oděv a šla se bít společně se svým Paladinem.
Bojovali bok po boku oddaně a hrdě vedle sebe, avšak když je spatřil sám zlý král byl celý bez sebe. Žárlivost a zášť mu už spoustu dní nedaly spát, vzal proto svůj luk a jejich válka dostala rychlý spád. Vystřelil šíp, ostrý jak břit, zasáhl princeznu a její srdce udělalo její poslední kmit. Když princezna padala do náručí svého Paladina a on cítil už její poslední vzdych, pověděla mu potichu ať splní její poslední slib.
Ať odpustí zlému králi, že láska jim dvěma nepřála, ať odpustí i on jí že tak náhle její duše odvlála, ať ukončí válku strašnou a bolestnou, ať s králem sjedná příměří a zkusí jít společně cestou radostnou. Ať stará se o jejich dceru a vzkáže jí že ji má moc ráda, udělala by pro ni vše tak jako každá jiná hodná máma.
Když zlý král viděl co všechno způsobil, své vojsko stáhl a dokonce i slzu za princeznu uronil. Pak Paladin pro princeznu pohřeb ve vesnici sjedná a jeho láska k princezně i dceři až na věčnost trvá.