Vzpomínky - hrajujá - 479 slov

[hrajujá]

Moje seznámení s hrou Divoké kmeny nastalo v červenci 2009, kdy mě vnuk (Legoilas) požádal, zda bych mu dostavovala malou vesničku po dobu, kdy odjel s rodiči na dovolenou. Dostala jsem za úkol vesničku dostavovat a večer vystavit za zbývající suroviny armádu. Dávala jsem si minutky, aby neprocházel čas na stavbu dalšího stupně budov a jakmile jsem měla čas, seznamovala jsem se s nápovědou. Dle návodu jsem zkusila poslat pár kopiníků do vedlejší barbarky a měla jsem radost, když přinesli trochu surovin. Než vnuk přijel z dovolené jsem už farmila několik barbarek. Stále jsem se dívala vnukovi přes rameno jak hraje, nechala jsem se poučovat proč se to tak hraje, ale už tehdy jsem věděla, že bych to sama hrála jinačí logikou. O prázdninách jsem vnoučatům vařila a měla jsem je přes den na starosti. Často se u počítače přeli, kdo bude hrát dříve a stále říkali teď hraju já. Jednou kluci, kteří už na kmenech účet měli, přišli na to, že bychom s vnučkou mohly hrát rovněž a že bychom všichni mohli soutěžit, kdo déle vydrží. Vnučce zavedli účet na světě 8, protože nechtěla hrát svět, na kterém byli oni. Mě povolili, že mohu hrát s nimi na světě 15, na kterém mi dne 1. srpna 2009 založili účet. Stále nemohli vymyslet můj nick do hry a když se mě ptali a mladší vnuk říkal pak hraju já, měla jsem ihned jasno, že můj nick bude hrajujá. Začínala jsem bez zkušeností od maličké vesničky, opět jsem si dávala minutky na stavbu dalšího stupně budov, stavěla armádu a následně farmila, měla jsem štěstí na výborné sousedy a brzy spoluhráče. S nimi jsem postupně začala dobývat nové vesnice a společnými silami jsme likvidovali vesnice okolních hráčů. Při hře jsem se setkala s různými typy hráčů. Mladší ročníky a školáci do 15 let většinou hru po krátké době skončí, protože je přestane bavit. Setkala jsem se s hráči, kteří hru umí, z těch mám respekt a vážím si jich, někteří si myslí, že hrát umí, od těch ráda dobývám vesničky, někteří při napadení používají hrubé výrazy a nadávky, o to víc mě baví je zlikvidovat, aby neobtěžovali ostatní hráče, další typy hráčů se snaží kvůli svému prospěchu nebo prospěchu svého kmene jednat nečestně, o těch si pomyslím své, kdo je podrazů a urážek schopen při hře, je jich schopen i v reálu. Přes všechny peripetie, které na mě na světě 15 čekaly, jsem to dotáhla až do konce světa. Zkoušela jsem hrát i na jiných světech, kde na světě 17 jsem skončila v době, když na mě byla na světě 15 hromadka a na světě 18, kde jsem měla asi 1,3 mega bodů, jsem vesnice rozdala, protože aktivně hrát dva rychlé světy nešlo. Nyní hraju svět 23, kde budeme během tří měsíců končit a už se těším, že se stejnou partou hráčů začneme opět hrát nějaký rychlejší svět od maličké vesnice.