DeletedUser
Guest
Majdan,Ukrajina,fakty a dôkazy.
[YOUTUBE]s8av0bIchp8[/YOUTUBE]
[YOUTUBE]s8av0bIchp8[/YOUTUBE]
-
Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:
» Vytvořit účet na fóru
DeletedUser30368
Guest
Prosím Vás, jestli někdo sleduji situaci na Ukrajině, nemá nějaký objektivní článek, či něco podobného, co jsem hledal po internetu, tak je 80% prozápadních a 20% pro ruských, ale objektivní není ani jeden 
...
...DeletedUser33829
Guest
Já to video viděl na youtube už předevčírem, hned jak bylo přidáno. Myslím, že každý hned pochopil, že je to německý fake. Tak se Čechům směje půlka Evropy, asi ta co to nepochopila, Němcům se směje celý svět.
Když už pobřeží, tak proč na Istrii? Nejideálnější je pro ČR německý Hamburg.
Konec konců jsme tam měli, tedy jestli ještě nemáme, vlastní lodní dopravu a budovy. Československo mělo největší námořní dopravu ze všech suchozemských států na světě.
Když už pobřeží, tak proč na Istrii? Nejideálnější je pro ČR německý Hamburg.
Konec konců jsme tam měli, tedy jestli ještě nemáme, vlastní lodní dopravu a budovy. Československo mělo největší námořní dopravu ze všech suchozemských států na světě.
Naposledy upraveno moderátorem:
- Počet poděkování
- 30
Skotská cesta k nezávislosti
Když bůh stvořil Skotsko, vzal prvního Skota, Jocka Tamsona, na vyhlídkový let nad Skotskem a ukázal mu zemi majestátních hor, jezer a řek, zemi plnou života a úrodné půdy. K tomu ještě v návod na výrobu whiskey a v budoucnu ropu v Severním moři. Jock Tamson to vše vzal stoicky a zeptal se, kde že je ten pověstný háček. Bůh odvětil: “Počkej, až potkáš své sousedy”.
Historie Skotska je z velké míry determinována vztahy s Anglií. Obě země spolu několikrát válčily. Skotsko se vždy ubránilo, často ve spolupráci s Francií, a dokázalo zabránit podrobení své země, i když za vlády anglického krále Edwarda I chybělo málo a mohlo skončit jako provincie Anglie.
To vše je dávná minulost, která ovšem stále zaznívá v přítomnosti. Řevnivost mezi zeměmi propuká např. při fotbalových zápasech, kdy skotská hymna je přehlušena bučením anglických fanoušků. Vědí tito sportovní fanoušci, že skotská hymna 'Flower of Scotland' neoslavuje žádnou flóru (ani vřes ani dokonce bodlák), nýbrž skotské vítězství v bitvě u Bannockburn roku 1314? Tato bitva je totiž pro historii Skotska klíčová – zajistila zemi nezávislost na dalších téměř 400 let.
Rok 1603 je dalším významným milníkem ve vztahu mezi znesvářenými sousedy. Končí dynastie Tudorovců, přicházejí skotští Stuartovci s Jamesem VI, který nastupuje na anglický trůn jako James I. Jeho představa spojeného království Skotska a Anglie zaznamenala na obou stranách jen malou podporu. Úspěšnější bylo v tomto ohledu válečné tažení Olivera Cromwella, které vzalo záhy za své po ukončení republikánské anabáze a návratu monarchie do Anglie. Mohl tak tedy pokračovat “status quo” – dvě země, jeden král.
Do vztahů mezi zeměmi zasáhly i ekonomické zájmy. V pozadí sjednocení zemí (Act Union of 1707) stál neúspěšný pokus skotských obchodníků o založení kolonie v oblasti Panamské úžiny. Mnoho ze skotských reprezentantů volilo sjednocení své země s Anglií z toho důvodu, že očekávali kompenzaci svých ztrát ze zmíněného projektu a také budoucí profit po přístupu na anglický trh.
Na druhé straně se Angličané obávali, že by se Skotsko mohlo vice přimknout k jiné velmoci. Ve hře už tenkrát byly praktiky známé z dnešního politického světa. Daniel Defoe, autor známé knihy Robinson Crusoe, byl vyslán do Skotska, aby “zaloboval” a přesvědčil váhající skotské zástupce. Skotský parlament se nakonec prohlasoval ke svému zániku. Asi nejznámější skotský básník Robert Burns to okomentoval následovně: “We are bought and sold for English gold, Such a parcel of rogues in a nation.“ Volně nebásnicky přeloženo: “ Jsme kupováni a prodáváni za anglické zlato, takové lumpy to u nás máme.” A tak tedy vznikla Velká Británie.
Skotsko si i po připojení k Anglii udrželo určitou míru nezávislosti v oblasti víry, vzdělání a právního systému založeného na římském právu (na rozdíl od Anglie, kde se již po staletí vyvíjelo tzv. zvykové právo). Skotsko se přiživovalo na imperiálních choutkách Velké Británie a města jako Dundee a Glasgow zaznamenala výrazný ekonomický rozvoj.
V roce 1745 zaútočili Skotové pod vedením Bonnie Prince Charlie na své sousedy, aby vrátili Stuartovce zpět na trůn a vyhnali z Anglie hannoverskou dynastii. Většina Skotů nebyla vůbec nadšena z možného návratu katolických Stuartovců, nebyla to tedy typická válka mezi zeměmi – spíše mezi dynastiemi. Další bitva se odehrála nedaleko skotské vesnice Culloden a znamenala definitivní konec nadějí pro Stuartovce. Následovalo období anglického plenění a mnohdy brutálního zacházení se Skoty. Byly učiněny důrazné pokusy o potlačení skotského kulturního dědictví (zákaz nošení známých skotských sukní – kiltů). Návrat a ukotvení “typicky skotského” přišlo až s Walterem Skotem a zůstalo až do dnes – skotské sukně, dudy a whiskey.
Skok do dvacátého století, do období po druhé světové válce, nám dovoluje nahlédnout do Británie jako do země politického shody. První volby po válce nevyhrál překvapivě válečný hrdina Winston Churchill, nýbrž labourista Clement Attlee. Lidé vyčerpáni válkou měli plné zuby konzervativně-liberálních pouček o spoléhání se sami na sebe – receptu, který zoufale selhal v krizi 30 let. Po válce chtěli silný “opečovávatelský” stát, který přišel ve formě “social welfare”. Na vzkvétajícím sociálním státu se konsenzuálně podílely levicové i pravicové strany. Toto období je označováno za dobu politické shody.
Vše se razantně změnilo s příchodem Margareth Thatcherové, která vyhlásila válku odborům, privatizovala a kladla důraz na odpovědnost jednotlivce. V sociálně orientovaném Skotsku se stala velmi nepopulární. Politický dopad byl zásadní. V období před Margareth Thatcherovou byly tři hlavní politické strany – Konzervativci, Labouristé a Liberálové - přibližně stejně zastoupeni v Anglii a ve Skotsku. Skotská reakce na Thatcherismus byla pro Torye ve Skotsku fatální. Z celkového počtu 59 skotských zástupců v britském parlamentu zbyl pouze jeden – zástupce oblasti Dumfries a Galloway. Anglie naopak, především jih země, nadále podporuje pravicové Konzervativce.
Díky proporčnímu zastoupení mají sice Toryové své zastoupení ve skotském parlamentu, ale hlavní roli hrají Labouristé a SNP (Scottish National Party). Je možné tvrdit, že vzestup SNP a postoupení pravomocí směrem z Anglie do Skotska (tzv. “devolution” za Tonyho Blaira resultující ve znovuotevření skotského Parlamentu v roce 1999) jsou nejvýznamnějšími událostmi na skotské politické scéně za poslední dvě dekády. Kromě bezpečnostních, zahraničních a makroekonomických otázek, má tedy skotský Parlament vládu věcí skotských ve svých rukou. Je toto pro hrdé Skoty cílová stanice?
V září tohoto roku bude Skotsko hlasovat v referendu o své nezávislosti. Zastánci zachování unie jsou stale ve vedení. BBC uvádí v červnových měřeních náskok unionistů v rozmezí od 5 do 18 % (výsledky průzkumů se liší podle toho, která agentura je provádí). Mělo by se Skotsko tedy osamostatnit anebo nadále jen užívat poměrně štědré autonomie v rámci Spojeného království? Ponecháme-li stranou ekonomické otázky, bude znít odpověď spíše ano. Máme tu dvě politicky odlišné země. Anglie je mírně pravicová, Skotové jsou levicověji orientováni a jejich země vykazuje menší sociální nerovnosti. Příkladem může být zavedení školného “socialistou” Tonym Blairem v Anglii, zatímco Skotský parlament školné odmítl. V Anglii můžete za studium na vysoké škole platit až 9000 liber za rok, zatímco ve Skotsku je studium zdarma.
Většinu své existence bylo Skotsko nezávislé, i po vstupu do unie s Anglií si dokázalo zachovat své hlavní instituce. Nutnost vymezovat se vůči silnějšímu sousedovi vytvořilo mezi Skoty silný pocit sounáležitosti. Nedávno se při zahájení parlamentní sezóny událo na půdě skotského parlamentu něco, co by se jen stěží mohlo odehrát ve Westminsteru. Skotští poslanci zpívali píseň Roberta Burnse ' A man's a man for a' that ' – píseň oslavující bratrství.
18. září sami Skotové rozhodnou, zda tento silný pocit sounáležitosti budou chtít rozvíjet jako nezávislý stát anebo nadále jako součást Spojeného království.
[YOUTUBE]WGr6eAvpheA[/YOUTUBE]
Když bůh stvořil Skotsko, vzal prvního Skota, Jocka Tamsona, na vyhlídkový let nad Skotskem a ukázal mu zemi majestátních hor, jezer a řek, zemi plnou života a úrodné půdy. K tomu ještě v návod na výrobu whiskey a v budoucnu ropu v Severním moři. Jock Tamson to vše vzal stoicky a zeptal se, kde že je ten pověstný háček. Bůh odvětil: “Počkej, až potkáš své sousedy”.
Historie Skotska je z velké míry determinována vztahy s Anglií. Obě země spolu několikrát válčily. Skotsko se vždy ubránilo, často ve spolupráci s Francií, a dokázalo zabránit podrobení své země, i když za vlády anglického krále Edwarda I chybělo málo a mohlo skončit jako provincie Anglie.
To vše je dávná minulost, která ovšem stále zaznívá v přítomnosti. Řevnivost mezi zeměmi propuká např. při fotbalových zápasech, kdy skotská hymna je přehlušena bučením anglických fanoušků. Vědí tito sportovní fanoušci, že skotská hymna 'Flower of Scotland' neoslavuje žádnou flóru (ani vřes ani dokonce bodlák), nýbrž skotské vítězství v bitvě u Bannockburn roku 1314? Tato bitva je totiž pro historii Skotska klíčová – zajistila zemi nezávislost na dalších téměř 400 let.
Rok 1603 je dalším významným milníkem ve vztahu mezi znesvářenými sousedy. Končí dynastie Tudorovců, přicházejí skotští Stuartovci s Jamesem VI, který nastupuje na anglický trůn jako James I. Jeho představa spojeného království Skotska a Anglie zaznamenala na obou stranách jen malou podporu. Úspěšnější bylo v tomto ohledu válečné tažení Olivera Cromwella, které vzalo záhy za své po ukončení republikánské anabáze a návratu monarchie do Anglie. Mohl tak tedy pokračovat “status quo” – dvě země, jeden král.
Do vztahů mezi zeměmi zasáhly i ekonomické zájmy. V pozadí sjednocení zemí (Act Union of 1707) stál neúspěšný pokus skotských obchodníků o založení kolonie v oblasti Panamské úžiny. Mnoho ze skotských reprezentantů volilo sjednocení své země s Anglií z toho důvodu, že očekávali kompenzaci svých ztrát ze zmíněného projektu a také budoucí profit po přístupu na anglický trh.
Na druhé straně se Angličané obávali, že by se Skotsko mohlo vice přimknout k jiné velmoci. Ve hře už tenkrát byly praktiky známé z dnešního politického světa. Daniel Defoe, autor známé knihy Robinson Crusoe, byl vyslán do Skotska, aby “zaloboval” a přesvědčil váhající skotské zástupce. Skotský parlament se nakonec prohlasoval ke svému zániku. Asi nejznámější skotský básník Robert Burns to okomentoval následovně: “We are bought and sold for English gold, Such a parcel of rogues in a nation.“ Volně nebásnicky přeloženo: “ Jsme kupováni a prodáváni za anglické zlato, takové lumpy to u nás máme.” A tak tedy vznikla Velká Británie.
Skotsko si i po připojení k Anglii udrželo určitou míru nezávislosti v oblasti víry, vzdělání a právního systému založeného na římském právu (na rozdíl od Anglie, kde se již po staletí vyvíjelo tzv. zvykové právo). Skotsko se přiživovalo na imperiálních choutkách Velké Británie a města jako Dundee a Glasgow zaznamenala výrazný ekonomický rozvoj.
V roce 1745 zaútočili Skotové pod vedením Bonnie Prince Charlie na své sousedy, aby vrátili Stuartovce zpět na trůn a vyhnali z Anglie hannoverskou dynastii. Většina Skotů nebyla vůbec nadšena z možného návratu katolických Stuartovců, nebyla to tedy typická válka mezi zeměmi – spíše mezi dynastiemi. Další bitva se odehrála nedaleko skotské vesnice Culloden a znamenala definitivní konec nadějí pro Stuartovce. Následovalo období anglického plenění a mnohdy brutálního zacházení se Skoty. Byly učiněny důrazné pokusy o potlačení skotského kulturního dědictví (zákaz nošení známých skotských sukní – kiltů). Návrat a ukotvení “typicky skotského” přišlo až s Walterem Skotem a zůstalo až do dnes – skotské sukně, dudy a whiskey.
Skok do dvacátého století, do období po druhé světové válce, nám dovoluje nahlédnout do Británie jako do země politického shody. První volby po válce nevyhrál překvapivě válečný hrdina Winston Churchill, nýbrž labourista Clement Attlee. Lidé vyčerpáni válkou měli plné zuby konzervativně-liberálních pouček o spoléhání se sami na sebe – receptu, který zoufale selhal v krizi 30 let. Po válce chtěli silný “opečovávatelský” stát, který přišel ve formě “social welfare”. Na vzkvétajícím sociálním státu se konsenzuálně podílely levicové i pravicové strany. Toto období je označováno za dobu politické shody.
Vše se razantně změnilo s příchodem Margareth Thatcherové, která vyhlásila válku odborům, privatizovala a kladla důraz na odpovědnost jednotlivce. V sociálně orientovaném Skotsku se stala velmi nepopulární. Politický dopad byl zásadní. V období před Margareth Thatcherovou byly tři hlavní politické strany – Konzervativci, Labouristé a Liberálové - přibližně stejně zastoupeni v Anglii a ve Skotsku. Skotská reakce na Thatcherismus byla pro Torye ve Skotsku fatální. Z celkového počtu 59 skotských zástupců v britském parlamentu zbyl pouze jeden – zástupce oblasti Dumfries a Galloway. Anglie naopak, především jih země, nadále podporuje pravicové Konzervativce.
Díky proporčnímu zastoupení mají sice Toryové své zastoupení ve skotském parlamentu, ale hlavní roli hrají Labouristé a SNP (Scottish National Party). Je možné tvrdit, že vzestup SNP a postoupení pravomocí směrem z Anglie do Skotska (tzv. “devolution” za Tonyho Blaira resultující ve znovuotevření skotského Parlamentu v roce 1999) jsou nejvýznamnějšími událostmi na skotské politické scéně za poslední dvě dekády. Kromě bezpečnostních, zahraničních a makroekonomických otázek, má tedy skotský Parlament vládu věcí skotských ve svých rukou. Je toto pro hrdé Skoty cílová stanice?
V září tohoto roku bude Skotsko hlasovat v referendu o své nezávislosti. Zastánci zachování unie jsou stale ve vedení. BBC uvádí v červnových měřeních náskok unionistů v rozmezí od 5 do 18 % (výsledky průzkumů se liší podle toho, která agentura je provádí). Mělo by se Skotsko tedy osamostatnit anebo nadále jen užívat poměrně štědré autonomie v rámci Spojeného království? Ponecháme-li stranou ekonomické otázky, bude znít odpověď spíše ano. Máme tu dvě politicky odlišné země. Anglie je mírně pravicová, Skotové jsou levicověji orientováni a jejich země vykazuje menší sociální nerovnosti. Příkladem může být zavedení školného “socialistou” Tonym Blairem v Anglii, zatímco Skotský parlament školné odmítl. V Anglii můžete za studium na vysoké škole platit až 9000 liber za rok, zatímco ve Skotsku je studium zdarma.
Většinu své existence bylo Skotsko nezávislé, i po vstupu do unie s Anglií si dokázalo zachovat své hlavní instituce. Nutnost vymezovat se vůči silnějšímu sousedovi vytvořilo mezi Skoty silný pocit sounáležitosti. Nedávno se při zahájení parlamentní sezóny událo na půdě skotského parlamentu něco, co by se jen stěží mohlo odehrát ve Westminsteru. Skotští poslanci zpívali píseň Roberta Burnse ' A man's a man for a' that ' – píseň oslavující bratrství.
18. září sami Skotové rozhodnou, zda tento silný pocit sounáležitosti budou chtít rozvíjet jako nezávislý stát anebo nadále jako součást Spojeného království.
[YOUTUBE]WGr6eAvpheA[/YOUTUBE]
- Počet poděkování
- 116
Whiskey ve Skotsku ? To je zajimava novinka...
Leda ze by se pak pan Tamson prestehoval do Irska, kde ji i zacal vyrabet...
Ale to je jen takovy detail....
Leda ze by se pak pan Tamson prestehoval do Irska, kde ji i zacal vyrabet...
Ale to je jen takovy detail....
DeletedUser33829
Guest
Skotská whiskey neexistuje?:scratch Teoreticky si můžu udělat jakoukoliv whiskey, navíc jsou to stejně původem Keltové a Irové, jediná země v Evropě, která má dnes méně obyvatel jak před 200 lety, měli několik hladomorů, kosili je Angličané a než aby použili obilovniny na jídlo, tak chlastají.
Tím článkem mi připomněl Karla Havlíčka Borovského, protože by mu rakouské úřady zakázaly psát o vztahu Němců a Čechů, tak psal o tom jak se Angličané chovají k Irům a pozorní čtenáři pochopili pointu, že Angličan = Němec a Ir = Čech. Tak teď tu máme novou paralelu, teď jsou Angličané Češi a Skotové Moravané.
Tím článkem mi připomněl Karla Havlíčka Borovského, protože by mu rakouské úřady zakázaly psát o vztahu Němců a Čechů, tak psal o tom jak se Angličané chovají k Irům a pozorní čtenáři pochopili pointu, že Angličan = Němec a Ir = Čech. Tak teď tu máme novou paralelu, teď jsou Angličané Češi a Skotové Moravané.
Naposledy upraveno moderátorem:
- Počet poděkování
- 30
Nemám takovou zkušenost z alkoholem, ale že existuje Skotská whisky sem věděl.
Já raději dobré české či moravské pivo a vínko. :great
Shedd tentokrát si se zapomněl podívat aspoň na wikipedii.
U kvítka mne to nepřekvapuje co ještě nezkusila tak nezná.
Naposledy upraveno:
- Počet poděkování
- 116
Habrtone, nikdy nepriznas ze se mylis, vid ? Nebo spis nikdy ne kdyz ti oponuji.
Zajimave je, ze v tom clanku uzivas termin "whiskey", ale na potvrzeni svych slov uz tam davas odkaz na wiki natermin "whisky".
Ze je v tom sakra velky rozdil, si asi neuvedomujes...
Proc uz si zeda nedal odkaz na "whiskey" ? By ses aspon dozvedel, ze whiskey je jwn ta co se vyrabi v Irsku, je trikrat destilovana a co jsem se douvedela primo v irskych palirnach, tak historka o puvodu je zcela jina - povida se o zive vode (iskebaha) dovezene ze Svate zeme pri krizackych vypravach...
Skotska je jen whisky. Jednou destilovana jw prava skotska.
V Americe je whisky vyrabena prevane z kukurice a ikdyz ji mnoho lidi nazyva whiskou, tak je to jen bourbon.
Whiskey chutnam vzdy kdyz letim do Irska, takze tva pripominka je zcela zcestna.
Jeste k vyslovnosti whisky/whiskey - vyslovnost je stejna.
Zajimave je, ze v tom clanku uzivas termin "whiskey", ale na potvrzeni svych slov uz tam davas odkaz na wiki natermin "whisky".
Ze je v tom sakra velky rozdil, si asi neuvedomujes...
Proc uz si zeda nedal odkaz na "whiskey" ? By ses aspon dozvedel, ze whiskey je jwn ta co se vyrabi v Irsku, je trikrat destilovana a co jsem se douvedela primo v irskych palirnach, tak historka o puvodu je zcela jina - povida se o zive vode (iskebaha) dovezene ze Svate zeme pri krizackych vypravach...
Skotska je jen whisky. Jednou destilovana jw prava skotska.
V Americe je whisky vyrabena prevane z kukurice a ikdyz ji mnoho lidi nazyva whiskou, tak je to jen bourbon.
Whiskey chutnam vzdy kdyz letim do Irska, takze tva pripominka je zcela zcestna.
Jeste k vyslovnosti whisky/whiskey - vyslovnost je stejna.
- Počet poděkování
- 30
Stejně jako skotská whisky vděčí i irská whiskey za svůj název zeměpisné oblasti.
Původní název byl whiskey který si Irové ponechali na rozdíl od Skotska, kde se ustálil na whisky.
Whisky je Skotský alkoholický nápoj destilovaný z obilnin, podle zákona zrající nejméně tři roky v dřevěných sudech.
Název Whiskey se používá pro stejný destilát v Irsku a USA.
Z toho plyne, že Whisky nebo Whiskey je jedno a to samé označení pro stejný produkt.
Skotská whisky
[SPOIL]Nejvíce historických informací je o whisky Skotské neboli whiskey.
Přestože se Irové se Skoty přou o to, kdo vynalezl výrobu whisky, ale z hlediska historických faktů je nejvíce informací o whisky skotské.
Na americký kontinent do USA a Kanady pronikla whisky se Skoty a Iry.
Praví se tam: "Osm bollů sladu fráteru Johnu Corovi na výrobu akvavitu."
Přípis skotského krále Jakuba IV., adresovaný s největší pravděpodobností představeným kláštera Saint Andrew´s (muselo to být pozoruhodné místo - vedle whisky se zde prý zrodil i golf), přikazoval, aby bratr Cor připravil ze zaslané suroviny akvavit.
Nebyla to bezvýznamná zakázka - boll je staroskotská jednotka váhy, zakázka tedy byla na cca 150 kg.
Akvavit přitom označoval "vodu života", z latinského aqua vitae, kterým se ve středověku označovaly pálenky s léčivými účinky, i když asi úplně první zmínky pocházejí již ze 12. století (spíše se ale jedná o destiláty vyráběné z obilí, jejichž zástupcem je i whisky).
Předchůdcem dnešního slova whisky je nejpravděpodobněji slovo Uisge Beatha.
Toto slovní spojení znamená v gaelštině - voda života.
Během staletí zůstalo z původního názvu uisge, jež se postupně změnilo na usky a pak už to byl jenom krůček k nynějšímu anglickému whisky.
Ve slavném slovníku Dr. Johnsona se slovo whisky objevilo poprvé v roce 1755.[/SPOIL]
Irská Whisky
[SPOIL]Vůbec poprvé byla zhotovena irskými mnichy v 11. století.
Teprve v 18. století však nabyla věhlasu. Je považována za nejstarší whisky na světě.
Rozdíl mezi irskou a skotskou whisky tkví v základním materiálu.
Ječmen, pšenice, oves a žito, někdy též melasa z cukrové třtiny, to vše se odráží v chuti irské whisky.
Od poloviny 18. století bylo v Irsku 2000 palíren, jejichž centrem byl Cork, Dublin, Belfast, Tullamore, Kilbegan, Kineadine, Lochrin, Doderbank.
Od těchto časů je irská whisky známa ze dvou rodinných dynastií, a to z rodiny Haig ze Skotska a rodiny Jameson z Irska.
Dnes je výroba v Irsku centralizována.
Nedaleko Dublinu je centrální destilérka, která vyrábí podle receptů vlastníků všechny druhy irské whisky.
Irská whiskey je destilována způsobem pot still, je 3x destilovaná. Dva faktory - materiál a trojnásobná destilace - znamenají rozdíl mezi skotskou a irskou whisky.
Zrání irské whisky trvá nejméně 3 roky, často 10-12 let. Uložena ke zrání je v sudech po sherry, boorbonu, rumu nebo též v sudech z amerického bílého dubu.
Zde nabývá každá whisky individuální tón barvy, chuti a vůně. Po určené době zrání se whisky smíchává z různých sudů.
To odpovídá skotskému "vatting".
Irská whisky má střední sladovou chuť tak jako skotská a kanadská, pokud není slad sušený nad ohněm a kouřem z rašeliny.
V posledních letech přichází na trh též Blended Irish Whiskey, která je řezána destilátem z jiného obilí.
Irská whisky byla v minulém století vyvážena do světa v daleko větším množství než whisky skotská.
Pozdější převahu skotské whisky zapříčinily dvě události.
- Tou první byla prohibice v USA. Ta znamenala pro Iry zrátu sice jednoho, ale obrovitého trhu.
- Druhou událostí bylo vystoupení Irska z britského společenství (Commonwealthu) v roce 1949; důsledkem byl v lepším případě ztížený přístup na mnohé trhy, v horším případě jejich ztráta.
V současné době však irská whiskey opět pomalu získává na oblibě, a to především u mladých lidí toužících po změně a
samozřejmě u Irů (co jich po světě je), kteří pitím irské whiskey vlastně pomáhají svému lihovarnickému průmyslu.
Ve výrobě irské whiskey nacházíme jeden nezanedbatelný rozdíl oproti výrobě whisky skotské.
Zatímco Skotové při sušení ječmenového sladu neoddělují zdroj tepla, Irové tak činí.
Proto má skotská whisky (podle konzumentů) jakýsi kouřový stín, zatímco irská whiskey ne.
Liší se také v tom, že irská whiskey bývá nejméně třikrát destilovaná, kdežto skotská nejméně dvakrát. I zde existují výjimky.[/SPOIL]
Tímto by jsem to uzavřel ... :hi
18. září 2014 sami Skotové rozhodnou, zda se budou chtít rozvíjet jako nezávislý stát nebo nadále jako součást Spojeného království.
Své rozhodnutí jistě oslaví dobrým pitím ...
Původní název byl whiskey který si Irové ponechali na rozdíl od Skotska, kde se ustálil na whisky.
Whisky je Skotský alkoholický nápoj destilovaný z obilnin, podle zákona zrající nejméně tři roky v dřevěných sudech.
Název Whiskey se používá pro stejný destilát v Irsku a USA.
Z toho plyne, že Whisky nebo Whiskey je jedno a to samé označení pro stejný produkt.
Skotská whisky
[SPOIL]Nejvíce historických informací je o whisky Skotské neboli whiskey.
Přestože se Irové se Skoty přou o to, kdo vynalezl výrobu whisky, ale z hlediska historických faktů je nejvíce informací o whisky skotské.
Na americký kontinent do USA a Kanady pronikla whisky se Skoty a Iry.
Je tomu více než 500 let, co whisky vstoupila do dějin. Přesněji řečeno do historických análů.
První písemnou zmínku o výrobě whiskey najdeme v královských pokladních svitcích, tzv. Exchequer Rolls z roku 1494. Praví se tam: "Osm bollů sladu fráteru Johnu Corovi na výrobu akvavitu."
Přípis skotského krále Jakuba IV., adresovaný s největší pravděpodobností představeným kláštera Saint Andrew´s (muselo to být pozoruhodné místo - vedle whisky se zde prý zrodil i golf), přikazoval, aby bratr Cor připravil ze zaslané suroviny akvavit.
Nebyla to bezvýznamná zakázka - boll je staroskotská jednotka váhy, zakázka tedy byla na cca 150 kg.
Akvavit přitom označoval "vodu života", z latinského aqua vitae, kterým se ve středověku označovaly pálenky s léčivými účinky, i když asi úplně první zmínky pocházejí již ze 12. století (spíše se ale jedná o destiláty vyráběné z obilí, jejichž zástupcem je i whisky).
Předchůdcem dnešního slova whisky je nejpravděpodobněji slovo Uisge Beatha.
Toto slovní spojení znamená v gaelštině - voda života.
Během staletí zůstalo z původního názvu uisge, jež se postupně změnilo na usky a pak už to byl jenom krůček k nynějšímu anglickému whisky.
Ve slavném slovníku Dr. Johnsona se slovo whisky objevilo poprvé v roce 1755.[/SPOIL]
Irská Whisky
[SPOIL]Vůbec poprvé byla zhotovena irskými mnichy v 11. století.
Teprve v 18. století však nabyla věhlasu. Je považována za nejstarší whisky na světě.
Rozdíl mezi irskou a skotskou whisky tkví v základním materiálu.
Ječmen, pšenice, oves a žito, někdy též melasa z cukrové třtiny, to vše se odráží v chuti irské whisky.
Od poloviny 18. století bylo v Irsku 2000 palíren, jejichž centrem byl Cork, Dublin, Belfast, Tullamore, Kilbegan, Kineadine, Lochrin, Doderbank.
Od těchto časů je irská whisky známa ze dvou rodinných dynastií, a to z rodiny Haig ze Skotska a rodiny Jameson z Irska.
Dnes je výroba v Irsku centralizována.
Nedaleko Dublinu je centrální destilérka, která vyrábí podle receptů vlastníků všechny druhy irské whisky.
Irská whiskey je destilována způsobem pot still, je 3x destilovaná. Dva faktory - materiál a trojnásobná destilace - znamenají rozdíl mezi skotskou a irskou whisky.
Zrání irské whisky trvá nejméně 3 roky, často 10-12 let. Uložena ke zrání je v sudech po sherry, boorbonu, rumu nebo též v sudech z amerického bílého dubu.
Zde nabývá každá whisky individuální tón barvy, chuti a vůně. Po určené době zrání se whisky smíchává z různých sudů.
To odpovídá skotskému "vatting".
Irská whisky má střední sladovou chuť tak jako skotská a kanadská, pokud není slad sušený nad ohněm a kouřem z rašeliny.
V posledních letech přichází na trh též Blended Irish Whiskey, která je řezána destilátem z jiného obilí.
Irská whisky byla v minulém století vyvážena do světa v daleko větším množství než whisky skotská.
Pozdější převahu skotské whisky zapříčinily dvě události.
- Tou první byla prohibice v USA. Ta znamenala pro Iry zrátu sice jednoho, ale obrovitého trhu.
- Druhou událostí bylo vystoupení Irska z britského společenství (Commonwealthu) v roce 1949; důsledkem byl v lepším případě ztížený přístup na mnohé trhy, v horším případě jejich ztráta.
V současné době však irská whiskey opět pomalu získává na oblibě, a to především u mladých lidí toužících po změně a
samozřejmě u Irů (co jich po světě je), kteří pitím irské whiskey vlastně pomáhají svému lihovarnickému průmyslu.
Ve výrobě irské whiskey nacházíme jeden nezanedbatelný rozdíl oproti výrobě whisky skotské.
Zatímco Skotové při sušení ječmenového sladu neoddělují zdroj tepla, Irové tak činí.
Proto má skotská whisky (podle konzumentů) jakýsi kouřový stín, zatímco irská whiskey ne.
Liší se také v tom, že irská whiskey bývá nejméně třikrát destilovaná, kdežto skotská nejméně dvakrát. I zde existují výjimky.[/SPOIL]
Tímto by jsem to uzavřel ... :hi
18. září 2014 sami Skotové rozhodnou, zda se budou chtít rozvíjet jako nezávislý stát nebo nadále jako součást Spojeného království.
Své rozhodnutí jistě oslaví dobrým pitím ...
Naposledy upraveno: