DeletedUser
Guest
Předem chci oznámit, že za jmény si nic nepředstavujte. Příběh je smyšlený. Není podle skutečné události. Všechny postavy jsou smyšlené.
Za desetisíci hráči, za milióny vesnic, se zrodila jedna malá, skromná, vesnička bez lidu. Ve vesnici byl jen vládce, mladý paladin se jménem Vilém. Počátky Vilémova vládnutí byla obtížná, musel se postarat o těžbu,kterou musel zprvu vykonávat sám, také měl na starosti stavbu budov. Při pomyšlení Viléma, mít nejbohatší, nejsilnější, nejobávanější panství v okolí, možná i v celém světě, mu dávala při těch nejtěžších prací sílu. Po nějaké době,kdy se Vilémovi podařilo vybudovat menší panství, oplodit nespočet děv a sehnání pár dřevorubců z okolních lesů, začínal budit v okolí strach. Většina obyvatel z okolních vesnic se přidalo k Vilémovi, už poměrně zkušenému vládci. Jeho sen o vybudování silného panství se začínal plnit. Uzavíral spojenectví s okolními královstvími, protože nevěděl, a také se bál boje, neměl ve své vesnici žádné boje schopné muže, kteří by do své pravé, či levé ruky vzali dokonale nabroušený meč, který mu vyrobili jeho kováři. Viléma to velmi trápilo, a tak se chtěl prvně vydat na cestu za starým válečníkem, který sídlí pár dní cestou na východ, samozřejmě cestou na koni. Vilém svolal všechny své obyvatele na nádvoří, kde jim sdělil, že se vydá na cestu , a že hledá jeho zástupce, který se bude starat o jeho panství. Řekl: ,,Ten,kdo chce být můj zástupce,musí mě o tom přesvědčit, a proto o to budem soutěžit! Můj zástupce musí být chytrý, silný, ale i předvídavý.“ Po nějaké té chvilce mlčení celého lidu se mu přihlásilo pár kandidátů. Na druhý den se začalo soutěžit. První úkol byl rozseknutí se sekyrou kmen stromu, na jeden sek! Polovina kandidátů touto první zkouškou neprošla, druhá polovina šla s Vilémem do lesa, aby se tam pokusili splnit druhý, těžší úkol. Jelikož Vilém své okolí vesnice velmi dobře znal, odvedl asi 5 kandidátů hluboko do lesa a věděl, že on sám se neztratí. Kandidáti se měli do pár dnů, sami, dostat zpátky do vesnice, Vilém se vrátil zpátky do vesnice a za pár dní se vrátili jen dva kandidáti. Vilém byl velmi nadčen, že se někdo vrátil, protože nečekal, že ti dva si zapamatují cestu zpět. Poslední úkol byl z těch nejtěžších co mohl vymyslet. Úkol byl předvídat,jaké počasí bude za týden, bylo to kvůli toho, kdyby chtěl plánovat tažení,aby Viléma, ale také i jeho válečníky nepřekvapila divoká bouře, či nehorázné teplo. Dva vyvolení se do tohoto úkolu pustili sice né moc s velkým nadčením,ale když si uvědomili, že se dostali až tady, chtěli úkol úspěšně ukončit. Oba dva četli knihy o počasí, jak se vyvíjí, také sledovali oblohu a dělali si poznámky. Za šest dní si Vilém oba dva zavolal, otázka byla jednoduchá, jaké počasí bude zítra? První muž odpověděl, že zítra začnou velmi silné bouře, z kterých se budem zpamatovávat měsíce. Druhý řekl, že bude slunečno, nejlepší čas na povýšení mě na Vašeho zástupce. Vilém byl nadčený, nečekal,že druhý muž se jménem Ferdinand projde tak jednoduše třemi úkoly. Na druhý den Vilém opět svolal svůj lid na nádvoří a oznámil, že jeho zástupce se stává Ferdinand. Ihned dal Ferdinandovi menší informace, co by chtěl ve své vesnici vylepšit a poté se dal hned na cestu. Cesta byla poměrně rychlá. Vilém byl přivítán starým válečníkem, říkejme mu Otakar, velmi vstřícně. Vilém Otakara přemluvil k tomu, ať mu za malý úplatek řekne, jak se nejlépe bojuje. Válečník povídal příběhy o tom, jak dobýval vesnice skoro beze ztrát. Jak se svými lukostřelci vyháněl kilometry vzdálené barbary, jak se svými sekerníky zastrašoval neporazitelné vikingy. Poté se Vilém učil techniky boje s mečem, sice to nebylo jednoduché,ale za pár týdnů se z něho stal rozený šermíř. Starý válečník na konci výcviku Vilémovi dal meč, se kterým neprohrál ani jednu bitvu, Vilém byl nadčen. A tak se Vilém vydal zpátky do své vesnice. Cestou nocí přes hory ho ale přepadla skupinka barbarů, myslím, že si nevybrali toho pravého. Toho, který měl ten nejnabroušenější meč, toho, který byl hladový po krvi. Vilém si zkusil,jak dokonale ovládá meč. Stejně těch barbarů nebyla škoda, pomyslil si. Brzy ráno se Vilém dostavil do svého panství. Ferdinand,ale také jeho lid Viléma přivítal s radostí, už se jim po něm stýskalo. Vilém vysvětlil Ferdinanovi základy boje a začalo se s rekrutováním vojáků. Většina mužů se vyzbrojilo meči, brněním a pustilo se do trénování. Pár týdnů to nebyl moc pěkný pohled, ale po čase se začínalo všem vojákům dařit a začínali objevovat tajemství meče. Vilémovi se to podařilo! Má nejsilnější vojsko v okolí. Teď nám chybí jenom obléhací stroje a vévoda? ,,Né vévoda to není“ řekl Vilém ,, musí to být něco na Š,...šl,...šlech,...šlechtic! Ano je to šlechtic, vzpoměl si Vilém z povídek od Otakara. Šlechtic se vyrábí v panském dvoře, který už měl hotový, jelikož jeho obyvatlé postavili všechny možné budovy, které našli v knihách. V dílně dal nařídit vybudování několika beranidel, které měly rozrazit nepřátelskou bránu. Šlechtic ale není moc levný, věděl Vilém a tak nechal postavit sklady, kde se hromadili mince, ale také i suroviny na výživu toho tlustého...toho šlechtice. Než se shromaždili všechny suroviny a mince, přišel do Vilémova království velvyslanec z nedaleké aliance. Velvyslanec oznámil, že chcou Viléma do jejich aliance. Vilém s radostí příjmul. Odedneška je na členem aliance,která budí respekt v celém světě. Cesta za vysněným vrcholem se Vilémovi začínala blížit. Po pár týdnech se Vilémovi vytvořil šlechtic. Vilém se vydal cestu za zabíráním vesnice. Vybral si tu největší vesnici v okolí, vesnici nepřátel. Vzal s sebou celou svoji armádu, samozřejmě i šlechtice a beranidla. Vytvořil tábor nedaleko vesnice a čekal až se zatmí. Začínalo být šero, vilém poslal špehy o zkontrolování situace, jestli všichni spí. ,,Spí“ řekli špehové. Vilém se vydal dobývat. Ani nemusel rozrazit bránu,protože byla pootevřená. Celé vojsko vstoupilo do vesnice a vyhnalo všechny obyvatele. Největší vesnice v okolí byla pod správou Viléma! Sláva mu! Zvolali všichni jeho vojáci. Nechal zde Ferdinanda s polovinou své armády a vydal se zpátky do své vesnice. Vilém, nazvaný svou aliancí Dobyvatel se stal nejslinějším, nejbohatším, nejobávanějším vojevůdcem na celém světě. Vilém si našel svou kněžnu, kněžnu Kleopatru ze severních krajin světa. Stvořil s ní jednoho syna, se jménem Otakar II a když dosáhl 18 let, poslal ho na kraj světa, aby si vytvořil své – malé, velké – panství.
© One Of The Legends
PS: Nejsem spisovatel. Za všechny chyby se omlouvám, jelikož mám anglický Word. A všechny připomínky příjmu s úsměvem
A jestli se můj příběh podobá nejakému jinému, tak to se omlouvám, protože jsem zatím žádný příběh odsud nečetl
Za desetisíci hráči, za milióny vesnic, se zrodila jedna malá, skromná, vesnička bez lidu. Ve vesnici byl jen vládce, mladý paladin se jménem Vilém. Počátky Vilémova vládnutí byla obtížná, musel se postarat o těžbu,kterou musel zprvu vykonávat sám, také měl na starosti stavbu budov. Při pomyšlení Viléma, mít nejbohatší, nejsilnější, nejobávanější panství v okolí, možná i v celém světě, mu dávala při těch nejtěžších prací sílu. Po nějaké době,kdy se Vilémovi podařilo vybudovat menší panství, oplodit nespočet děv a sehnání pár dřevorubců z okolních lesů, začínal budit v okolí strach. Většina obyvatel z okolních vesnic se přidalo k Vilémovi, už poměrně zkušenému vládci. Jeho sen o vybudování silného panství se začínal plnit. Uzavíral spojenectví s okolními královstvími, protože nevěděl, a také se bál boje, neměl ve své vesnici žádné boje schopné muže, kteří by do své pravé, či levé ruky vzali dokonale nabroušený meč, který mu vyrobili jeho kováři. Viléma to velmi trápilo, a tak se chtěl prvně vydat na cestu za starým válečníkem, který sídlí pár dní cestou na východ, samozřejmě cestou na koni. Vilém svolal všechny své obyvatele na nádvoří, kde jim sdělil, že se vydá na cestu , a že hledá jeho zástupce, který se bude starat o jeho panství. Řekl: ,,Ten,kdo chce být můj zástupce,musí mě o tom přesvědčit, a proto o to budem soutěžit! Můj zástupce musí být chytrý, silný, ale i předvídavý.“ Po nějaké té chvilce mlčení celého lidu se mu přihlásilo pár kandidátů. Na druhý den se začalo soutěžit. První úkol byl rozseknutí se sekyrou kmen stromu, na jeden sek! Polovina kandidátů touto první zkouškou neprošla, druhá polovina šla s Vilémem do lesa, aby se tam pokusili splnit druhý, těžší úkol. Jelikož Vilém své okolí vesnice velmi dobře znal, odvedl asi 5 kandidátů hluboko do lesa a věděl, že on sám se neztratí. Kandidáti se měli do pár dnů, sami, dostat zpátky do vesnice, Vilém se vrátil zpátky do vesnice a za pár dní se vrátili jen dva kandidáti. Vilém byl velmi nadčen, že se někdo vrátil, protože nečekal, že ti dva si zapamatují cestu zpět. Poslední úkol byl z těch nejtěžších co mohl vymyslet. Úkol byl předvídat,jaké počasí bude za týden, bylo to kvůli toho, kdyby chtěl plánovat tažení,aby Viléma, ale také i jeho válečníky nepřekvapila divoká bouře, či nehorázné teplo. Dva vyvolení se do tohoto úkolu pustili sice né moc s velkým nadčením,ale když si uvědomili, že se dostali až tady, chtěli úkol úspěšně ukončit. Oba dva četli knihy o počasí, jak se vyvíjí, také sledovali oblohu a dělali si poznámky. Za šest dní si Vilém oba dva zavolal, otázka byla jednoduchá, jaké počasí bude zítra? První muž odpověděl, že zítra začnou velmi silné bouře, z kterých se budem zpamatovávat měsíce. Druhý řekl, že bude slunečno, nejlepší čas na povýšení mě na Vašeho zástupce. Vilém byl nadčený, nečekal,že druhý muž se jménem Ferdinand projde tak jednoduše třemi úkoly. Na druhý den Vilém opět svolal svůj lid na nádvoří a oznámil, že jeho zástupce se stává Ferdinand. Ihned dal Ferdinandovi menší informace, co by chtěl ve své vesnici vylepšit a poté se dal hned na cestu. Cesta byla poměrně rychlá. Vilém byl přivítán starým válečníkem, říkejme mu Otakar, velmi vstřícně. Vilém Otakara přemluvil k tomu, ať mu za malý úplatek řekne, jak se nejlépe bojuje. Válečník povídal příběhy o tom, jak dobýval vesnice skoro beze ztrát. Jak se svými lukostřelci vyháněl kilometry vzdálené barbary, jak se svými sekerníky zastrašoval neporazitelné vikingy. Poté se Vilém učil techniky boje s mečem, sice to nebylo jednoduché,ale za pár týdnů se z něho stal rozený šermíř. Starý válečník na konci výcviku Vilémovi dal meč, se kterým neprohrál ani jednu bitvu, Vilém byl nadčen. A tak se Vilém vydal zpátky do své vesnice. Cestou nocí přes hory ho ale přepadla skupinka barbarů, myslím, že si nevybrali toho pravého. Toho, který měl ten nejnabroušenější meč, toho, který byl hladový po krvi. Vilém si zkusil,jak dokonale ovládá meč. Stejně těch barbarů nebyla škoda, pomyslil si. Brzy ráno se Vilém dostavil do svého panství. Ferdinand,ale také jeho lid Viléma přivítal s radostí, už se jim po něm stýskalo. Vilém vysvětlil Ferdinanovi základy boje a začalo se s rekrutováním vojáků. Většina mužů se vyzbrojilo meči, brněním a pustilo se do trénování. Pár týdnů to nebyl moc pěkný pohled, ale po čase se začínalo všem vojákům dařit a začínali objevovat tajemství meče. Vilémovi se to podařilo! Má nejsilnější vojsko v okolí. Teď nám chybí jenom obléhací stroje a vévoda? ,,Né vévoda to není“ řekl Vilém ,, musí to být něco na Š,...šl,...šlech,...šlechtic! Ano je to šlechtic, vzpoměl si Vilém z povídek od Otakara. Šlechtic se vyrábí v panském dvoře, který už měl hotový, jelikož jeho obyvatlé postavili všechny možné budovy, které našli v knihách. V dílně dal nařídit vybudování několika beranidel, které měly rozrazit nepřátelskou bránu. Šlechtic ale není moc levný, věděl Vilém a tak nechal postavit sklady, kde se hromadili mince, ale také i suroviny na výživu toho tlustého...toho šlechtice. Než se shromaždili všechny suroviny a mince, přišel do Vilémova království velvyslanec z nedaleké aliance. Velvyslanec oznámil, že chcou Viléma do jejich aliance. Vilém s radostí příjmul. Odedneška je na členem aliance,která budí respekt v celém světě. Cesta za vysněným vrcholem se Vilémovi začínala blížit. Po pár týdnech se Vilémovi vytvořil šlechtic. Vilém se vydal cestu za zabíráním vesnice. Vybral si tu největší vesnici v okolí, vesnici nepřátel. Vzal s sebou celou svoji armádu, samozřejmě i šlechtice a beranidla. Vytvořil tábor nedaleko vesnice a čekal až se zatmí. Začínalo být šero, vilém poslal špehy o zkontrolování situace, jestli všichni spí. ,,Spí“ řekli špehové. Vilém se vydal dobývat. Ani nemusel rozrazit bránu,protože byla pootevřená. Celé vojsko vstoupilo do vesnice a vyhnalo všechny obyvatele. Největší vesnice v okolí byla pod správou Viléma! Sláva mu! Zvolali všichni jeho vojáci. Nechal zde Ferdinanda s polovinou své armády a vydal se zpátky do své vesnice. Vilém, nazvaný svou aliancí Dobyvatel se stal nejslinějším, nejbohatším, nejobávanějším vojevůdcem na celém světě. Vilém si našel svou kněžnu, kněžnu Kleopatru ze severních krajin světa. Stvořil s ní jednoho syna, se jménem Otakar II a když dosáhl 18 let, poslal ho na kraj světa, aby si vytvořil své – malé, velké – panství.
© One Of The Legends
PS: Nejsem spisovatel. Za všechny chyby se omlouvám, jelikož mám anglický Word. A všechny připomínky příjmu s úsměvem
A jestli se můj příběh podobá nejakému jinému, tak to se omlouvám, protože jsem zatím žádný příběh odsud nečetl
Naposledy upraveno moderátorem: