Incident na mostě Marca Pola bylo střetnutí mezi Čínskou republikou a Japonskem v červenci 1937 na starobylém kamenném mostě Lu-kou– známém spíše pod názvem „most Marca Pola“ – přes řeku Jung-ting-che. (Kdysi most ležel za hradbami Pekingu, dnes je blízko středu města.) Incident, původně vypuknuvší kvůli malicherné zámince, se stal rozbuškou krvavé, 8 let trvající Druhé čínsko-japonské války (7. 7. 1937 – 2. 9. 1945), která je někdy považována za součást 2. světové války a v Číně se Incident na mostě Marca Pola považuje za počátek 2. světové války.
Událost je známa pod různými jmény:
na Západě:
Incident na mostě Marca Pola
Bitva o most Lu-kou
v Číně:
Incident 7. července
Incident na mostě Lu-kou
v Japonsku:
Incident na mostě Rokó
Japonská invaze do Mandžuska v roce 1931, následné vytvoření loutkového státu Mandžukuo a dosazení posledního panovníka dynastie Čching na jeho trůn rozdmýchalo napětí mezi Japonským císařstvím a Čínskou republikou. V roce 1931 bylo dohodnuto příměří a to i přesto, že čínští nacionalisté (Kuomintang
) odmítli uznat Mandžukuo. Koncem roku 1932 ale císařská armáda vtrhla do provincie Džehol a následující rok byl Džehol připojen k Mandžukuu. Podepsáním smlouvy Che-Umezu dne 9. června 1935 Čínská republika uznala „neutralitu“ východní Che-pej a Chaharu, přesto že oblasti byly prakticky pod japonskou okupací. Později téhož roku Japonsko oficiálně založilo loutkovou
autonomní vládu východní Che-pej a z okupovaných „neutrálních“ území vytvořilo loutkový stát a hraniční pásmo. Počátkem roku 1937 byla všechna území na sever, východ i západ od Pekingu kontrolována Japonci.
Národy, které měly v Pekingu svá vyslanectví, měly podle podmínek tzv. Boxerské smlouvy ze 7. září 1901 právo požadovat na Číně zřízení až dvanácti ochranných stanovišť na železniční trati spojující Peking s
Tchien-ťinem. Účelem tohoto opatření bylo zajistit spojení Pekingu s přístavním městem. Podle dodatku z 15. července 1902 měly tyto národy právo pořádat vojenské manévry bez nutnosti upozorňovat čínskou stranu. Počátkem července 1937 mělo Japonsko v oblasti 7-15 000 vojáků, kteří byli rozmístěni převážně kolem železnice. Tato síla byla mnohem větší, než jakou silou v oblasti disponovaly evropské mocnosti a překračovala i počet vojáků nutných k zajištění privilegií plynoucích z Boxerské smlouvy.
Most Lu-kou přes řeku Jung-ting-che, na jehož východním konci se nacházela pevnost Wanpching, byl jedním ze strategických bodů na železnici Peking–Wu-chan. Tato železnice představovala jediné spojení Pekingu s kuomintangským územím na jihu. Před červencem 1937 Japonci několikrát požadovali, aby Kuomintang vyklidil most a přilehlou pevnost. Také chtěli v oblasti vybudovat letiště. Číňané japonské požadavky odmítli, neboť vydáním mostu by byl Peking odříznut od území na jihu.
Během manévrů jednotek císařské armády u západního konce mostu došlo v noci ze 7. na 8. července k malé přestřelce: podle jedné verze začali střílet Číňané, podle druhé verze Číňané zahájili palbu jako odpověď na japonskou střelbu slepými náboji při cvičení a podle třetí verze zahájili palbu Japonci jako reakci na odpálení rakety z ohňostroje. Po přestřelce byl pohřešován jeden japonský voják (později se k jednotce opět vrátil) a japonské jednotky se následně dožadovaly přístupu do pevnosti Wanpching na východním konci mostu, aby mohly pátrat po pohřešovaném vojákovi. Číňané jim přístup odmítli a Japonci zahájili nad ránem 8. července útok. Podařilo se jim sice ovládnout most, ale příchod posil umožnil Číňanům přejít do protiútoku a 9. července Japonce z mostu vytlačit. Bylo dojednáno příměří které obě strany využily k posilování svých pozic. Po znovuobnovení bojů v druhé polovině července byli nacionalisté vytlačeni.
[SPOIL]
[/SPOIL]
/www.youtube.com/watch?v=dLZLkdcVa30[/video]
To co vzniklo roku 1848 ve Vídni, pak se přestěhovalo do Kroměříže, kde v březnu 1849 bylo vojskem rozpuštěno se jmenovalo Říšský sněm.
