1868:
V sobotu 16. května 1868 zažila Praha do té doby největší vlasteneckou slávu. Sjelo se na 100 000 lidí - jen z Moravy přijelo 26 zvláštních vlaků. Při celonárodní slavnosti se ukládaly základní kameny Národního divadla; je jich sedm: z Řípu, Radhoště, Práchně, Hostajnova, Trocnova, Žižkova a Blaníku. Na kameny slavnostně poklepávali kladívkem a pronášeli zdravice „otcové Národního divadla“: jako první František Palacký, po něm mimo jiné F. L. Rieger, hrabě Clam-Martinic coby předseda Českého muzea, Bedřich Smetana a mnozí další. Za Výbor pro zbudování divadla Karel Sladkovský pronesl řeč, v níž mimo jiné pravil: „Ano, vstalť a žije opět národ český, zakládaje první velkolepé dílo nové doby své, z vlastní moci povstal z hrobu dvousetleté nečinnosti!“ Celou slavnost lid zakončil zpěvem písně Kde domov můj? Ještě předtím však Prahou prošel mohutný průvod, v němž nechyběly ani alegorické vozy. Tiskaři tak třeba přímo na svém voze v průvodu tiskli vlastenecké básně a rozdávali je divákům.