DeletedUser36895
Guest
Moje cesta
Moje cesta k divokým kmenům vedla přes kamarády ze školy. Kluci se, asi tak ve čtvrté třídě, začali bavit o divokých kmenech a o tom kdo už má kolik bodů a army. Jednou večer jsem neměl co dělat a tak jsem se zaregistroval na divokých kmenech, na světě 9. Z počátku jsem nevěděl co a jak, ale postupem času jsem začal získávat nějaké ty zkušenosti, ať už na fóru wikipedii, či na různých internetových stránkách s radami pro začátečníky. Za první tři dny jsem zjistil vše potřebné o divokých kmenech o stavbě vesnice, abych mohl pomalu začít normálně hrát a ne stavět budovy nazdařbůh jak jsem to doposud dělal. Hrál jsem pod nickem manikulicnik a svoji první vesnici jsem si pojmenoval Minas Thirit, jelikož jsem právě dočetl triologii pána prstenů . Začátky byly krušné, když mi skončila ochrana měl jsem skoro 400 bodů, ale jelikož jsem začal na serveru asi týden po jeho odstartování, většina hráčů v mém okolí měla alespoň 800 bodů. Za šest dnů, jsem měl vyzkoumané špehy a sekerníky, ale i tak jsem stavěl převážně šermíře a kopí, neboli takzvanou deffku. Sotva jsem dosáhl 1000 bodů a začal jsem si budovat pořádnou armádu, která by obstála i proti silnému protivníkovi, přišel na mě první útok. Jeden hráč z mého okolí mě vyšpehoval, ale zatím neútočil. Další tři dny jsem stavěl jen obrannou armádu, jelikož jsem se obával mohutného útoku, od hráče který měl přes 2000 bodů. Útok nakonec přišel. Protivník, jehož jméno si nepamatuji, několik stovek sekerníků lehké kavalerie a pár desítek katapultů, pokud jsi dobře vzpomínám. Díky bohu jsem stačil uhnout s armádou a spotřebovat většinu surovin. Hradby mi zničil na stupeň 6. Druhý den ráno jsem zjistil, že na mě v noci poslal útok a mé jednotky byly rozprášeny. Ovšem ani můj protivník nezůstal bez úhony. Většina jeho jednotek padla. Já ovšem nebyl v kmenu, ale on ano. Do dvou dnů na mě chodili pravidelné útoky jeho soukmenovců a já to nakonec na světě 9 zabalil. Poté co jsem přestoupil na gymnázium a ztratil jsem spoustu volného času, jsem už nový svět nezačínal a myslel jsem si, že jsem s divokými kmeny na dobro skončil.
Před rokem jsme se se spolužákem bavili o hrách, které jsme hráli a on se mi přiznal, že má na světě 4 několik desítek vesnic , a že ho divoké kmeny nehorázně baví. Tak jsme se domluvili, že společně začneme na novém světě. Od té doby jsem nevynechal jediný svět, ovšem těch světů nebylo zase tolik. Momentálně se věnuji pouze světu 29, na kterém jsem potkal asi zatím nejlepší kolektiv hráčů, jaký jsem kdy mohl poznat. Děkuji vám, hráči z kmene Out*.
Ať zůstanou vaše srdce navždy čistá, a vaši nepřátelé nikdy nezískají vaše vesnice.
Moje cesta k divokým kmenům vedla přes kamarády ze školy. Kluci se, asi tak ve čtvrté třídě, začali bavit o divokých kmenech a o tom kdo už má kolik bodů a army. Jednou večer jsem neměl co dělat a tak jsem se zaregistroval na divokých kmenech, na světě 9. Z počátku jsem nevěděl co a jak, ale postupem času jsem začal získávat nějaké ty zkušenosti, ať už na fóru wikipedii, či na různých internetových stránkách s radami pro začátečníky. Za první tři dny jsem zjistil vše potřebné o divokých kmenech o stavbě vesnice, abych mohl pomalu začít normálně hrát a ne stavět budovy nazdařbůh jak jsem to doposud dělal. Hrál jsem pod nickem manikulicnik a svoji první vesnici jsem si pojmenoval Minas Thirit, jelikož jsem právě dočetl triologii pána prstenů . Začátky byly krušné, když mi skončila ochrana měl jsem skoro 400 bodů, ale jelikož jsem začal na serveru asi týden po jeho odstartování, většina hráčů v mém okolí měla alespoň 800 bodů. Za šest dnů, jsem měl vyzkoumané špehy a sekerníky, ale i tak jsem stavěl převážně šermíře a kopí, neboli takzvanou deffku. Sotva jsem dosáhl 1000 bodů a začal jsem si budovat pořádnou armádu, která by obstála i proti silnému protivníkovi, přišel na mě první útok. Jeden hráč z mého okolí mě vyšpehoval, ale zatím neútočil. Další tři dny jsem stavěl jen obrannou armádu, jelikož jsem se obával mohutného útoku, od hráče který měl přes 2000 bodů. Útok nakonec přišel. Protivník, jehož jméno si nepamatuji, několik stovek sekerníků lehké kavalerie a pár desítek katapultů, pokud jsi dobře vzpomínám. Díky bohu jsem stačil uhnout s armádou a spotřebovat většinu surovin. Hradby mi zničil na stupeň 6. Druhý den ráno jsem zjistil, že na mě v noci poslal útok a mé jednotky byly rozprášeny. Ovšem ani můj protivník nezůstal bez úhony. Většina jeho jednotek padla. Já ovšem nebyl v kmenu, ale on ano. Do dvou dnů na mě chodili pravidelné útoky jeho soukmenovců a já to nakonec na světě 9 zabalil. Poté co jsem přestoupil na gymnázium a ztratil jsem spoustu volného času, jsem už nový svět nezačínal a myslel jsem si, že jsem s divokými kmeny na dobro skončil.
Před rokem jsme se se spolužákem bavili o hrách, které jsme hráli a on se mi přiznal, že má na světě 4 několik desítek vesnic , a že ho divoké kmeny nehorázně baví. Tak jsme se domluvili, že společně začneme na novém světě. Od té doby jsem nevynechal jediný svět, ovšem těch světů nebylo zase tolik. Momentálně se věnuji pouze světu 29, na kterém jsem potkal asi zatím nejlepší kolektiv hráčů, jaký jsem kdy mohl poznat. Děkuji vám, hráči z kmene Out*.
Ať zůstanou vaše srdce navždy čistá, a vaši nepřátelé nikdy nezískají vaše vesnice.