Chceš snad, aby se opět udělal pokus, kde budou rozhodovat a hlasovat hráči jako ondá, kde se registroval hráč, udělal katastrofální soutěžní obrázek (i mimino by ho udělalo lepší) a celý jeho kmen (který na fóru nikdy nebyl) mu přišek dát hlasy a on vyhrál? Jestli to je pro Vás spravedlivější, tak stačí říct.
A nevím proč si myslíš, že Tvůj hlas je správný. Ani ten můj není správný ... jen pro mou představu ano a pro Tvou ten Tvůj ... proto hlasuje víc lidí a nakonec z toho vyleze výsledek.
Dopadl jak dopadl, a já si myslím, že dobře.
Obdobný pokus byl i s povídkou - tam hlasovali hráči a DK tým. Výsledek? Kvalitní povídky si na cenu nesáhly, protože se autoři nesnížili k tomu, aby nahnali kamarády k hlasování na fórum.
Chápu pocity těch, jimž cena unikla takříkajíc o vlásek, zažil jsem to, když jsem mohl soutěžit aktivně. Ale soutěže už jsou takové, že někdo je vítěz a někdo "poražený" ...
Proč to dávám do uvozovek, pochopíte z této citace:
"Píše se rok 1894 a Coubertin má 16. listopadu v Aténách na půdě Parnasské literární společnosti jeden ze svých mnoha projevů na podporu obnovení Olympijských her. Díky svému klasickému vzdělání samozřejmě zná řeckou mytologii a kromě jiných jazyků umí i latinsky. Četba Ovidiových Metamorfóz patřila v dobách jeho školní docházky k povinné literatuře. A tak je mu souboj Herkula s Acheloem, o kterém se píše v Deváté knize, důvěrně známý. V souboji je Achelous poražen a svoji porážku komentuje slovy: "Nec tam turpe fuit vinci quam contendisse decorum est" ("Nebylo tolik potupné být poražen, neboť řádně proběhl boj"). Coubertin prosazuje, aby se první moderní olympijské hry v roce 1896 konaly právě tam, kde v roce 776 před Kristem vznikly, tedy v Řecku. Řecké království je v roce 1894 nesmírně chudé s nepatrným počtem výkonných sportovců. Řečtí ekonomové se ptají, kde by na to vzali peníze, řečtí sportovci zase, kolik by si vůbec mohli odnést vavřínových věnců a řečtí politici mají strach z fiaska. A v této atmosféře všeobecných obav pronáší Coubertin ve svém projevu, obraceje se k řeckým vlastencům, zárodek svého budoucího slavného hesla:
"Le déshonneur ne consisterait pas ici à être battu; il consisterait à ne pas se battre". ("Hanba by tady nespočívala v porážce, spočívala by v nebojování"). Souvislost s řeckou mytologií je zřejmá – každý jistě uzná, že být poražen Herkulem přece nemůže být žádnou hanbou. Coubertinovi to vyšlo, první obnovené olympijské hry se v roce 1896 v Aténách konaly.
Jsme v roce 1908. V Londýně právě probíhají v pořadí již čtvrté olympijské hry. Mezi americkými a anglickými sportovci dochází k častým konfliktům ve výkladu pravidel. V této napjaté atmosféře v neděli 19. července vystupuje v Katedrále svatého Pavla, kam byli pozváni jak američtí atleti, tak olympijští činitelé, americký biskup z Pennsylvanie Ethelbert Talbot. Snaží se konflikt hasit. Pronáší kázání, ve kterém parafrázuje apoštola Pavla. Kromě jiného v něm říká:
"The only safety after all lies in the lesson of the real Olympia – that the Games themselves are better than the race and the prize. St. Paul tells us how insignificant is the prize. Our prize is not corruptible, but incorruptible, and though only one may wear the laurel wreath, all may share the equal joy of the contest". ("Jediná jistota konec konců tkví v odkazu opravdové Olympie – a to, že samotné Hry předčí závod a cenu. Svatý Pavel nám říká, jak bezvýznamná je cena. Naše cena není pomíjející, ale nepomíjející a i když pouze jeden si může odnést vavřínový věnec, všichni se mohou podělit o společnou radost ze soutěže".
[Poznámka – jde o narážku na první dopis apoštola Pavla Korintským (1 Kor 9,24-26)].). Pět dní poté, v pátek 24. července, pořádá anglická vláda banket, na kterém je přítomen ve funkci předsedy Mezinárodního olympijského výboru i Pierre de Coubertin. Právě den před tím došlo k zatím vůbec nejzávažnějšímu konfliktu – v běhu na 400 m byl diskvalifikován Američan John Carpenter a američtí běžci pohrozili bojkotem. Coubertin vystupuje s dlouhým projevem, ve kterém se kromě jiného na obecné rovině vrací k proběhlému incidentu a kde ujišťuje přítomné, že ani antické olympijské hry nebyly prosty podobných excesů. A pokračuje takto:
"Dimanche dernier, lors de la cérémonie organisée à Saint Paul en l`honneur des athlètes, l`évèque de Pennsylvanie l`a rappelé en termes heureux; l`important dans ces Olympiades, c`est moins d`y gagner que d`y prendre part.
Retenons, Messieurs, cette forte parole. Elle s`étend à travers tous les domaines jusqu` à former la base de la philosophie sereine et saine.
L`important dans la vie, ce n`est point le triumphe mais le combat; l`essentiel ce n`est pas d`avoir vaincu mais de s` être bien battu". ("Minulou neděli to při obřadu pořádaném v [Katedrále] svatého Pavla na počest atletů připomněl šťastnými výrazy pennsylvánský biskup;
méně důležité v těchto olympiádách je v nich vyhrát než se jich zúčastnit. Zapamatujme si, pánové, toto silné slovo. Zahrnuje všechny obory, až vytváří základ průzračné a zdravé filozofie.
Důležité v životě, to vůbec není triumf ale zápas; podstatné není zvítězit, ale dobře odvést boj".)"
(citováno z originálu zde)
