DeletedUser36482
Guest
Moje cesta ve Hře Divoké kmeny začala na světě 20, kde jsem byl členem Akademie Templářští rytíři. Pod nickem Skajnet17 kde jsem měl 120 tisíc bodů dobytí mé první vesnice bylo takové že jsem na ní útočil jedním šlechticem a to cesta trvala 2 hodiny tam a zpátky byl jsem začátečník takže nějaký vláček mi nic neříkalo 
po dobytí mé první vesnice šlo už vše dál samo i kmenu se dařilo ale potom přišel kmen Im Coming Fear který nás začal likvidovat ve velkém . Zlikvidovali i našeho zakladatele který skončil se hrou a práva dal mě přišel jsem k tomu jak slepej k houslím a nevěděl co mám absolutně dělat a tak jsem se začal učit co jak se dělá jak se nabírají lidi a vůbec jak se vede kmen po krátké době sem se naučil jak se co dělá aspoň základy Im Coming Fear nás likvidovali jednoho po druhým podpory co jsme posílali jako by tam ani nebyli nabral jsem toho dne jednu holku pod nickem KiKi a útočil na ní jeden hráč právě ze zde zmiňovaného kmene hráč Parkan začali sme si psát poslal jsem ji vše co sem měl ve vesnici absolutně mi ta holka nevěřila a byla drzá jak opice ale postupem času když sme se seznamovali blíže mi přišla fajn a to v mnoha ohledech po týdnu neustálých bojů jí dobyli mě jí bylo líto že sem jí svěřil své jméno a heslo na DK abychom hráli spolu za mé vesnice postupem času jsme se zblažili natolik že jsme spolu dodnes je to moje sluníčko a miluju ji jsme spolu už druhým rokem a proto tuto hru mám nejradši popravdě mi připadá že jí něco dlužím ale nevím jak to splatit popravdě nikdy jsem nečekal že si přes hru najdu svou životní lásku vypadá to jako nějaká láv story ale opravdu se to stalo a na ty čas vzpomínám dodnes na ty nesmělé začátky hra DK mi popravdě změnila život k lepšímu
ale to jsem odbočil . Válku s Im Coming Fear sme prohráli ale mě to bylo nějak jedno ztratil jsem sice svůj kme ale našel svou životní lásku s kterou jsem do dnes a přesto si najdu čas na hru Divoké kmeny abych dobyl další vesnice.
A Tímto bych chtěl poděkovat celému mému kmenu -T.P- ze světa 23 bez nich bych byl nic války vyhrávají vojáci né vůdci a kdo si msli opak tak at to ani nehraje protože nepochopil princip hry ti kdo si o sobě myslí více než sou tak to není pravda sme si rovni at ste zakladatelé nebo jen vojáci ve velkých kmenech jim vděčíme zato co dokážem jak už jsem řekl bez nich by jsme byli nic.
Ale je pravd aže člověk co chce od života vteto případě od hry hodně může dostat více a kdo chce odni příliš málo nemusí dostat vůbec nic.
po dobytí mé první vesnice šlo už vše dál samo i kmenu se dařilo ale potom přišel kmen Im Coming Fear který nás začal likvidovat ve velkém . Zlikvidovali i našeho zakladatele který skončil se hrou a práva dal mě přišel jsem k tomu jak slepej k houslím a nevěděl co mám absolutně dělat a tak jsem se začal učit co jak se dělá jak se nabírají lidi a vůbec jak se vede kmen po krátké době sem se naučil jak se co dělá aspoň základy Im Coming Fear nás likvidovali jednoho po druhým podpory co jsme posílali jako by tam ani nebyli nabral jsem toho dne jednu holku pod nickem KiKi a útočil na ní jeden hráč právě ze zde zmiňovaného kmene hráč Parkan začali sme si psát poslal jsem ji vše co sem měl ve vesnici absolutně mi ta holka nevěřila a byla drzá jak opice ale postupem času když sme se seznamovali blíže mi přišla fajn a to v mnoha ohledech po týdnu neustálých bojů jí dobyli mě jí bylo líto že sem jí svěřil své jméno a heslo na DK abychom hráli spolu za mé vesnice postupem času jsme se zblažili natolik že jsme spolu dodnes je to moje sluníčko a miluju ji jsme spolu už druhým rokem a proto tuto hru mám nejradši popravdě mi připadá že jí něco dlužím ale nevím jak to splatit popravdě nikdy jsem nečekal že si přes hru najdu svou životní lásku vypadá to jako nějaká láv story ale opravdu se to stalo a na ty čas vzpomínám dodnes na ty nesmělé začátky hra DK mi popravdě změnila život k lepšímu ale to jsem odbočil . Válku s Im Coming Fear sme prohráli ale mě to bylo nějak jedno ztratil jsem sice svůj kme ale našel svou životní lásku s kterou jsem do dnes a přesto si najdu čas na hru Divoké kmeny abych dobyl další vesnice.
A Tímto bych chtěl poděkovat celému mému kmenu -T.P- ze světa 23 bez nich bych byl nic války vyhrávají vojáci né vůdci a kdo si msli opak tak at to ani nehraje protože nepochopil princip hry ti kdo si o sobě myslí více než sou tak to není pravda sme si rovni at ste zakladatelé nebo jen vojáci ve velkých kmenech jim vděčíme zato co dokážem jak už jsem řekl bez nich by jsme byli nic.
Ale je pravd aže člověk co chce od života vteto případě od hry hodně může dostat více a kdo chce odni příliš málo nemusí dostat vůbec nic.
Naposledy upraveno moderátorem:
