- Počet poděkování
- 13
Lesog Osgel
V hostinci u plápolajícího krbu seděl zcestovalý obchodník Aslen a nahříval si ztuhlé záda. Sníh a mráz ho donutil zastavit v této vesnici se jménem Glem Osgela a Siominy. Toto podivné a nezvyklé jméno vesnice mu vrtalo hlavou už od samého příjezdu. Zakousl se do čerstvého teplého chleba a prohlížel si malby na zdi před sebou. Byla tam princezna a rytíř, kteří utíkali.
„Asi máte otázky jako všichni ostatní,“ ozval se hlas hostinského za jeho zády.
„Ano,“ kývl obchodník. „Jméno vaší vesnice mi přijde zvláštní.“
„A máme tu dalšího!“ křikl hostinský a tleskl.
Od rohu místnosti se ozval tón loutny, který vyloudil bard k počátku svého příběhu. Byla to vždy dobrá příležitost, jak vydělat na nějakém cizincovi.
Bard vykročil k obchodníkovi a s brnkáním tónů začal melodicky vyprávět:
Ó poslouchej člověče, o rytíři který byl i nebyl zároveň.
Obávaný lapka, zvaný Kozí noha, přepadal s družinou svou. Jednou zaútočil na hradní konvoj a zajal princeznu Siominu, aby pak s králem za zlato směnil. Král ve vzteku však vyhlásil odměnu a mnoho reků vyslal na honbu. Nikdo však neuspěl.
Byl však jeden, znalí temných zákoutí, co za reka jménem Lesog Osgel se vydával. Byl to zloděj a možná i vrah. Zručný špeh, který cítil z toho všeho zlato a slávu hned.
Za rytíře převlečený, vyptával se zločinců, a to pod svým novým jménem, aby jako slídiče ho na smrt k vůdci poslali. Pak se brodil sněhem ke skrytým místům, o nichž věděli jen stejní jako on. Tichý pohyb za jeho zády, dal mu však pocítit chladnou čepel na krku.
„Nepatříš k nám, a proto zemřeš!“ hlesnul strážce skryté brány.
„Zadrž, patřím k vám, však mé jméno je pouze anagram. Lesog po spátku je Gosel, a Osgel přehoď a Gosel z toho je!“
„Bratře, tak svůj plán mi sděl.“
„Na zákoník zlodějů ti přísahám, že odměnu dostaneš!“ odvolal se na pravidlo zlodějů, že za pomoc zkrátka nepřijde. Přesto ani slovo nezmínil o svém záměru.
„Jsi slavný, a tak tedy běž,“ jméno Gosel v jeho skrytém světě, legendou jest.
Brzy z vchodu jeskyně, který skrýval zamrzlý vodopád, na ukradeném koni vyjel a v rukách princeznu třímal. Ta mu hned lásku vyjevila. A jak jeli dál a dál, její polibky si s chutí bral.
Před vesnicí Glem však princeznu ze sedla sundal a za palisády do bezpečí odevzdal. Sám hned zmizel a nikdo už nevěděl kam. Lapkové na vesnici zaútočili, aby svou kořist navrátili. To však v plánu mazaného Gosela bylo od samého začátku a do opuštěného hnízda zlodějů se vydal rabovat.
Vesnice se ubránila. Princezna zachráněna byla a svého zachránce milovala. Jeho zřeknutí se královského daru za záchranu, za nejvyšší skromnost a lásku uznávala. Jeho skutečnou podobu však nikdy neprohlédla. Pro odměnu všech, patronkou vesnice se stala a do jména zachránce přidala. Zlato za svou záchranu vesnici darovala.
Gosel si však přišel na větší kořist a všechny opět oklamal. Jenom své bratry v cechu zlodějů obdaroval, aby zákoník lapků dochoval. Neboť to jediné mu krk a záda krylo, jako už mnohokrát.
A tak Gosel hrdinstvím oplíval, avšak pouze kvůli zlatu, a né proto, že by dobro na mysli míval. …
Bard ukončil svou hru a drze si přisedl k Aslenovi. Napil se z jeho číše a natáhl ruku pro zlatku. Obchodník se usmál nad představením. Bylo to příjemné a příběh se mu líbil. Zaštrachal ve váčku a zlatku mu hodil.
„Díky pane,“ ušklíbl se bard svými počerněnými zuby a ladným krokem pěvce odkráčel zpět.
***
Jako zloděj z onoho tajného cechu jsi to z dálky sledoval. Gosela znáš a víš, že to byla pravda. Svíčka na tvém stole už dávno vyhasla a tma tě skrývala. Hostinský na tebe zcela zapomněl. Byla to dobrá příležitost jak okrást obchodníka.Jestli se chceš plížit podél zdi (přejdi na 1), jít středem (2), nebo to nechat plavat a odejít z hostince (3).
1.Byla to dobrá volba. Minul si podnapilé hosty ve stínech a dostal ses k nic netušícímu obchodníkovi.
Chceš opravdu ukrást váček (4), nebo to přeci jen vzdát a odejít, protože riskovat kvůli pár zlatkám se nevyplatí (3).
2.Tato volba nebyla šťastná. Hostinský si tě všiml a pokynul na tebe – že co si dáš? Byl si vyzrazen a už to musíš vzdát. Mávnul jsi rukou, že už nic, a zamířil si k bytelným vstupním dveřím (7).
3.Zahalen v černém plášti jsi odešel. Hostinský ti nevěnoval žádnou pozornost (7).
4.Detailně ses podíval na váček. Buď ho můžeš s citem odříznout svou ostrou zlodějskou dýkou (5), nebo ho s citem svých vytrénovaných prstů rozvázat a prohrabat (6).
5.Obchodník zaregistroval odlehčení na svém boku a prudce se otočil. Byl jsi odhalen a jediná možnost byl útěk. Vzal si to nejrychlejší cestou přímo ke dveřím a pár židlí u toho převrátil. Naštěstí si váček z ruky nepustil. Bude lepší co nejrychleji opustit tuto vesnici. Podle váhy měl váček alespoň dvacet zlatek, a to ti ulehčí cestování.
6.Byl si úspěšný. Denní tréning se vyplatil. Šest zlatek jsi šikovně vytáhnul a zbytek tam nechal. Pár dnů si tady zase budeš moci dávat večeři. Skrytě ses vrátil na své místo, aby sis nacpal pupek místními proslavenými jitrnicemi. Cítíš se dobře – hlavně když takto vyhráváš.
7.Venku tě ovalil mráz a chumelení. Noha se zabořila do sněhu a ty jsi pocítil smůlu a nepřízeň tohoto světa. Břicho se ti ozvalo hladem, ale mincí si měl nedostatek. Bude lepší přeci jenom se zanedlouho vrátit a zkusit to znovu.
© Haruanornor
Naposledy upraveno: