DeletedUser33450
Guest
Příběh šlechtice
Za dávných časů doby temna se na jedné hoře nacházel tmavý hrad, přezdíval se mu černý hrad.
V tom hradě se jedné tmavé noci rozezněl křik novorozence a tak se narodil první potomek
se šlechtickou krví. Dlouho očekávaný syn po dvou dcerách, jež zemřeli ihned po nazození.Vtedy byla zlá doba, léků a čistoty nebylo, tak bylo zázrakem,že polovina matek přežila a odkojila své děti.
Matka šlechtična se starala o svého synka,aby měl všeho dostatek,chůvy běhali s dítětem v náručí,aby ho předvedli vznešeným návštěvám a vložili ho matce do klína.
Chlapec rostl a stával se z něj muž,už se nepletl u máminých sukních,ale vyjížděl s otcem a lovci na lov.O,jak měl rád ty bujné štvanice,ten zvuk trub a obklíčené zvířata a jak mohl dát povel své lovecké smečce ohařů,at vyběhnou za zvěří a vyplaší ji.A on na koni jako by k němu přirostl se hnal s větrem o závod jim vstříc,až dostihl kamzíka,jelena,srnu,či divé prase a lukem a šípem ho skolil.Tak rostl a sílil mladý šlechtic. Až jednoho dne vtrhl do jejich země mocný soused.Připlul i se svými vojsky na ohromných galérách z východní strany. Naše stráže,jež strážili na strážních věžích černého hradu ihned šli svého šlechtice spravit o nechtěné návštěvě.Tak do boje synu:řekl mu otec.A nemůžeme čekat až se vylodí a přijsou si pro nás,je třeba,at ochráníme svůj lid.Povolal své věrné-velitele útoků od svých bojových skupin a rozdělil příkazy ke chvatnému chystání.Všechno na hradě vědělo kam jít-ženy a děti se schovat do sklepní skrýše,bojeschopní muži na hradby a do podhradí.Na hradby patří luky a katapulty,ty,aby do dálky metali na nepřítele,pokud by se přiblížil k hradu. Kuchařkám dal úkol roztopit 10kotlů sádla na polití koudele,která bude dobrá do katapultů.Mládencům dal úkol rozhžhavit smolu a mít ji připravenou na polití směrem k bráně pomocí kanálků v hradních stěnách,to kdyby se nepřítel postavil pod hrad.
V kasárnách si všechno vojsko schystalo zbroj a své palcáty a drátěné košile , ve stáji si jízda přebrala od stájních koně a oblekla si zbroj, v dílně se vyčistili katapulty a pobralo střelivo.Část vojska zůstala bránit hrad,většina se rozjela na planinu asi 5 km od hradu,aby bránili vstříc nepřátelům.Začli šikovat své formace,udělili rozkazy a už to začalo-nepřítel se šikem ve formacích sunul jim vstříc.
Tak první katapulty,šup,střílejte,už je máte na dostřel,nabíjet,ted!
Až katapulty vypálili všechno svoje střelivo a hodně ztrát způsobili nepřátelům,tak předjela těžká jízda,s pevnými a těžkými černými koni v mohutné opancéřované zbroji se zbraní jeli bít s nepřáteli,
Než tam dojeli,tak nastoupili lučištníci a stříleli do nepřátel,co se dá.
V posledním šiku byli kopiníci a šermíři ti byli zvyklí bojovat na blízko,tak nechali okusit čepel svých kopí a mečů nechtěným vetřelcům.Z naší armády zůstaly 2/3,ale nepřítel byl všecek pobit,pouze cizího šlechtice dali do pout a vedli ho k svému hradu coby vězně.
Lid vítal své pány šlechtice a radoval se,že jsou zachráněni.A hrdí vojáci se vraceli,když jim i jejich pánům lidé vzdávali holt a čest.Pak se na hradě slavilo a povídalo o bitvě,mnoho synů padlo a nevrátili se svým matkám,avšak to stálo za to.Vždyt si chránili svoje,svoje a svůj hrad se svými pány.
Zalíbilo se mladému šlechtici chut bitvy a žádal svého otce,aby mu pomohl seskupit armádu k dobití sousední říše,té odkud je zajatý šlechtic.Uchystali svoje velké lodě,nalodili do nich proviant,zbraně,koně a vojáky a pluli vstříc dálce a neznámu. Po několika dnech putování se rozhodli,že se nevylodí na samotném břehu,kde ho chtějí napadnout,ale,že zakotví v obyčejné zátoce,daleko od místa budoucího boje a pěšky a pomocí koní to zleva vezmou k zemi a hradu.
Jejich vojsko se stále posouvalo k cíly,až se nepozorovaně dostalo k zadní části hradu ,kde je skrýval les.Byla černá noc a oni se blížili ke hradbám blíž a blíž.Vtom zaslechla hradní stráž nechtěný lomoz blížícího se vojska,přece jen nešlo jít v tak těžké zbroji bez zvuku.Nastalo všeobecné zděšení a na hradbách se skupili lukostřelci,z hradeb začli vyjíždět a vycházet vojáci a obranná jízda.
Naši dobyvatelé pomocí katapultů začli metat hořící koudele a ohromné kameny na hrad,aby bud zapálili nebo rozbili budovy,kde to dopadne.Parta našich hochů vzala do rukou ohromné beranidla a začla narážet a bourat okolní brány,spousta vojáků z řad sekerníků začlo šplhat po dovezených žebřících a další se hnali s velkým řevem na bránící se lidi.Lehká jízda začla mávat svými zbraněmi a lehce sráželi dav lidí,za nimi šla naše horda nebojácných sekerníků rozptýlených snad všude a sekali do nepřátel,co se bránili.Všude byla krev a bolest,ale bez toho dobývání nejde.Až pobili všechno vojsko z hradu a mířili na poddané,tu jejich pán zvolal:A dost,to stačí! Zajměte ty poddané všechny muže,ženy si mohou jít po své práci a ošetřit naše raněné a pak uchystávat jídlo!Vstoupil šlechtic i se synem do hradu,tam uviděli mladou šlechtičnu,dceru uvězněného šlechtice a ta se mladému šlechtici zalíbila.Chvíli pobývali na tomto hradě,aby nastolili řád a aby si lidé zvykly na nového panovníka.
Z řad nejlepších vojáků jež se v bitvě vyznamenali si vybral jednoho a ustanovil ho svým paladinem,
Aby vojsko vedl do bitev i k ochraně. Po čase vyhladovění muži slíbili věrnost novému pánu.A také lepá šlechtična povolila a začla se zbližovat s naším šlechticem.Začli spolu důvěrně hovořit a zjistili,že mají podobné názory.Po pár dnech se dohodli,že sjednotí země a že se stanou manželi.K tomuto účelu propustil dívčina otce,at je též hostem. Otec,ač nerad se do svatby smířil s novým osudem,věděl,že pokud by byl krvelačný,tak dcera nezíská tak mocného a bojovného souseda a kdoví kdo by si ji vzal a jestli by ho a lid ušetřil? Polovina vojska i se starým šlechticem se po čase vrátilo na svůj černý hrad a polovina zůstala mladému šlechtici na nově získaném hradě.Z mladých chlapců dal šlechtic vycvičit další vojsko,at doplní své stavy armády.Po nějaké době se mladý šlechtic se svým paladinem,velitelem vojsk a vojáky rozjížděli do okolních krajin dobývat a získávat vsi.Když vyjela jízda se svým šlechticem,o to byla podívaná.Těžká kavalerie k jeho ochraně byla postavena ze jižních kmenů,kde byli muži vysocí kolem dvou metrů,měli černý plnovous a tmavé oči i pohledy.Lehká jízda k útokům byla převážně z obratných štíhlých mužů ze severních kmenů,byli plavovlasí a hbití a na koni jeli jak šíp.Ze západních a východních kmenů byli sekerníci a obranní lučištníci,ti nebyli tak vysocí jak těžkooděnci,ale měli mnoho síly,i vypracované svaly a sílu v nich,že rozdrtili i lebku tygra.
Když dal se do pohybu jeho voj a bylo slyšet zvuk bubnů a lomoz zbraní,cinkot postrojů, tak chystal se další velký boj.Často napadal okolní země,ale protože si pořád počínal skoro šetrně a nikdy zbytečně neproléval krev,tak ho lid akceptoval a podrobil se mu.Pozděj všechny země v jeho područí byli rády,že nejsou napadány a lidi pobiti,jak to dělávali loupežné hordy jen pro lup.
Náš šlechtic vyjížděl do zbraně,aby všechny lapky a vrahy pochytal a lidu se líp žilo.A tak měl jeho lid rád svého šlechtice,protože mohl pobývat a žít v klidu i před nebezpečím.
Bojoval se svými vojsky vždy hrdě a vyhrával jednu bitvu za druhou.Vždy se vracel ke své ženě a ta ho vítala.Jednoho rána mu řekla,že by si přála mít svůj hrad na opačné straně země,kde je zeleněji a zvířat je tam dostatek,prý na tamté hoře,by krajina byla pod dohledem a pokud by tam vyrostl mocný hrad se spoustou hradeb,tak by byl mnohem líp zabezpečen jak tento a kdyby se vykopal tunel spojující oba hrady,mohla by být i úniková cesta.Šlechtic si vyslechl svoji chot a podivil se,že to nikoho nenapadlo a že má chytrou ženu.Vydal rozkazy,at započnou stavby a tam na kopci se začlo nosit kamení k novému hradu,měl být se spoustou cimbuří,hradeb a mocný a krásný,aby lid se kochal jeho slávou.Než dorostl hrad,zrodil se nový šlechtic,jeho žena povila synka,už od mala byl chytrý po matce a silný a chrabrý po otci.Ve věku 22 let se přestěhoval s matkou i otcem na nový hrad,kde žil.
Mladý šlechtic miloval koně a jejich trysk a cval,miloval hon a zvuk trubek a radost z úlovku.Ale co nebylo zvykem místo loveckých psů ochočil si smečku vlků a ti ho poslouchali na slovo.Ti vlci vypadali jako krvelačné bestie a na cizí vrčeli a cenili zuby dokud jim pán nedal pokyn k ústupu.Tak vyjížděl mladý šlechtic v dobách míru do lesů na lov,byl pravým lovcem a nebylo mu rovno.Lovce si vybíral z nejlepších hbitých synů svého lidu.Když lovci vyjeli,tak budili strach a i zvěř ustupovala.Z některých lovců dal šlechtic svému paladinovi vyučit další vojáky,aby kolem sebe měl jenom ty nejlepší z nejlepších.Jenom jeden člověk mu chyběl a to byl paladin,už ho nemohl brát sebou,protože byl chudák stár a šedý plnovous a jeho slabé nohy už sotva chodili..Často šlechtic s vojsky dobýval nebo bránil svůj lid,který ho miloval,ale i války byly kruté a on časem také stárl a už neměl tolik síly hlídat a válčiti dál za své hranice a a rmoutilo ho to,že už nestačí svou silou,vždyt byla doba temna,doba válek,přepadení a doba zlá,doba,která potřebovala silné muže.
Když už neválčil, jezdil náš šlechtic v zahaleném voze se skupinkou vojáků po krajině,kde mělo být bezpečno.
--------------------------------------------------------------------------------
25. května 2011
V jedné daleké zemi až na konci světa, tam kde končí mapa se jednoho dne narodil krásný chlapec.
Chlapec rostl a dělal rodičům radost.
Tak šel čas,rok za rokem a z chlapce se stával jinoch. Mladý jinoch rostl a toužil po uznání a také se chtěl stát šlechticem, však nebylo mu dovoleno vykonávat hrdinské činy, vždyt byl obyčejného sprostého původu.
Jednoho dne však chlapce za rozbřesku probudil sen a v něm slyšel volání o pomoc, probudil se a už neměl stání, osedlal svého černého oře a vyjel pryč vstříc větru a bouři, protože tam za dunou, kde vychází slunce, viděl ve snu krvavou řež.
Tu jel a jel až k večeru dal koni odpočinout a nechal ho věrného bracha pást. Opatrně slezl a nechal svého koníka popásat, sám se prodíral hustým křovím, až zaslechl zvuk bitvy.
Tu s holýma rukama začal běžet vstříc jisté smrti. Až doběhl k onomu místu ze sna, viděl ukrutnou přesilu sekerníků, jak s lesklými nabroušenými čepelemi seker se vrhají na skupinku jezdců a jednoho zahaleného vozu a nemají slitování.
Tu chytil nejbližší klacek a tím nejbližšího sekerníka mocnou ranou srazil k zemi.Uzmul tomu darmožráči sekeru, vždyt tot nepravý bojovník,co se vrhá na malé a slabé, pomyslil si.
A i s klackem v ruce se bil jak rek.Sekerníků přesila, však všichni padají v němém úžasu a s mrtvolným překvapením na rtech. Asi se musel stal zázrak? Že jinoch všechny pobil. Tu pár jezdců utrmácených a zmožených pozůstavších ze slabé skupinky slezlo z koně a sklonilo své meče i své hlavy i na koleno klekli a vzdávali mu holt.Tu lokaj poodhalil záclonku v kočáru a podal ruku muži jež vycházel. Ten tajemný muž v zahaleném kočáře byl vladař, náš šlechtic mocné a velké země.Vystoupil z kočáru a šel rovným krokem k jinochovi. A promluvil na něj: Mladíku ty neklekej, tvoje chrabrost je nedozírná a tvoje odvaha dát svůj život na smrt je něco vyjímečného. Proto pojd a bud mým hostem.
Tu usedl chlapec do vozu a jel do neznámého nádherného hradu jež viděl z dálky.Ten hrad stál na strmém kopci a skvěl se cimbuřím,věžemi a hradními příkopy, byl obehnán mocnými hradbami , dával na odiv svou sílu a nedobytnost ,prostě už zdálky byl mocný a snad nedobytný .
Při příjezdu svého šlechtice ho zdravili jeho šermíři,co doma drželi stráž. Jakmile uslyšeli o chrabrosti jinocha i mu se poklonili až téměř k zemi. Hoch byl zaskočen, tu opětoval poklonu s úsměvem na rtech. Tak zůstal chvíli hoch jako host na nádherném hradě.
Jednoho večera zas měl sen a v něm jed se leje do zlatého poháru o poledním vyzvánění kostelních věží. Chlapec se probudil zalitý potem : To se nesmí stát!! A kdo ze zlazého poháru může pít? Jen a jen náš šlechtic, vladař sám. Řekl si: Musím se stůj a stůj k vladaři dostat!
Tu od rána hledá chlapec branku k hlavní jídelnímu sálu, kde oběd se chystá a nosí na stoly, však všude stojí nepříjemné stráže a on nemá audienci.
Neví chudák co udělá, v tom vidí jak se nesou chody jídla, tryskem běží a už vidí podávaný pohár, vidí 2 meče šermířů jak na něho míří a tasili, zázrakem minuli a on běží dál. Tu pohár svému šlechtici vyrazí a na zemi to jen zasyčí. Pes co to olízal, padl mrtev k zemi. Šlechtic zbledne jak stěna, zastaví šermíře, jež se chystali k dalšímu úderu a řekne chlapci: Tys jediný mezi všemi, cos ne jednou,ale podvakráte svému šlechtici zachránil život.Tu bud mým paladinem a velitelem mých vojsk. Já budu pyšný na svého paladina a nebude lepšího než ty. Své statky a věrné lidi ti dám. Bojuj pro svou zem a stan se lepším válečníkem a uč mé lidi své odvaze.Tu chlapec se zarděl a s jiskrou v oku říká: Neboj můj pane, ne ,nepadne tvá zem!! Já budu se být, co lev a dokud v mém těle krev je, já budu se bít za tebe.Mé tělo,svaly,víru máš a dík ti za lidi,jež ty znáš.Já budu se bít s rozkoší, at mě nikdo nezkouší.
Já nedám nikdy duši svou,já umřu radši najednou.:Tak chlapec domluvil a přijal své poslání.
Uplynulo mnoho dní a nocí a chrabře se paladin probíjí,tu ve volné chvíli skolí medvěda kvůli kožešině pro svého pána. Lid celičký ví o odvaze svého velitele a modlí se za jeho sílu a at pán Bůh dá mu dlouhý život. Bloudí sám se svou družinou mladý paladin,lid ho miluje a opěvuje jeho ztepilý zjev a jeho chrabrost,vždyt on bdí nad jejich bezpečím. Nikdy tak dobře nebylo než za velitele paladina a nejedna dívčina na něj upřela zálibě svůj zrak. Však paladin si jich nevšímal a dál putoval a vyhrával mnohé bitvy. Až jednou k večeru dojel k vodopádu,tam pod tekoucí jiskrnou vodou spatřil dívku, co měla nádherné vlnité dlouhé kaštanové vlasy, alabastrovou plet, štíhlé svižné tělo a poměnkové oči , ,jak se jejich pohledy střetli dívka se zarděla a byla jak růže. Nikdy neviděl tolik krásy pohromadě,ta krása byla tak andělská a nadpozemská a přitom nevinná až to bolí, že to snad anděl šel svá křídla smočit nebo bohyně snad stojí pod vodopádem? Byl její krásou tak zaskočen, že stál jak solný sloup. Dívka si spěšně přehodila přes sebe šat a krokem gazely zmizela kvapem mu v houští. Konečně se odlepil od země a pátrá zrakem,kde zmizla ta kráska, ale už není po ní ani stopy. Moc dlouho snad váhal? Nebo ona měla nohy gazeli,že tak rychle odběhla,či zmizela ze světa? Hledal dívku na každé své cestě a nenacházel ji, byl smutný a ztrápenější,čím dál víc,až si toho všiml i jeho vladař.
Od letmé chvíle setkání nemůže paladin v klidu spát, v každém snu se mu zjevuje jeho anděl a pokaždé klopí zrak, láme si nad tím jinoch hlavu-zasáhl je šíp Amorův snad? Tak konečně svěří se paladin o svém bolu svému pánu . Tak nenechá přeciž trápit svého nejvěrnějšího služebníka, jeho pán šlechtic udělí rozkazy ,zvolá se na hrad nádherná oslava, 3 dny a 3 noci se bude hrát .
Na oslavě budou vyhrávat trubaduři ,loutny a citery a jiné nástroje jež budou sladěny k lahodným zvukům hudby, plno jídla tam bude a víno poteče proudem a šašci půjdou vám v ústrety. Bylo tu pozváno mnoho jmen,mladých šlechtičen. Paladin bloudí očima, hledá svou krásku, ale ona není v záplavě šlechtičen. Marně ho pobízejí k tanci dvorní ceremoniáři, paladin je den po dni od plesu smutnější a smutnější. Skončil ples, jež 3 dny trval a znovu jde paladin, dál se bít. Projíždí krajinou, co se mění a nevidí v ní krásu až uplynul rok a druhý a pořád mu srdce zvadá.
Až jednoho dne byl v horách, byl tam klid a mír a pocit pokoje a tam na louce se pásla lama a vidí ji v zorném úhlu vhodném ke střele, napína tětivu a luk střílí, však zázrakem mine, nasadí druhý šíp a střelí zas,ale kde je lama? V houští zmizela , vyrazí tryskem za zvířetem, aby je dohonil a k zemi srazil. Avšak vidí jen obrys letícího se zvířete,snad sílu ji dal vítr? Nemůže ji dostihnout až ji uvidí v klidu stát.
Hoch se trochu se rozhlédne, zda má lama možnost úniku? Vtom zbystří pohyb a zaostří zrak, tam vidí dívku u vody stát. Ta dívka je jeho sen,on mne si oči,to vidina jen? Přece jen je to pravda a vidí dívku,co nabírá vodu a podává ji nemocnému otci,aby mu ulevila od nemoci a svlažila jeho rty.
Lama se zčistajasna přestala pást, jako by splnila svůj úkol a dovedla ho do tohoto místa, rozběhla se a ztratila se mu z dohledu. Paladin si v duchu říká: Já ti děkuji,ty milé zvíře, tys dopomohlo mi k mému štěstí. Předstoupil před dívku a jejího otce, oba pozdravil, otci se poklonil a řekl jim, že už dlouho dívku hledá a silný cit ,že k ní chová, že jeho srdce nedojde klidu a nebude než smutný hoch a pak stařec sám a sám, pokud nepojme dívku za ženu. Stařičký otec ke snatku svolil a že mu ruku své dcery dá,vždyt lepšího a čestnějšího muže by nenašla. Dívka mu kývne hlavou a plaše se zardí a řene mu: Ráda budu tvou ženou a ty mým pánem, ale prosím měj strpení, než se můj tatíček zotaví, nebot musí mít sílu, aby mě k oltáři dovedl. Rozloučí se paladin s oběma hodnými lidmi a zvesela jede na hrad, povědět svému vladaři o svém štěstí a požádat ho, aby slavnost byla uspořádána na hradě, chtěl požádat opata k bohoslužbě svátosti manželské, jež by se konala v nádherné kapli. Už si představuje svou nevěstu v svatební robě, s vlasy posetými květinami uvitými do věnce, s vlečkou jak mají princezny a s jejím plachým úsměvem jak řekne mu : ANO. Představuje si jak jeho milá bude zářit, jak poprvé ji sevře v náručí, jak ji předvede lidu a on ji bude milovat.Představil si jak rád se bude vracet do náručí manželčina a snad Bůh dá a povije mu syna nebo dceru, aby od obou něco měl a jak rád by je učil,ach tak si to představoval a maloval náš paladin.
Dívka ve své chudé chýšce denně vaří čaje a lektvary k uzdravení otce,ten se pomalinku zotavuje.
Už asi za 3 dny bude moci setkat se s osudem a být štastná,celý den se usmívá a těší se na ten zázrak, že stane ženou svému choti, kterého tajně miluje. Už nachystala vůz a strojí koně,však tedka jaksi těžko tu je.Odběhla pro vodu a říká si: proč jsem dnes smutná?Vždyt se mám těšit se a proč mi nechutná?! Něco se děje snad? Mám zlé tušení.
Tak s plným džberem jde dívka a přemýšlí a už je u domu a hledí se zděšením,vždyt tam banda lumpů s noži a jejího otce právě ted 1 složil,vidí jak padá k zemi a z hrudi mu teče červená krev.Upustí dívka vodu a běží na lumpy v rozhořčeném hněvu, prvnímu uzmula z ruky nůž a chce se pomstít a bojovat jak muž. Ale jich je moc a přesto se dívka nedá, má svou odvahu a nechce se sklonit a oni se jen vesele pitvoří,co by jim přece mohla taková křehotinka udělat,že? Nečekali tolik kuráže a mrštnosti, dívka jim dává zabrat, vždyt má mrštnost mladého ostříleného bojovníka , tak tohle nečekal ani jeden ze šklebících se mizerů. Vždyt to křehoučké slabé stvoření podřízlo hrdlo velkému chlapovi, co se ho každý bál, protože měl síly jak tři chlapi a přitom vždy uhýbal dosud každé ráně,jak se to mohlo stát? Ten podříznutý byl jejich velitel a po chvíli překvapení, se s huronským řevem a vztekem rozběhli na dívku s noži v ruce. Dopadají nože a dívka je 16 ranami probodena a z posledních sil se před smrtí doplazí k svému otci.Ten jí poví:"Dcero má milená,ted oba umřem,ale jsem pyšný na tebe,žes zdědila povahu po matce, podobáš se matce, jež si nepoznala, byla krásná a milá,avšak čeho nejvíc sem si vážil byla její víra. Věřila, že všechno se v dobré obrátí, že nemoci odejdou a zbude pro chudé jen zdraví, že ten co se snaží , bude se mít jednou dobře a to mi pomáhalo i po její smrti, jako by ta její víra dlela nad námi a my vždy ty těžkosti překonali. Děkuji ti dcero za pomstu, však měla jsi žít, ach dívko poslušná, měla jsi jít pryč!! Sbohem otče řekla mu dcera a vydechla s posledním slovem.Oba umírají a jejich duch se vznáší nad nimi a míří k nebesům. Však tu na zemi hnusní barbaři odjíždějí s malým nakradením pryč.
Večer v našem hradě byl paladin nejistý, protože dívka měla přijet, ale není tu, divil se, co ji mohlo zdržet? Zrána vyjel sám až do hor, kde je potká a odveze si je sám. Letí tryskem, až dojíždí k chýši a vidí 2 těla jak tam leží,nesthl zachránit dívku,tak svěží. Seskočí z koně a klesá k zemi, ach jo,pro Boha,co se to děje? To je svět nespravedlivý,že nedal mi lásku mou! Tak zanevřel na svět a bude se bít a lásku už nepozná,už chce mít klid. Nechce už dívčiny jiné znát, nehledí na ně,nezvedá zrak. Zase bude bloudit sám se svojí družinou a bude vyhledávat příkoří a bitvy a i do dálky se rozjede,vždyt žádná dálka není velká,aby pobil lumpy,co brázdí jejich těla ošklivý škleb a pak je skolí a až umře,bude to v boji! Však od té doby už nemá zrak milý a nevidí kolem krásu,smutný je,protože ho souží veliký bol už nehledá ženu, už jen pro boj žije.
A od té doby náš paladin se toulá po zemích, aby dobyl svět pro svého šlechtice. Až jednou v dálce uslyšíte trysk koní? To možná náš rek jede. Až uslyšíte lomoz zbraní? To on se bije a svou vírou všechny poráží. Je spousta nepřátel i podlých kočovných nájezdníků a může být jich přesila, však můj paladin s modrýma očima se nebojí a ráně nastaví srdce, však v momentě dopadu uhne, jak střela a svůj meč tasí a hlavu protivníkovi srazí a jeho věrný koník ho provází. On ten milý oř jeho druh ho vždy najde a bujnou hřívou pohodí a vesele zarže až svého pána pozdraví.
Tak putuje dál a dál a prodírá se křovím.
A byl to jen sen? A snila sem? Nebo potkala jsem ho? Já nevím,však místo u mě v srdci má a tak vám o něm povím já.Tak vzdávám mu čest a klekám před jeho odvahou a děkuji ti, že jsem mohla být chvíli s tebou.A najednou sen mizí a já tukám tyhle řádky a kmeny mé jsou zase zpátky. A tak sníme, bojujem a toužíme dobýt zem.:axe
Za dávných časů doby temna se na jedné hoře nacházel tmavý hrad, přezdíval se mu černý hrad.
V tom hradě se jedné tmavé noci rozezněl křik novorozence a tak se narodil první potomek
se šlechtickou krví. Dlouho očekávaný syn po dvou dcerách, jež zemřeli ihned po nazození.Vtedy byla zlá doba, léků a čistoty nebylo, tak bylo zázrakem,že polovina matek přežila a odkojila své děti.
Matka šlechtična se starala o svého synka,aby měl všeho dostatek,chůvy běhali s dítětem v náručí,aby ho předvedli vznešeným návštěvám a vložili ho matce do klína.
Chlapec rostl a stával se z něj muž,už se nepletl u máminých sukních,ale vyjížděl s otcem a lovci na lov.O,jak měl rád ty bujné štvanice,ten zvuk trub a obklíčené zvířata a jak mohl dát povel své lovecké smečce ohařů,at vyběhnou za zvěří a vyplaší ji.A on na koni jako by k němu přirostl se hnal s větrem o závod jim vstříc,až dostihl kamzíka,jelena,srnu,či divé prase a lukem a šípem ho skolil.Tak rostl a sílil mladý šlechtic. Až jednoho dne vtrhl do jejich země mocný soused.Připlul i se svými vojsky na ohromných galérách z východní strany. Naše stráže,jež strážili na strážních věžích černého hradu ihned šli svého šlechtice spravit o nechtěné návštěvě.Tak do boje synu:řekl mu otec.A nemůžeme čekat až se vylodí a přijsou si pro nás,je třeba,at ochráníme svůj lid.Povolal své věrné-velitele útoků od svých bojových skupin a rozdělil příkazy ke chvatnému chystání.Všechno na hradě vědělo kam jít-ženy a děti se schovat do sklepní skrýše,bojeschopní muži na hradby a do podhradí.Na hradby patří luky a katapulty,ty,aby do dálky metali na nepřítele,pokud by se přiblížil k hradu. Kuchařkám dal úkol roztopit 10kotlů sádla na polití koudele,která bude dobrá do katapultů.Mládencům dal úkol rozhžhavit smolu a mít ji připravenou na polití směrem k bráně pomocí kanálků v hradních stěnách,to kdyby se nepřítel postavil pod hrad.
V kasárnách si všechno vojsko schystalo zbroj a své palcáty a drátěné košile , ve stáji si jízda přebrala od stájních koně a oblekla si zbroj, v dílně se vyčistili katapulty a pobralo střelivo.Část vojska zůstala bránit hrad,většina se rozjela na planinu asi 5 km od hradu,aby bránili vstříc nepřátelům.Začli šikovat své formace,udělili rozkazy a už to začalo-nepřítel se šikem ve formacích sunul jim vstříc.
Tak první katapulty,šup,střílejte,už je máte na dostřel,nabíjet,ted!
Až katapulty vypálili všechno svoje střelivo a hodně ztrát způsobili nepřátelům,tak předjela těžká jízda,s pevnými a těžkými černými koni v mohutné opancéřované zbroji se zbraní jeli bít s nepřáteli,
Než tam dojeli,tak nastoupili lučištníci a stříleli do nepřátel,co se dá.
V posledním šiku byli kopiníci a šermíři ti byli zvyklí bojovat na blízko,tak nechali okusit čepel svých kopí a mečů nechtěným vetřelcům.Z naší armády zůstaly 2/3,ale nepřítel byl všecek pobit,pouze cizího šlechtice dali do pout a vedli ho k svému hradu coby vězně.
Lid vítal své pány šlechtice a radoval se,že jsou zachráněni.A hrdí vojáci se vraceli,když jim i jejich pánům lidé vzdávali holt a čest.Pak se na hradě slavilo a povídalo o bitvě,mnoho synů padlo a nevrátili se svým matkám,avšak to stálo za to.Vždyt si chránili svoje,svoje a svůj hrad se svými pány.
Zalíbilo se mladému šlechtici chut bitvy a žádal svého otce,aby mu pomohl seskupit armádu k dobití sousední říše,té odkud je zajatý šlechtic.Uchystali svoje velké lodě,nalodili do nich proviant,zbraně,koně a vojáky a pluli vstříc dálce a neznámu. Po několika dnech putování se rozhodli,že se nevylodí na samotném břehu,kde ho chtějí napadnout,ale,že zakotví v obyčejné zátoce,daleko od místa budoucího boje a pěšky a pomocí koní to zleva vezmou k zemi a hradu.
Jejich vojsko se stále posouvalo k cíly,až se nepozorovaně dostalo k zadní části hradu ,kde je skrýval les.Byla černá noc a oni se blížili ke hradbám blíž a blíž.Vtom zaslechla hradní stráž nechtěný lomoz blížícího se vojska,přece jen nešlo jít v tak těžké zbroji bez zvuku.Nastalo všeobecné zděšení a na hradbách se skupili lukostřelci,z hradeb začli vyjíždět a vycházet vojáci a obranná jízda.
Naši dobyvatelé pomocí katapultů začli metat hořící koudele a ohromné kameny na hrad,aby bud zapálili nebo rozbili budovy,kde to dopadne.Parta našich hochů vzala do rukou ohromné beranidla a začla narážet a bourat okolní brány,spousta vojáků z řad sekerníků začlo šplhat po dovezených žebřících a další se hnali s velkým řevem na bránící se lidi.Lehká jízda začla mávat svými zbraněmi a lehce sráželi dav lidí,za nimi šla naše horda nebojácných sekerníků rozptýlených snad všude a sekali do nepřátel,co se bránili.Všude byla krev a bolest,ale bez toho dobývání nejde.Až pobili všechno vojsko z hradu a mířili na poddané,tu jejich pán zvolal:A dost,to stačí! Zajměte ty poddané všechny muže,ženy si mohou jít po své práci a ošetřit naše raněné a pak uchystávat jídlo!Vstoupil šlechtic i se synem do hradu,tam uviděli mladou šlechtičnu,dceru uvězněného šlechtice a ta se mladému šlechtici zalíbila.Chvíli pobývali na tomto hradě,aby nastolili řád a aby si lidé zvykly na nového panovníka.
Z řad nejlepších vojáků jež se v bitvě vyznamenali si vybral jednoho a ustanovil ho svým paladinem,
Aby vojsko vedl do bitev i k ochraně. Po čase vyhladovění muži slíbili věrnost novému pánu.A také lepá šlechtična povolila a začla se zbližovat s naším šlechticem.Začli spolu důvěrně hovořit a zjistili,že mají podobné názory.Po pár dnech se dohodli,že sjednotí země a že se stanou manželi.K tomuto účelu propustil dívčina otce,at je též hostem. Otec,ač nerad se do svatby smířil s novým osudem,věděl,že pokud by byl krvelačný,tak dcera nezíská tak mocného a bojovného souseda a kdoví kdo by si ji vzal a jestli by ho a lid ušetřil? Polovina vojska i se starým šlechticem se po čase vrátilo na svůj černý hrad a polovina zůstala mladému šlechtici na nově získaném hradě.Z mladých chlapců dal šlechtic vycvičit další vojsko,at doplní své stavy armády.Po nějaké době se mladý šlechtic se svým paladinem,velitelem vojsk a vojáky rozjížděli do okolních krajin dobývat a získávat vsi.Když vyjela jízda se svým šlechticem,o to byla podívaná.Těžká kavalerie k jeho ochraně byla postavena ze jižních kmenů,kde byli muži vysocí kolem dvou metrů,měli černý plnovous a tmavé oči i pohledy.Lehká jízda k útokům byla převážně z obratných štíhlých mužů ze severních kmenů,byli plavovlasí a hbití a na koni jeli jak šíp.Ze západních a východních kmenů byli sekerníci a obranní lučištníci,ti nebyli tak vysocí jak těžkooděnci,ale měli mnoho síly,i vypracované svaly a sílu v nich,že rozdrtili i lebku tygra.
Když dal se do pohybu jeho voj a bylo slyšet zvuk bubnů a lomoz zbraní,cinkot postrojů, tak chystal se další velký boj.Často napadal okolní země,ale protože si pořád počínal skoro šetrně a nikdy zbytečně neproléval krev,tak ho lid akceptoval a podrobil se mu.Pozděj všechny země v jeho područí byli rády,že nejsou napadány a lidi pobiti,jak to dělávali loupežné hordy jen pro lup.
Náš šlechtic vyjížděl do zbraně,aby všechny lapky a vrahy pochytal a lidu se líp žilo.A tak měl jeho lid rád svého šlechtice,protože mohl pobývat a žít v klidu i před nebezpečím.
Bojoval se svými vojsky vždy hrdě a vyhrával jednu bitvu za druhou.Vždy se vracel ke své ženě a ta ho vítala.Jednoho rána mu řekla,že by si přála mít svůj hrad na opačné straně země,kde je zeleněji a zvířat je tam dostatek,prý na tamté hoře,by krajina byla pod dohledem a pokud by tam vyrostl mocný hrad se spoustou hradeb,tak by byl mnohem líp zabezpečen jak tento a kdyby se vykopal tunel spojující oba hrady,mohla by být i úniková cesta.Šlechtic si vyslechl svoji chot a podivil se,že to nikoho nenapadlo a že má chytrou ženu.Vydal rozkazy,at započnou stavby a tam na kopci se začlo nosit kamení k novému hradu,měl být se spoustou cimbuří,hradeb a mocný a krásný,aby lid se kochal jeho slávou.Než dorostl hrad,zrodil se nový šlechtic,jeho žena povila synka,už od mala byl chytrý po matce a silný a chrabrý po otci.Ve věku 22 let se přestěhoval s matkou i otcem na nový hrad,kde žil.
Mladý šlechtic miloval koně a jejich trysk a cval,miloval hon a zvuk trubek a radost z úlovku.Ale co nebylo zvykem místo loveckých psů ochočil si smečku vlků a ti ho poslouchali na slovo.Ti vlci vypadali jako krvelačné bestie a na cizí vrčeli a cenili zuby dokud jim pán nedal pokyn k ústupu.Tak vyjížděl mladý šlechtic v dobách míru do lesů na lov,byl pravým lovcem a nebylo mu rovno.Lovce si vybíral z nejlepších hbitých synů svého lidu.Když lovci vyjeli,tak budili strach a i zvěř ustupovala.Z některých lovců dal šlechtic svému paladinovi vyučit další vojáky,aby kolem sebe měl jenom ty nejlepší z nejlepších.Jenom jeden člověk mu chyběl a to byl paladin,už ho nemohl brát sebou,protože byl chudák stár a šedý plnovous a jeho slabé nohy už sotva chodili..Často šlechtic s vojsky dobýval nebo bránil svůj lid,který ho miloval,ale i války byly kruté a on časem také stárl a už neměl tolik síly hlídat a válčiti dál za své hranice a a rmoutilo ho to,že už nestačí svou silou,vždyt byla doba temna,doba válek,přepadení a doba zlá,doba,která potřebovala silné muže.
Když už neválčil, jezdil náš šlechtic v zahaleném voze se skupinkou vojáků po krajině,kde mělo být bezpečno.
--------------------------------------------------------------------------------
25. května 2011
Příběh paladina
V jedné daleké zemi až na konci světa, tam kde končí mapa se jednoho dne narodil krásný chlapec.
Chlapec rostl a dělal rodičům radost.
Tak šel čas,rok za rokem a z chlapce se stával jinoch. Mladý jinoch rostl a toužil po uznání a také se chtěl stát šlechticem, však nebylo mu dovoleno vykonávat hrdinské činy, vždyt byl obyčejného sprostého původu.
Jednoho dne však chlapce za rozbřesku probudil sen a v něm slyšel volání o pomoc, probudil se a už neměl stání, osedlal svého černého oře a vyjel pryč vstříc větru a bouři, protože tam za dunou, kde vychází slunce, viděl ve snu krvavou řež.
Tu jel a jel až k večeru dal koni odpočinout a nechal ho věrného bracha pást. Opatrně slezl a nechal svého koníka popásat, sám se prodíral hustým křovím, až zaslechl zvuk bitvy.
Tu s holýma rukama začal běžet vstříc jisté smrti. Až doběhl k onomu místu ze sna, viděl ukrutnou přesilu sekerníků, jak s lesklými nabroušenými čepelemi seker se vrhají na skupinku jezdců a jednoho zahaleného vozu a nemají slitování.
Tu chytil nejbližší klacek a tím nejbližšího sekerníka mocnou ranou srazil k zemi.Uzmul tomu darmožráči sekeru, vždyt tot nepravý bojovník,co se vrhá na malé a slabé, pomyslil si.
A i s klackem v ruce se bil jak rek.Sekerníků přesila, však všichni padají v němém úžasu a s mrtvolným překvapením na rtech. Asi se musel stal zázrak? Že jinoch všechny pobil. Tu pár jezdců utrmácených a zmožených pozůstavších ze slabé skupinky slezlo z koně a sklonilo své meče i své hlavy i na koleno klekli a vzdávali mu holt.Tu lokaj poodhalil záclonku v kočáru a podal ruku muži jež vycházel. Ten tajemný muž v zahaleném kočáře byl vladař, náš šlechtic mocné a velké země.Vystoupil z kočáru a šel rovným krokem k jinochovi. A promluvil na něj: Mladíku ty neklekej, tvoje chrabrost je nedozírná a tvoje odvaha dát svůj život na smrt je něco vyjímečného. Proto pojd a bud mým hostem.
Tu usedl chlapec do vozu a jel do neznámého nádherného hradu jež viděl z dálky.Ten hrad stál na strmém kopci a skvěl se cimbuřím,věžemi a hradními příkopy, byl obehnán mocnými hradbami , dával na odiv svou sílu a nedobytnost ,prostě už zdálky byl mocný a snad nedobytný .
Při příjezdu svého šlechtice ho zdravili jeho šermíři,co doma drželi stráž. Jakmile uslyšeli o chrabrosti jinocha i mu se poklonili až téměř k zemi. Hoch byl zaskočen, tu opětoval poklonu s úsměvem na rtech. Tak zůstal chvíli hoch jako host na nádherném hradě.
Jednoho večera zas měl sen a v něm jed se leje do zlatého poháru o poledním vyzvánění kostelních věží. Chlapec se probudil zalitý potem : To se nesmí stát!! A kdo ze zlazého poháru může pít? Jen a jen náš šlechtic, vladař sám. Řekl si: Musím se stůj a stůj k vladaři dostat!
Tu od rána hledá chlapec branku k hlavní jídelnímu sálu, kde oběd se chystá a nosí na stoly, však všude stojí nepříjemné stráže a on nemá audienci.
Neví chudák co udělá, v tom vidí jak se nesou chody jídla, tryskem běží a už vidí podávaný pohár, vidí 2 meče šermířů jak na něho míří a tasili, zázrakem minuli a on běží dál. Tu pohár svému šlechtici vyrazí a na zemi to jen zasyčí. Pes co to olízal, padl mrtev k zemi. Šlechtic zbledne jak stěna, zastaví šermíře, jež se chystali k dalšímu úderu a řekne chlapci: Tys jediný mezi všemi, cos ne jednou,ale podvakráte svému šlechtici zachránil život.Tu bud mým paladinem a velitelem mých vojsk. Já budu pyšný na svého paladina a nebude lepšího než ty. Své statky a věrné lidi ti dám. Bojuj pro svou zem a stan se lepším válečníkem a uč mé lidi své odvaze.Tu chlapec se zarděl a s jiskrou v oku říká: Neboj můj pane, ne ,nepadne tvá zem!! Já budu se být, co lev a dokud v mém těle krev je, já budu se bít za tebe.Mé tělo,svaly,víru máš a dík ti za lidi,jež ty znáš.Já budu se bít s rozkoší, at mě nikdo nezkouší.
Já nedám nikdy duši svou,já umřu radši najednou.:Tak chlapec domluvil a přijal své poslání.
Uplynulo mnoho dní a nocí a chrabře se paladin probíjí,tu ve volné chvíli skolí medvěda kvůli kožešině pro svého pána. Lid celičký ví o odvaze svého velitele a modlí se za jeho sílu a at pán Bůh dá mu dlouhý život. Bloudí sám se svou družinou mladý paladin,lid ho miluje a opěvuje jeho ztepilý zjev a jeho chrabrost,vždyt on bdí nad jejich bezpečím. Nikdy tak dobře nebylo než za velitele paladina a nejedna dívčina na něj upřela zálibě svůj zrak. Však paladin si jich nevšímal a dál putoval a vyhrával mnohé bitvy. Až jednou k večeru dojel k vodopádu,tam pod tekoucí jiskrnou vodou spatřil dívku, co měla nádherné vlnité dlouhé kaštanové vlasy, alabastrovou plet, štíhlé svižné tělo a poměnkové oči , ,jak se jejich pohledy střetli dívka se zarděla a byla jak růže. Nikdy neviděl tolik krásy pohromadě,ta krása byla tak andělská a nadpozemská a přitom nevinná až to bolí, že to snad anděl šel svá křídla smočit nebo bohyně snad stojí pod vodopádem? Byl její krásou tak zaskočen, že stál jak solný sloup. Dívka si spěšně přehodila přes sebe šat a krokem gazely zmizela kvapem mu v houští. Konečně se odlepil od země a pátrá zrakem,kde zmizla ta kráska, ale už není po ní ani stopy. Moc dlouho snad váhal? Nebo ona měla nohy gazeli,že tak rychle odběhla,či zmizela ze světa? Hledal dívku na každé své cestě a nenacházel ji, byl smutný a ztrápenější,čím dál víc,až si toho všiml i jeho vladař.
Od letmé chvíle setkání nemůže paladin v klidu spát, v každém snu se mu zjevuje jeho anděl a pokaždé klopí zrak, láme si nad tím jinoch hlavu-zasáhl je šíp Amorův snad? Tak konečně svěří se paladin o svém bolu svému pánu . Tak nenechá přeciž trápit svého nejvěrnějšího služebníka, jeho pán šlechtic udělí rozkazy ,zvolá se na hrad nádherná oslava, 3 dny a 3 noci se bude hrát .
Na oslavě budou vyhrávat trubaduři ,loutny a citery a jiné nástroje jež budou sladěny k lahodným zvukům hudby, plno jídla tam bude a víno poteče proudem a šašci půjdou vám v ústrety. Bylo tu pozváno mnoho jmen,mladých šlechtičen. Paladin bloudí očima, hledá svou krásku, ale ona není v záplavě šlechtičen. Marně ho pobízejí k tanci dvorní ceremoniáři, paladin je den po dni od plesu smutnější a smutnější. Skončil ples, jež 3 dny trval a znovu jde paladin, dál se bít. Projíždí krajinou, co se mění a nevidí v ní krásu až uplynul rok a druhý a pořád mu srdce zvadá.
Až jednoho dne byl v horách, byl tam klid a mír a pocit pokoje a tam na louce se pásla lama a vidí ji v zorném úhlu vhodném ke střele, napína tětivu a luk střílí, však zázrakem mine, nasadí druhý šíp a střelí zas,ale kde je lama? V houští zmizela , vyrazí tryskem za zvířetem, aby je dohonil a k zemi srazil. Avšak vidí jen obrys letícího se zvířete,snad sílu ji dal vítr? Nemůže ji dostihnout až ji uvidí v klidu stát.
Hoch se trochu se rozhlédne, zda má lama možnost úniku? Vtom zbystří pohyb a zaostří zrak, tam vidí dívku u vody stát. Ta dívka je jeho sen,on mne si oči,to vidina jen? Přece jen je to pravda a vidí dívku,co nabírá vodu a podává ji nemocnému otci,aby mu ulevila od nemoci a svlažila jeho rty.
Lama se zčistajasna přestala pást, jako by splnila svůj úkol a dovedla ho do tohoto místa, rozběhla se a ztratila se mu z dohledu. Paladin si v duchu říká: Já ti děkuji,ty milé zvíře, tys dopomohlo mi k mému štěstí. Předstoupil před dívku a jejího otce, oba pozdravil, otci se poklonil a řekl jim, že už dlouho dívku hledá a silný cit ,že k ní chová, že jeho srdce nedojde klidu a nebude než smutný hoch a pak stařec sám a sám, pokud nepojme dívku za ženu. Stařičký otec ke snatku svolil a že mu ruku své dcery dá,vždyt lepšího a čestnějšího muže by nenašla. Dívka mu kývne hlavou a plaše se zardí a řene mu: Ráda budu tvou ženou a ty mým pánem, ale prosím měj strpení, než se můj tatíček zotaví, nebot musí mít sílu, aby mě k oltáři dovedl. Rozloučí se paladin s oběma hodnými lidmi a zvesela jede na hrad, povědět svému vladaři o svém štěstí a požádat ho, aby slavnost byla uspořádána na hradě, chtěl požádat opata k bohoslužbě svátosti manželské, jež by se konala v nádherné kapli. Už si představuje svou nevěstu v svatební robě, s vlasy posetými květinami uvitými do věnce, s vlečkou jak mají princezny a s jejím plachým úsměvem jak řekne mu : ANO. Představuje si jak jeho milá bude zářit, jak poprvé ji sevře v náručí, jak ji předvede lidu a on ji bude milovat.Představil si jak rád se bude vracet do náručí manželčina a snad Bůh dá a povije mu syna nebo dceru, aby od obou něco měl a jak rád by je učil,ach tak si to představoval a maloval náš paladin.
Dívka ve své chudé chýšce denně vaří čaje a lektvary k uzdravení otce,ten se pomalinku zotavuje.
Už asi za 3 dny bude moci setkat se s osudem a být štastná,celý den se usmívá a těší se na ten zázrak, že stane ženou svému choti, kterého tajně miluje. Už nachystala vůz a strojí koně,však tedka jaksi těžko tu je.Odběhla pro vodu a říká si: proč jsem dnes smutná?Vždyt se mám těšit se a proč mi nechutná?! Něco se děje snad? Mám zlé tušení.
Tak s plným džberem jde dívka a přemýšlí a už je u domu a hledí se zděšením,vždyt tam banda lumpů s noži a jejího otce právě ted 1 složil,vidí jak padá k zemi a z hrudi mu teče červená krev.Upustí dívka vodu a běží na lumpy v rozhořčeném hněvu, prvnímu uzmula z ruky nůž a chce se pomstít a bojovat jak muž. Ale jich je moc a přesto se dívka nedá, má svou odvahu a nechce se sklonit a oni se jen vesele pitvoří,co by jim přece mohla taková křehotinka udělat,že? Nečekali tolik kuráže a mrštnosti, dívka jim dává zabrat, vždyt má mrštnost mladého ostříleného bojovníka , tak tohle nečekal ani jeden ze šklebících se mizerů. Vždyt to křehoučké slabé stvoření podřízlo hrdlo velkému chlapovi, co se ho každý bál, protože měl síly jak tři chlapi a přitom vždy uhýbal dosud každé ráně,jak se to mohlo stát? Ten podříznutý byl jejich velitel a po chvíli překvapení, se s huronským řevem a vztekem rozběhli na dívku s noži v ruce. Dopadají nože a dívka je 16 ranami probodena a z posledních sil se před smrtí doplazí k svému otci.Ten jí poví:"Dcero má milená,ted oba umřem,ale jsem pyšný na tebe,žes zdědila povahu po matce, podobáš se matce, jež si nepoznala, byla krásná a milá,avšak čeho nejvíc sem si vážil byla její víra. Věřila, že všechno se v dobré obrátí, že nemoci odejdou a zbude pro chudé jen zdraví, že ten co se snaží , bude se mít jednou dobře a to mi pomáhalo i po její smrti, jako by ta její víra dlela nad námi a my vždy ty těžkosti překonali. Děkuji ti dcero za pomstu, však měla jsi žít, ach dívko poslušná, měla jsi jít pryč!! Sbohem otče řekla mu dcera a vydechla s posledním slovem.Oba umírají a jejich duch se vznáší nad nimi a míří k nebesům. Však tu na zemi hnusní barbaři odjíždějí s malým nakradením pryč.
Večer v našem hradě byl paladin nejistý, protože dívka měla přijet, ale není tu, divil se, co ji mohlo zdržet? Zrána vyjel sám až do hor, kde je potká a odveze si je sám. Letí tryskem, až dojíždí k chýši a vidí 2 těla jak tam leží,nesthl zachránit dívku,tak svěží. Seskočí z koně a klesá k zemi, ach jo,pro Boha,co se to děje? To je svět nespravedlivý,že nedal mi lásku mou! Tak zanevřel na svět a bude se bít a lásku už nepozná,už chce mít klid. Nechce už dívčiny jiné znát, nehledí na ně,nezvedá zrak. Zase bude bloudit sám se svojí družinou a bude vyhledávat příkoří a bitvy a i do dálky se rozjede,vždyt žádná dálka není velká,aby pobil lumpy,co brázdí jejich těla ošklivý škleb a pak je skolí a až umře,bude to v boji! Však od té doby už nemá zrak milý a nevidí kolem krásu,smutný je,protože ho souží veliký bol už nehledá ženu, už jen pro boj žije.
A od té doby náš paladin se toulá po zemích, aby dobyl svět pro svého šlechtice. Až jednou v dálce uslyšíte trysk koní? To možná náš rek jede. Až uslyšíte lomoz zbraní? To on se bije a svou vírou všechny poráží. Je spousta nepřátel i podlých kočovných nájezdníků a může být jich přesila, však můj paladin s modrýma očima se nebojí a ráně nastaví srdce, však v momentě dopadu uhne, jak střela a svůj meč tasí a hlavu protivníkovi srazí a jeho věrný koník ho provází. On ten milý oř jeho druh ho vždy najde a bujnou hřívou pohodí a vesele zarže až svého pána pozdraví.
Tak putuje dál a dál a prodírá se křovím.
A byl to jen sen? A snila sem? Nebo potkala jsem ho? Já nevím,však místo u mě v srdci má a tak vám o něm povím já.Tak vzdávám mu čest a klekám před jeho odvahou a děkuji ti, že jsem mohla být chvíli s tebou.A najednou sen mizí a já tukám tyhle řádky a kmeny mé jsou zase zpátky. A tak sníme, bojujem a toužíme dobýt zem.:axe
Naposledy upraveno moderátorem: