• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

Gormon Peake

  • Zakladatel vlákna DeletedUser43547
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser43547

Guest
Nový rok na Hvězdopíce

Už tradičně se v sídle Lorda Gormona Peake na hradě Hvězdopíka sjel výkvět rytířstva z celého kraje k oslavám nového roku. Rytíři, šlechtici i vážení obchodníci - ti všichni se uráčili jako už každý rok podstoupit často i dlouhou cestu jen proto, aby se mohli zúčastnit největších oslav na celém kontinentu. Lord Gormon Peake zásobami nešetřil a na své si tu přišel opravdu každý. Pečené husy, selata ani bažanty nestačili sloužící doplňovat na stoly, pivo, kmínka i víno - to všechno teklo proudem. Během toho, co si velectěné dámy i pánové cpali břicha, začala hrát hudba:

Ovšem ne všichni toho večera slavili. Syn hradního pána Rulant Peake se zhýralých novoročních oslav neúčastnil. Předěl mezi roky se rozhodl strávit - ostatně jako i rok před tímhle a další roky předešlé - v kapli místního kostela. Modlil se za zdraví a blaho své rodiny, modlil se za ty bohaté, kteří si cpou pupky vedle v hodovní síni, avšak modlil se i za ty dole ve vesnici, kteří celý rok střádají každý kousek jídla, aby se alespoň na Vánoce a nový rok měli alespoň trochu dobře.

Na nový rok nezapomněl ani na svého koníka, který mu už pár let dobře sloužil. Zašel do stájí, popřál stájníkovi hodně štěstí do dalšího roku a poté zašel přímo ke svému oři. Přinesl mu pár mrkví, aby i on něco z nového roku měl. Když se chystal odejít ze stájí, potkal tam navátého, tlustého obchodníka, který sice chtěl laškovat s mladičkou dcerou rytířovou, ale přes náhlý odpor jeho žaludku nakonec akorár pošpinil slečně šaty. Rulant tohle sledovat nechtěl.

Domluvil se se stájníkem, který mladému pánovi půjčil prostý oděv. Rulant nechal honosné šaty ve stájích a s pomocí provazu slanil hradby. Rozhodl se podniknout cestu na pár mil vzdálený Svatý Kopec s křížovou cestou. Sněžilo, ale Rulanta hřála dobrá vůle a odhodlání být jiný než onen "výkvět rytířstva", který teď pravděpodobně spí pod stolem na jejich hradě.

Už dobrou chvíli putoval, když spatřil v dálce světlo a tlumené zvuky. Když se k světlu přibližoval, pomalu rozpoznával lucerny a zpěv.
https://youtu.be/zK2mAaG3XMo?t=12s

Tenhle zpěv se ale vůbec nepodobal zpěvu, který ještě před pár chvílemi slyšel na hradě. Byl mnohem upřímnější, byl zpívaný lidmi, kteří měli co říct. A řekli to přesně svou písní. Rulant se zaposlouchal do líbezných tónů jejich zpěvu. Když vesničané spatřili Rulanta, po krátkém úleku poznali, že nejde o špatného člověka. Sdělil jim, že je poutník, který se rozhodl vydat se na nový rok na Svatý Kopec. Nabídli mu, že může cestu sdílet s nimi. A v mžiku již společně kráčeli křížovou cestou. Rulant vyslechl spoustu poutavých příběhů, které ho oslovili víc, než pečená selata na jejich hradě.

Když vyšli na kopec, výprava nabídla Rulantovi, zda nechce navštívit jejich skromná obydlí. Rulant, naprosto ohromen vším, co se dozvěděl, s radostí nabídku přijal. Doputovali do jejich vesnice, kde jenom záře svíček zlehka plápolala v oknech domečků. Všichni sousedé se sešli v obydlí, které bylo největší. Každý přinesl něco. Džbán vína, kousek chleba, pár placek, kousek sušeného masa nebo třeba jen píšťalu. Takové se to Rulantovi líbilo. Upřímné, přátelské, láskyplné. Lidé se o svůj trošek rozdělili i s cizím poutníkem. Po krátkém hodování si zazpívali pár písní a v klidu a míru odešli spát.

Ještě před úsvitem se Rulant vydal z vesnice pryč na svůj hrad. Nikomu z vesnice nic neřekl a o jeho úprku z hradu věděl pouze stájník. Rulant vrátil stájníkovi oblečení a převlékl se zpět do jeho honosného hábitu. Celý den postupně návštěvníci hradu se zelenými obličeji odjížděli ve svých kočárech a služebnictvo uklízelo hodovní síň. Na tajemného poutníka si už ve vesnici druhý den nikdo ani nevzpomněl. Rulant ale vymyslel plán.

Druhého dne nového roku najednou do vesnice vjelo několik kočárů a z prvního z nich vystoupil tajemný poutník, který už byl ale tentokrát bohatě oblečen. Přizval všechny vesničany, aby tentokrát on jim mohl nabídnout něco ze svého a všechny postupně odvezli na hrad. Tam pro ně na oplátku za jejich štědrost uspořádal hostinu hodnou šlechticů a rytířů. Lidé z vesnice přivezli své nástroje. Hudba hrála, lidé hodovali a Gormon i Rulant poznali, že tohle je ta oslava, kterou chtějí pořádat.

A tak vznikla tradice. Místo zhýralých šlechticů další roky zvali své poddané. A že se šlechtici zlobili? Ať! Totiž právě poddaní mají srdce na správném místě.
 

Biblos

Zasloužilý veterán
VIP
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
1.322
Hezké i s výchovnou pointou.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru