DeletedUser
Guest
Výprava za Heleiwou
Bylo tomu na Světě 4, kde jsem začala svojí historii Divokých kmenů. Pod mužským jménem, významného nositele, Marcus Aurelius. Přidala jsem se do kmenu !V! (Vlastenci), který měl pár členů v mé blízkosti. Stala jsem se členkou,ale mé ambice sahaly k radě a vedení kmene.
Začala jsem se angažovat v různých akcích, pomáhala jsem tam, kde se dalo a kam sahal náš vliv.
Byli jsme docela silní. Domluvila jsem opravdové spojenectví několika kmenů, které utvořily silnou základnu pro naši expanzi. A jak jsem tak domlouvala vše ohledně diplomacie, zjistila jsem, že mi spousta členů věří a má ve mně vzor. Stala jsem se zástupkyní kmene a to bylo to, co mi chybělo k tomu,abych získala uznání několika hráčů v mém okolí, se kterými jsem byla v nekonečném sporu.
Přeci jen napadnout jednoho z vůdců kmene už není to samé,jako napadnout řadového člena.
Smlouvy byli vyjednány a já se pustila spolu s mými spolubojovníky do boje proti jednomu z nejsilnějších kmenů tohoto Světa - =L.Z.= (Legie Zkázy) .
Když jsem začala přebírat jejich slabší členy, ozvala se mi Heleiwa. Prosila mě, abych jí vesnici nepřebrala, že by se ráda přidala k nám. Ale napsala to v dlouhé zprávě, která mě docela zaskočila.
Nějak se mi zalíbil její „tón“ a tak jsem jí odepsala, že je jedinou výjimkou. Poděkovala mi a tak jsem si řekla, proč bych jí nepomohla vybudovat zpět mnou zničenou armádu.
A tak jsme začali naše „přátelství“. Po pár dnech jsme si už volaly přes skype a zjistily jsme, že jsme si docela podobné.
Řekla mi kde bydlí a tak jsem navrhla, že o víkendu přijedu. A jak jsem řekla, tak se i stalo.
Bydlela ode mně sice půl republiky, ale přátelství by nemělo nic zastavit. Co bylo nejhorším překvapením, tak že přes skype jsme byly obě strašně umírněné a formální. Hned na vlakovém nádraží o nás věděl každý, kdo tam šel. Křik, ječení a smích se za námi táhl jako vůně našich parfémů.
Srandy bylo tolik, že by se na Václavák nevešla.
Dnes se stýkáme poskromnu, jelikož každá máme své další kamarády a své životy. Ovšem každé léto spolu jezdíme někam k vodě. A vždy jsou to nezapomenutelné chvíle radosti a blaha.
Takže díky Divokým kmenům jsem si našla jednu skvělou kamarádku, se kterou stojí za to být.
S pozdravem a VELKÝM DÍKY
divoška Mr.S
_______________________________________________________________________________
Poznámka :
Pokud se Vám nelíbí můj příběh nebo to, že v něm není moc srandy atd. vůbec mně to netrápí.
Je to můj příběh a musím Vám říct, jsem za něj opravdu ráda
Bylo tomu na Světě 4, kde jsem začala svojí historii Divokých kmenů. Pod mužským jménem, významného nositele, Marcus Aurelius. Přidala jsem se do kmenu !V! (Vlastenci), který měl pár členů v mé blízkosti. Stala jsem se členkou,ale mé ambice sahaly k radě a vedení kmene.
Začala jsem se angažovat v různých akcích, pomáhala jsem tam, kde se dalo a kam sahal náš vliv.
Byli jsme docela silní. Domluvila jsem opravdové spojenectví několika kmenů, které utvořily silnou základnu pro naši expanzi. A jak jsem tak domlouvala vše ohledně diplomacie, zjistila jsem, že mi spousta členů věří a má ve mně vzor. Stala jsem se zástupkyní kmene a to bylo to, co mi chybělo k tomu,abych získala uznání několika hráčů v mém okolí, se kterými jsem byla v nekonečném sporu.
Přeci jen napadnout jednoho z vůdců kmene už není to samé,jako napadnout řadového člena.
Smlouvy byli vyjednány a já se pustila spolu s mými spolubojovníky do boje proti jednomu z nejsilnějších kmenů tohoto Světa - =L.Z.= (Legie Zkázy) .
Když jsem začala přebírat jejich slabší členy, ozvala se mi Heleiwa. Prosila mě, abych jí vesnici nepřebrala, že by se ráda přidala k nám. Ale napsala to v dlouhé zprávě, která mě docela zaskočila.
Nějak se mi zalíbil její „tón“ a tak jsem jí odepsala, že je jedinou výjimkou. Poděkovala mi a tak jsem si řekla, proč bych jí nepomohla vybudovat zpět mnou zničenou armádu.
A tak jsme začali naše „přátelství“. Po pár dnech jsme si už volaly přes skype a zjistily jsme, že jsme si docela podobné.
Řekla mi kde bydlí a tak jsem navrhla, že o víkendu přijedu. A jak jsem řekla, tak se i stalo.
Bydlela ode mně sice půl republiky, ale přátelství by nemělo nic zastavit. Co bylo nejhorším překvapením, tak že přes skype jsme byly obě strašně umírněné a formální. Hned na vlakovém nádraží o nás věděl každý, kdo tam šel. Křik, ječení a smích se za námi táhl jako vůně našich parfémů.
Srandy bylo tolik, že by se na Václavák nevešla.
Dnes se stýkáme poskromnu, jelikož každá máme své další kamarády a své životy. Ovšem každé léto spolu jezdíme někam k vodě. A vždy jsou to nezapomenutelné chvíle radosti a blaha.
Takže díky Divokým kmenům jsem si našla jednu skvělou kamarádku, se kterou stojí za to být.
S pozdravem a VELKÝM DÍKY
divoška Mr.S
_______________________________________________________________________________
Poznámka :
Pokud se Vám nelíbí můj příběh nebo to, že v něm není moc srandy atd. vůbec mně to netrápí.
Je to můj příběh a musím Vám říct, jsem za něj opravdu ráda
Naposledy upraveno moderátorem:
Máš to moc pěkné 