DeletedUser15465
Guest
Moje první rande s DK proběhlo v listopadu ´07, kdy mi kamarád při cestě z tréninku řekl o nové hře, kterou teď zkouší. O půl hodiny později už jsem seděl se zavřenýma očima u PC a vyťukal jsem Jinax – tak vznikla moje první předzívka.
Registroval jsem se na s1 a chvíli jsem jen zíral na monitor a obdivoval mou vesničku. Tak z těchto vidláků na úrovni doby kamenné mám udělat impérium, jo? Blbá reklama. Kamarád Olomoucak mi ale radil co a jak, takže jsem se poměrně rychle dostal na 500 bodů. Ještě si matně vzpomínám, že můj první kmen byl PERSIL a první hráč z okolí, se kterým jsem více spolupracoval byl Rytíř Naděje.
Ale ještě jsem vám vlastně neřekl na čem, že? Šlo o likvidaci jednoho soupeře v okolí, který nás neustále obtěžoval špehováním. Ten se zakrátko stal mým cílem. Nedočkavě jsem kliknul na oznamko (tehdy jsem ani nevěděl, co znamená farmit) a… Útočník vyhrál! Ztráty byly těžké, ztratil jsem mnoho kopí, mečů i seker, ale stálo to za to. O měsíc později už jsem měl 2500 bodů a byl jsem dostatečně poučen soupráškovníky z Persilu ohledně off a deff vojska a nějakého postupu na stavbu budov a praní prádla. Jen ty bb-kódy mi pořád nešly (Tehdy nebyly žádné čudlíky nad textem, hezky všechno ručně… a o RS jsme si mohli nechat jen zdát).
Bohužel udělal jsem osudnou chybu. Poslal jsem špehy na jednoho silnějšího souseda, který už byl hrdým pánem čtyř vesnic. A jako odpověď mi přišly na návštěvu jeho nesčetné voje v čele s chlapíkem, kterej vypadal asi jako Obelix, jen měl značkové oblečení. Vyhlásil jsem poplach, ale udělal jsem druhou chybu – na blbou žádost o podpory se vám dostane akorát poučení, nikoli pomoci. Obelix se u mně stavil ještě několikrát, no a jednoho rána jsem uviděl GAME OVER.
Tohle ale byl teprve začátek. Od té chvíle jsem hře naplno propadl. Už jsem nehrál jen pro zábavu, hnala mě i touha být lepší. Z každého kmenu, z každého hráče jsem si něco vzal – a poučil se. Jak z jejich chyb, tak z těch vlastních.
Ze školáka se stal středoškolák, z amatéra útočícího vším, co bylo momentálně po ruce válečník, který žongluje s fullkami a hraje několik partií zároveň. Z hejtmana jedné vesnice velitel kmene a vládce impéria, které jsem přivedl ke slávě a moci, jak se píše v reklamě. Žene mě touha žít, bojovat, a nakonec i vítězit.. Z vykutáleného trhana ještě vykutálenějším diplomatem. Jméno jsem změnil mnohokrát, teď straším v pohádkách dětičky nepřátel jako Status Quo od RBS.
Když se tak dívám na světy, kterých jsem se zúčasnil a kde moji vojáci prolili hektolitry krve… hráče, které jsem porazil a zabral, ať už čestně nebo ne… Ušel jsem dlouhou cestu, stejně jako mnozí zde. Začalo to na s1. Kde jsem byl jen amatérem z bezvýznamné vesnice.
***************************
Počet slov 470
Pro všechny závisláky a závislačky na této úžasné a časožerné hře.
Nakonec bych vám chtěl poděkovat za to, že jste se prokousali až sem
Registroval jsem se na s1 a chvíli jsem jen zíral na monitor a obdivoval mou vesničku. Tak z těchto vidláků na úrovni doby kamenné mám udělat impérium, jo? Blbá reklama. Kamarád Olomoucak mi ale radil co a jak, takže jsem se poměrně rychle dostal na 500 bodů. Ještě si matně vzpomínám, že můj první kmen byl PERSIL a první hráč z okolí, se kterým jsem více spolupracoval byl Rytíř Naděje.
Ale ještě jsem vám vlastně neřekl na čem, že? Šlo o likvidaci jednoho soupeře v okolí, který nás neustále obtěžoval špehováním. Ten se zakrátko stal mým cílem. Nedočkavě jsem kliknul na oznamko (tehdy jsem ani nevěděl, co znamená farmit) a… Útočník vyhrál! Ztráty byly těžké, ztratil jsem mnoho kopí, mečů i seker, ale stálo to za to. O měsíc později už jsem měl 2500 bodů a byl jsem dostatečně poučen soupráškovníky z Persilu ohledně off a deff vojska a nějakého postupu na stavbu budov a praní prádla. Jen ty bb-kódy mi pořád nešly (Tehdy nebyly žádné čudlíky nad textem, hezky všechno ručně… a o RS jsme si mohli nechat jen zdát).
Bohužel udělal jsem osudnou chybu. Poslal jsem špehy na jednoho silnějšího souseda, který už byl hrdým pánem čtyř vesnic. A jako odpověď mi přišly na návštěvu jeho nesčetné voje v čele s chlapíkem, kterej vypadal asi jako Obelix, jen měl značkové oblečení. Vyhlásil jsem poplach, ale udělal jsem druhou chybu – na blbou žádost o podpory se vám dostane akorát poučení, nikoli pomoci. Obelix se u mně stavil ještě několikrát, no a jednoho rána jsem uviděl GAME OVER.
Tohle ale byl teprve začátek. Od té chvíle jsem hře naplno propadl. Už jsem nehrál jen pro zábavu, hnala mě i touha být lepší. Z každého kmenu, z každého hráče jsem si něco vzal – a poučil se. Jak z jejich chyb, tak z těch vlastních.
Ze školáka se stal středoškolák, z amatéra útočícího vším, co bylo momentálně po ruce válečník, který žongluje s fullkami a hraje několik partií zároveň. Z hejtmana jedné vesnice velitel kmene a vládce impéria, které jsem přivedl ke slávě a moci, jak se píše v reklamě. Žene mě touha žít, bojovat, a nakonec i vítězit.. Z vykutáleného trhana ještě vykutálenějším diplomatem. Jméno jsem změnil mnohokrát, teď straším v pohádkách dětičky nepřátel jako Status Quo od RBS.
Když se tak dívám na světy, kterých jsem se zúčasnil a kde moji vojáci prolili hektolitry krve… hráče, které jsem porazil a zabral, ať už čestně nebo ne… Ušel jsem dlouhou cestu, stejně jako mnozí zde. Začalo to na s1. Kde jsem byl jen amatérem z bezvýznamné vesnice.
***************************
Počet slov 470
Pro všechny závisláky a závislačky na této úžasné a časožerné hře.
Nakonec bych vám chtěl poděkovat za to, že jste se prokousali až sem
:thumb