DeletedUser36872
Guest
Moje první vesnice. Jaký to byl zajímavý pocit. Byla to ta první zkušenost s onlinovou hrou. Svět 1.
První krok, co jsem v této hře udělal, byl asi pohled na mapu. Vynořil jsem se někde uprostřed malých červených teček. Sem a tam nějaká šedá. Prostě v neznáma. Asi 10minut jsem si prohlížel jména hráčů kolem a zjišťoval jsem, že každý má ten samý vzhled vesnice jako já. Byly to vesnice od 36 do 300bodů.
Teď už jsem se ale jen těšil, až rozkliknu tu mojí malou ves a zjistim co v ní všechno najdu. Jaké budovy tam vůbec budou? Které jednotky se tam budou pohybovat? Nevěděl jsem. Najednou ale, než jsem rozklikl můj momentální domov Storm001, objevila se zpráva. Další překážka, přes kterou jsem musel jít, než se dostanu na moje malé městečko. Byla to zpráva s předmětem „Pozvánka do kmene“. Slova už si ani nepomatuji. Vím jen, že jako nový hráč jsem z toho měl radost a pozvánku jsem ihned přijal. Tento člověk, a zároveň odesílatel mé první přijaté zprávy byl první člověk se kterým jsem se dostal do úzkého kontaktu. Začali jsme si psát a pomáhat.
Později už jsem se tedy konečně na stavění budov dostal. Poradil mi, co mám postavit, a já jsem ho ze začátku vyslechl.
Moje první jednotka, kopiník. Posílal jsem je na všechny možné barbarky kolem mě. Byl to super pocit, když se mi jednotky vraceli s plným nákladem, ať už to bylo malé množství surovin, zpět do vesnice. Později jsem už zkoumal další jednotky. Rekrutoval jsem prvně obranné jednotky – šermíře. Pak, když jsem ale přišel na sekerníky, měl jsem jasno. Poznal jsem to hned po prvním útoku – byl jsem útočný typ. Rekrutoval jsem už jen sekerníky a rozesílal je po všech možných vesnicích kolem mě. Zažral jsem se do té hry tak, jak bych to nikdy nečekal. A to jsem v tom období ještě nebyl seznámen s Lehkou kavalérii, to ale později také přišlo.
Stal jsem se později v kmeni i diplomatem kmene. Tímhle jsem poznal další způsob, jak véstválky – slovní domluvy/dohody mezi sebou. Další vlastnost kterou jsem na sobě zjistil. Nejen jsem byl dobrým diplomatem, ale taky mě velice bavil. Získával jsem si kontakty se všemi diplomaty okolních kmenů, ať už jsme byli ve válce nebo ne. Získával jsem si jednoduše přehled.
Když pak nastalo období šlechticů, tudíž obsazování vesnic, rozjela se ta hra ještě víc a mnohonásobně více než předtim mě bavila. Učil jsem se rychle. Poznal jsem, jak rychle a účinně zaútočit a hned po té zabrat vesnici. Získal jsem mojí druhou vesnici Storm002. To už byl náznak toho, že se ta hra bude čím dál tím zrychlovat a časově bude náročnější. Moje druhé malé městečko mi dopomohlo k tomu, abych si rychle dorekrutoval ztracenné jednotky a co nejrychleji obsadil další vesnici. Následovali vesnice Storm 003,004,005,006... . Takhle to probíhalo pořád dál a dál, než jsem se dostal ke konečnému stavu něco přes 3,031,085 bodů a ke konečné 305. vesnici.
První krok, co jsem v této hře udělal, byl asi pohled na mapu. Vynořil jsem se někde uprostřed malých červených teček. Sem a tam nějaká šedá. Prostě v neznáma. Asi 10minut jsem si prohlížel jména hráčů kolem a zjišťoval jsem, že každý má ten samý vzhled vesnice jako já. Byly to vesnice od 36 do 300bodů.
Teď už jsem se ale jen těšil, až rozkliknu tu mojí malou ves a zjistim co v ní všechno najdu. Jaké budovy tam vůbec budou? Které jednotky se tam budou pohybovat? Nevěděl jsem. Najednou ale, než jsem rozklikl můj momentální domov Storm001, objevila se zpráva. Další překážka, přes kterou jsem musel jít, než se dostanu na moje malé městečko. Byla to zpráva s předmětem „Pozvánka do kmene“. Slova už si ani nepomatuji. Vím jen, že jako nový hráč jsem z toho měl radost a pozvánku jsem ihned přijal. Tento člověk, a zároveň odesílatel mé první přijaté zprávy byl první člověk se kterým jsem se dostal do úzkého kontaktu. Začali jsme si psát a pomáhat.
Později už jsem se tedy konečně na stavění budov dostal. Poradil mi, co mám postavit, a já jsem ho ze začátku vyslechl.
Moje první jednotka, kopiník. Posílal jsem je na všechny možné barbarky kolem mě. Byl to super pocit, když se mi jednotky vraceli s plným nákladem, ať už to bylo malé množství surovin, zpět do vesnice. Později jsem už zkoumal další jednotky. Rekrutoval jsem prvně obranné jednotky – šermíře. Pak, když jsem ale přišel na sekerníky, měl jsem jasno. Poznal jsem to hned po prvním útoku – byl jsem útočný typ. Rekrutoval jsem už jen sekerníky a rozesílal je po všech možných vesnicích kolem mě. Zažral jsem se do té hry tak, jak bych to nikdy nečekal. A to jsem v tom období ještě nebyl seznámen s Lehkou kavalérii, to ale později také přišlo.
Stal jsem se později v kmeni i diplomatem kmene. Tímhle jsem poznal další způsob, jak véstválky – slovní domluvy/dohody mezi sebou. Další vlastnost kterou jsem na sobě zjistil. Nejen jsem byl dobrým diplomatem, ale taky mě velice bavil. Získával jsem si kontakty se všemi diplomaty okolních kmenů, ať už jsme byli ve válce nebo ne. Získával jsem si jednoduše přehled.
Když pak nastalo období šlechticů, tudíž obsazování vesnic, rozjela se ta hra ještě víc a mnohonásobně více než předtim mě bavila. Učil jsem se rychle. Poznal jsem, jak rychle a účinně zaútočit a hned po té zabrat vesnici. Získal jsem mojí druhou vesnici Storm002. To už byl náznak toho, že se ta hra bude čím dál tím zrychlovat a časově bude náročnější. Moje druhé malé městečko mi dopomohlo k tomu, abych si rychle dorekrutoval ztracenné jednotky a co nejrychleji obsadil další vesnici. Následovali vesnice Storm 003,004,005,006... . Takhle to probíhalo pořád dál a dál, než jsem se dostal ke konečnému stavu něco přes 3,031,085 bodů a ke konečné 305. vesnici.
Naposledy upraveno moderátorem:
