Jaro na hradě

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser42818

Guest
Byl březen. Sníh mizel z luk a polí přímo před očima. Na hradě bylo znát, že přichází jaro. Dříve studené zdi se začaly na slunci příjemně prohřívat. Posádka hradu se líně povalovala na slámě u stájí. Odpočívali. Není se také čemu divit, když se včera vrátili z několikadenního pochodu na jehož konci bylo opětovné rozšíření panství. Hradní pán by jistě dobýval a obsazoval víc území, ale byl už starý a těch grošů se už také nedostávalo. I šlechtě se jaksi nechtělo stěhovat na nová dobytá území. Bodejť by se také chtělo někam plahočit, znovu stavět a spravovat jakýsi hrad někde, kde dávají i lišky dobrou noc. A tady bylo všechno a všeho dost. Jídla i pití dobrého. Dokonce se zdálo , že i osádky ubývá , neboť i ženské si stěžovaly na stále unavené mužské . A do toho tady to jaro.


Hradní pán se zamyslel a nechal si zavolat převora hradního kostela. No kostela, byla to spíše kaple, která sloužila k požehnání před bitvou a také k obstarání věcí posledních pro ty, kteří položili životy na výpravách za hradního pána. Dostal totiž nápad , jak obveselit svoji hradní chasu na svátek krista vzkříšení.
Po ranní bohoslužbě se bude pořádat mrskačka ! Viděl to už kdysi u pohanských kmenů, když se ještě jako mladý účastnil dobývání a rabování barbarských území. Viděl jak pohanští muži nahání barbarské děvy a mrskají je zeleným proutím, věříc, že tím jim předávají mízu a mládí. Mydlili je hlava nehlava do umdlení až padly zmoženy na zem a to se pak děly věci !
Církevní prelát zprvu hudroval cosi o zneuctění svátku nejsvětějšího, ale když hradní pán trval na svém a pohrozil silou, tak kapituloval. A tak se také stalo.


Po mši k uctění ukřižování Krista převor před věřícími vyhlásil , že pán hradu pořádá mrzkou veselici k přivítání jara. Po objasnění oč jde, což ostatně všechna čeládka okamžitě pochopila, se jal každý chlap lámat zelené proutí a hned naháněl nejbližší ženštinu. Zajímavé bylo, jak po všech těch dnech pochodu, ze všech mužů ,ať to byl kopiník, šermíř či jezdec, tak ze všech jako mávnutím kouzelného proutku spadla únava. Hbitě naháněli roby a jak kterou dostihl, tak jí začal sázet hlava nehlava pěkných pár ran na hýždě, stehna a hřbet , až listí létalo. Bylo jedno kam jen škoda rány která padla vedle. Byla to hodně velká taškařice. Hlavně tedy pro mužskou část hradu. Baby ječely, pištěly, zkuhýňaly, kličkovali mezi slepicemi a prasaty a prosily o smilování nebo alespoň o jemnější nálož a slibovaly hory doly. Marnost nad marnost. I stará Liščena se dvěma zuby v hubě, když zjistila že ji nahání podkoního mladý Mates tak přibrzdila a nechala si spadnout šatku přes hlavu aby ji nepoznal a ochotně se přelomila přes vozovou oj a nutno podotknout že mnoho neprotestovala nad náloží, které se jí dostalo. Vždyť tím proutkem do jejího těla měla proudit nová míza. Tak byla chtivá nálože, že nastavovala zadnici jak beran hlavu na řezníka. Mnoho chasníků se ale nechalo obměkčit a skončili se zuboženou a uštvanou robkou na slámě v mnohem příjemnějším rozpoložení. Byl to mumraj veliký.

Do toho hradní pán ještě poručil ze sklepa víno vytáhnout a do korbelů nalévat nechal.Tím vše ještě zdárně podpořil. A když se ještě prase na roži dopeklo, tak už ke všeobecné spokojenosti nescházelo nic. Do večera se jedlo a pilo dokud všechny nezmohla zasloužená únava. Byla to velká noc. Od té doby se začalo této taškařici říkat Velké noce neboli Velikonoce.

Na hradě v kapli bylo na mši svaté také hodně chasy z podhradí a ti nelenili toto vše praktikovat i ve svých vesnicích. Tak se tento obyčej dostal záhy do širokého povědomí celé země. A i následky byly velmi pozitivní, jelikož začalo zdárně narůstat množství obyvatel v oblastech, kde se tento obyčej uchytil.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.