Čajovna pro svět 3

[DeletedUser2901]

Dveře letí dokořan,a vchází on,silný mezi silnými,věrný mezi věrnými.Obklopen silnou družinou svých panošů si klestí cestu zaplněnou čajovnou.Jeho pochopové hbitě uvolňují místo,aby on,síla světa si mohl sednout.Během chvilky je u něj obsluha,poníženě se klaní vzácné návštěve s přáním všeho dobrého.On je boháč,jeho vojska plení zem,jeho nedozírné bohatství z něj udělalo krále,jeho vojska z něj udělaly nepřemožitelného reka.
Běda však,do dveří vchází nepřítel.Ruka tohoto reka se sápe po Thogardově válečné sekeře,jenž mu daroval sám Odin,jeho družina vyskočila s tasenými meči hnána jedinou myšlenkou,ochránit Vůdce kmene.Vchází Tapeva,její šat je nádherný,doprovázená je družinou věrných panošů,jenž ji uctívají jako bohyni.Moudrá mezi moudrými,chytrá mezi chytrými.Její moudrost ji zajistila čelní místo v kmenu,její chytrost však opatrná je,nedává to najevo,že ona je hybnou pákou v kmenu.Mír,pronáší,a jde cestou k Vůdcovo stolu,kdy její panoši věrně ji klestí cestu,připraveni za ní zemřít.Mír,opakuje,toto je posvátné území nikoho,kde vládne láska a věčný mír,Mír,kde silný zapomíná na sílu,chrabrý na statečnost,Mír...

 

[DeletedUser1422]

No já jen čekala,kdy se tu objevíš ty můj drahý božský příteli

Mno nějakou dobu mi to trvalo... To víš, na rozcestí jsem potkal nějakého pobudu, nejspíše tamního blázna a trvalo mi dobrého půl dne, než jsem z něj dostal která cesta sem vede. Navíc mi ukázal špatnou cestu, tak nastalo takové menší bloudění, ale po překonání sedmero hor a sedmero řek jsem zde.

 

[DeletedUser2901]

Čajovna se vyprázdnila,poslední rytíři odjeli na dalekou pouť po světě,připraveni hájit čest a spravedlnost svého pána,majitel čajovny se usadil do rohu,aa přpočítával velký zisk ze vzácné návštěvy.
Opět se otvírají dveře,dovnitř vchází starý,otrhaný poutník.Jeho šat je zablácen,jeho váček skoro prázdný.Dobří lidé,mohu se u vás napít a najíst něčeho dobrého?2 dny jsem neměl v ústech nic,než prach...
Nemám moc zlata,v náhradě vám však mohu vyprávět příběhy ze světa,který jsem křížem krážem prošel.I uzavřeli obchod,hostinský mu nalil plnou pintu piva,k zakousnutí mu přinesl pečeni,a poutník se dal do vyprávění...
Budu vám vyprávět příběh,který se opravdu stal,příběh o ženě,která se stala královnou.Její původ je nejasný,vypráví se báje,že jejím otcem byl sám Odin,matkou pak nejkrásnější mezi ženami.Narodila se na severu světa,v místech,kde kruté zimy a kruté počasí převládají po většině roku,v místech,kde vládnou barbaři.Její život byl pestrý,pěstoun ji dal vyučit u nejlepších šermířu v zemi,matka pak zdokonalila její chování.
Bohužel ale její rodiče zahynuly krutou rukou barbarů,a musela se chopit žezla moci sama.Byl to nelehký úkol,ve vesnici,které vládla,se však postupem času nahromadil zástup rytířů,kteří ji jako princeznu uctívali.S jejich pomocí zničila sídla krutých barbarů,jejich vesnice obsadila,a nahradila bezpráví právem.Její moc se stále rozšiřuje,její původ ji ustanovuje novou královnou světa.Odpuste nebohému starci,moje pamět už mi neslouží jako dříve,nepamatuji si její jméno...
Poutník se najedl,napil,a s pozdravem opustil čajovnu,a šel vstříc světu...

 

[DeletedUser1422]

Druhého dne hostů nepřicházelo mnoho a jak měl hostinský volnou chvíly, přisedl k jednomu z hostů, který popíjel sám v tmavém koutu místnosti a nad něčím přemýšlel. Odkud jsi a co tě sem přivádí? Pravil hostinský a netrpělivě čekal na vyprávění tohoto cizince. I dal se host do vyprávění, popisoval svou zem, která leží daleko na severu, kde vlci po pláních prohánějí se a mrazivý vítr nikdy neustává. Vyprávěl o tradicích a životě tamních obyvatel, o jejich bohyni a mnohých válkách, které jeho krajem prošly. Hostinský se cizince chtěl ještě na něco zeptat, ale už musel jít obsloužit další zákazníky. Občas jeho pohled zamířil do onoho potemělého koutu, kde cizinec stále seděl s pohledem upřeným směrem k východu. Kam asi povedou jeho další kroky? Vrátí se do své rodné země? Pomyslel si hostinský...

 

[DeletedUser]

slunce už mnohokrát vyšlo a zase ulehlo ke spánku. Přešel domovskou krajinou i sníh i déšť dokonce i zdejší poušť se na chvíli zazelenala. Je večer, období dešťů či spíše prudkých lijáků, krajina nestíhá absorbovat všechen příděl vody. Kronikáři píší že tolik za jejich života ještě nepršelo, budou velké záplavy.

Tu náhle hosté sedíci pod okny mezi kapkami deště slyší venku hlasy. To poslední stateční vracejí se po mnohých prohraných bitvách ale vítězné válce. Pohřbili mnoho svých druhů a přátel. Znavení chorobami pouště a hladoví. Došli! Jsou zase zpět. Peří přilbic místy vyškubáno a deštěm zmáčeno. Žádné čechrání pro prestiž. Brnění zarezlé krví vlastní i nepřátel, tuniky potrhané. A tělo obinadly s hojivými masmi ovázané. Vrátili si poslední vojáci Caesarovi.

První vchází velitel, jenž zve své druhy do tepla čajem provoněné místnosti. Kráčejí průchodem dál do komnat zadních aby měli své soukromí. Čekají tam na ně koupele a hojivé lázně. Odpočinek. "Chceme jíst i něco k pití se hodí. Zbyli dva koně, jim sena a teplé stáje třeba."

Mír duším vašim.

Dobyli jsme několika měst za cenu mnoha životů a pro slávu Caesarovu.

V myšlenkách stále křik a umírající v očích krev a zbraně řinčící. V tělech únava nekončící.......

 

[DeletedUser2901]

Je temná noc,blesky a hromy zní,prudký vítr cloumá s uzavřenými okenicemi,déšť však libě zní,a s pravidelností vyťukává divoké melodie.Do čajovny vchází muž,jeho zbroj je plná bahna a krve,oči unavené z přestálých bojů...Hej hospodo,pít a jíst!Obslužte posledního vojáka z kdysi tak mocného vojska...I chvátá hostinský s plnými mísy jídla,a ptá se,z jaké bitvy že to jde?
Ani se neptej,byl jsem členem mocného vojska,které napadlo kmen barbarů,a jen já jsem ledva vyvázl životem.Musím domů,do našeho králoství,podat zprávu o prohře,a nechat naverbovat novou,silnější armádu,ať poženeme tu barbarskou sebranku do pekla...
Rytíř pojedl,vyrovnal svůj účet,a odjel.Za 2 dny viděl pak hostinský obrovské vojsko,které táhlo na barbary...

 

[DeletedUser]

uplynulo mnoho dní vítr v okenicích kvílí stoly opuštěné...

Ten kdo si je rezervoval tu zanechal je peří z přilby. Mrtev na bitevním poli v kaluži své krve leží. Bez pomoci. Krkavců teď hejno kolem krouží a on ví že to co přál druhým má teď sám. Cháron k břehům pramici přiráží- "Hej bojovníku! Zlaťák si chystej!".... už musí

už musí....

 

[DeletedUser2901]

Do čajovny vešel starý,ale ještě pořád statný muž,v ranci mu vykoukávalo pár starých pergamenů.Usedl ke stolu,poručil si konvici čaje,a zatímco hostinský na jeho výrobě pracoval,starý muž si četl pergameny.Hostinský přinesl konvici,postavil to před hosta,a vyptával se,tak je jeho zvykem,co nového v dalekých krajích je.Stařec mu odpověděl:mnoho se o svět nestarám,neb mým zaměstnáním je sbírání starých rukopisů,zde třeba ten pojednává o nalezení mocné zbraně,zvané Vascosovo žezlo...I poprosil ho hostinský,aby mu závěr pergamenu přečetl...
Bylo to v dobách,kdy svět byl ještě mladý,tehdy sestoupil na zem mocný bůh,jedněmi zvaný Odin,druhými Morus.Sestupil na zem,aby zde pro nejstatečnějšího z pozemšťanů ukryl mocnou zbraň,Vascosovo žezlo.Komu patří,ten má možnost seskupit ohromné armády pod své vedení,kamkoliv vkročí,vesničané na jeho stranu se přidávají.Dále zvětšuje odvahu bojovníků,kteří ho ve svém vojsku mají.I sestoupil,a Vascosovo žezlo ukryl do mohutného kamene řka,ten kdo silný bude tak,že kámen rozbije,tomu patřiti bude.I přicházeli siláci a známí rekové z celého světa,však nikomu se to nepodařilo.I roztesknil se Odin,v kameni žezlo nechal,a odebral se zpět do Vallhaly.A žezlo?Stále odpočívá v kameni,nikdo však už neví v jakém...

 

[DeletedUser]

hmm povedené hodilo by se to možná jako motiv k jednotlivým předmětům;-)

 

[DeletedUser2901]

hmm povedené hodilo by se to možná jako motiv k jednotlivým předmětům;-)

Právě jsem na to samé myslel...