- Počet poděkování
- 4
Bjorn po celém dni putování a hladovění konečně dorazil do vesnice. Jediné, co ho zajímalo, bylo sehnat pořádný žvanec a korbel chutného piva. Už se smrákalo, z chýší stoupal dým a vesničané naháněli dobytek do chlívů a stodol, protože noci jsou zde výjimečně chladné. O čemž se ostatně Bjorn sám přesvědčil dnes ráno v lese...
Na toto bohem zapomenuté místo nejezdí návštěvy příliš často. Každý se zastavuje a hledí, co je to za cizince. Nikdo se však neodváží navázat kontakt. Tenhle chlapík nevypadá, že by se přijel s někým kamarádit. Ostatně, ta čepel jeho obří sekery vypadá ještě ostřejší, než je jeho pohled...
"Ještě štěstí, že hospoda je vždycky na návsi. Poslední co chci, je vysvětlovat někomu, odkud a kam jedu... Už takhle mi je v patách ta zatracená tlupa psanců. Tu vypsanou odměnu mi byl čert dlužen...", říká si Bjorn.
Po chvíli dojede na náves. Uváže koně před hospodou, rozhlídne se po okolí a vstoupí. Ocitne se ve velkém lokále. Všude je živo. Ostatně tohle je jediná zábava, kterou zdejší vesničané mají. Najde si klidné místo v rohu místnosti a vychutnává si zasloužený odpočinek po celém dni v sedle.
"Přeje si?", ptá se hospodský.
"Škvarky, chléb a korbel piva.", říká Bjorn.
"Máte to mít."
Vedle u stolu je chlapík, který divně kouká. Jako kdyby něco tušil...Bjorn začíná litovat, že si sekeru nechal venku u koně... Ostatně, připadá si bez ní jako nahý.
"Prosím, jedno pivo, škvarky a chléb. Vidím, že jste přijel na koni a slunce už zapadlo, přejete se ubytovat?"
Bjorn přemýšlí. Sice už mu moc Dyrů nezbývá, ale při představě další promrzlé noci strávené v lese je představa teplé postele daleko lákavější, než se původně zdálo.
"Kolik Dyrů za koně a postel, hospodský?", ptá se.
"Pane, tady jste v Norumbijském království. Dyr je zakázaný kvůli válce s východními nájezdníky a kvůli lupičům, kteří sem jezdí v východu. Můžete zaplatit královským fraktálem."
"Aha. To už jsem ujel takovou dálku?" diví se Bjorn...
"Pane, nevím, odkud jedete, ale král a jeho rádci toto rozhodnutí učinili již na konci letního slunovratu. Fraktál je stříbrná mince oblého tvaru, velká přibližně jako dlaň. Menší mince, která se používá, je stalát. Ta je měděná, lehčí a menší. Pět stalátů je jeden fraktál. Nocleh pro vás a koně činí tři fraktály."
Zatraceně, k čertu s králem. K čertu s rádci. K čertu s hospodským a jeho noclehem. K čertu s těmi psanci, kteří chtějí mojí hlavu...
"Pane, tady je vždycky práce dost. Vidím, že jste na práci zvyklý a že jste dobře stavěný. Zůstaňte zde přes žně. Práce se najde. A vaše sekera se nám bude také hodit. Je potřeba se připravit na zimu. Tady bývají tuhé..."
Hmmmmm... Už je to alespoň měsíc, co jsem někde zůstal déle, než na jednu noc. Ruls mě sice bude stále hledat, ale jsem v Norumbijském království. Tady jeho moc nemá žádný vliv. Možná už i psanci ztratili mojí stopu...
"Hmmmmm... Platí. Ale bude to chtít ještě jeden korbel na posilněnou."
Na toto bohem zapomenuté místo nejezdí návštěvy příliš často. Každý se zastavuje a hledí, co je to za cizince. Nikdo se však neodváží navázat kontakt. Tenhle chlapík nevypadá, že by se přijel s někým kamarádit. Ostatně, ta čepel jeho obří sekery vypadá ještě ostřejší, než je jeho pohled...
"Ještě štěstí, že hospoda je vždycky na návsi. Poslední co chci, je vysvětlovat někomu, odkud a kam jedu... Už takhle mi je v patách ta zatracená tlupa psanců. Tu vypsanou odměnu mi byl čert dlužen...", říká si Bjorn.
Po chvíli dojede na náves. Uváže koně před hospodou, rozhlídne se po okolí a vstoupí. Ocitne se ve velkém lokále. Všude je živo. Ostatně tohle je jediná zábava, kterou zdejší vesničané mají. Najde si klidné místo v rohu místnosti a vychutnává si zasloužený odpočinek po celém dni v sedle.
"Přeje si?", ptá se hospodský.
"Škvarky, chléb a korbel piva.", říká Bjorn.
"Máte to mít."
Vedle u stolu je chlapík, který divně kouká. Jako kdyby něco tušil...Bjorn začíná litovat, že si sekeru nechal venku u koně... Ostatně, připadá si bez ní jako nahý.
"Prosím, jedno pivo, škvarky a chléb. Vidím, že jste přijel na koni a slunce už zapadlo, přejete se ubytovat?"
Bjorn přemýšlí. Sice už mu moc Dyrů nezbývá, ale při představě další promrzlé noci strávené v lese je představa teplé postele daleko lákavější, než se původně zdálo.
"Kolik Dyrů za koně a postel, hospodský?", ptá se.
"Pane, tady jste v Norumbijském království. Dyr je zakázaný kvůli válce s východními nájezdníky a kvůli lupičům, kteří sem jezdí v východu. Můžete zaplatit královským fraktálem."
"Aha. To už jsem ujel takovou dálku?" diví se Bjorn...
"Pane, nevím, odkud jedete, ale král a jeho rádci toto rozhodnutí učinili již na konci letního slunovratu. Fraktál je stříbrná mince oblého tvaru, velká přibližně jako dlaň. Menší mince, která se používá, je stalát. Ta je měděná, lehčí a menší. Pět stalátů je jeden fraktál. Nocleh pro vás a koně činí tři fraktály."
Zatraceně, k čertu s králem. K čertu s rádci. K čertu s hospodským a jeho noclehem. K čertu s těmi psanci, kteří chtějí mojí hlavu...
"Pane, tady je vždycky práce dost. Vidím, že jste na práci zvyklý a že jste dobře stavěný. Zůstaňte zde přes žně. Práce se najde. A vaše sekera se nám bude také hodit. Je potřeba se připravit na zimu. Tady bývají tuhé..."
Hmmmmm... Už je to alespoň měsíc, co jsem někde zůstal déle, než na jednu noc. Ruls mě sice bude stále hledat, ale jsem v Norumbijském království. Tady jeho moc nemá žádný vliv. Možná už i psanci ztratili mojí stopu...
"Hmmmmm... Platí. Ale bude to chtít ještě jeden korbel na posilněnou."