DeletedUser23979
Guest
Pane Biblos. Také si myslím. Prošla jsem to, a nic pro forum není. A dávat příspěvky za sebou.
Toto je asi SPAM...páč k moravě, to nemá, co dělat...
Toto je asi SPAM...páč k moravě, to nemá, co dělat...
-
Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:
» Vytvořit účet na fóru
MORAVA ... krásná zem
- Zakladatel vlákna Habrton
- Vytvořeno
- Stav
- Počet poděkování
- 30
Tohle fórum má hlavně INFORMOVAT jestli tomu rozumíš.
Pokud někdo napíše svůj postřeh bude to jen dobře. :hi
Nacionalismus nemám rád a je škodlivý.
Nacional. není,když někdo řekne svůj NÁZOR i když je druhému nepříjemný.
Velice si dávám pozor,aby mne nikdo ani náznakem nemohl říci,že by jsem tu napsal LEŽ či se nějak nacional.projevoval.
Nesouhlasit můžeš na to má každý právo,ale na druhou stranu je třeba říci PROČ. :blush
Upřímně by mne zajímalo jak jsi došla k názoru nacionalismu ???
DeletedUser2901
Guest
Baví tě to si psát sám se sebou? 
Tvoje vlastenectví je obdivuhodné, ale netuším proč to dáváš do herního fora, byť i do kavárny, kde se semílá všechno možný...
Tvoje vlastenectví je obdivuhodné, ale netuším proč to dáváš do herního fora, byť i do kavárny, kde se semílá všechno možný...
- Počet poděkování
- 116
Tak jsem prvně v životě zabloudila v tento topíc a koukám jak se to tady hádá 
Chjo...
A já bych se tak ráda s vámi podělila o své vědomosti o Moravě :yes
No nic :S
Já stejně toho moc nevím, jenom to že Moravu založili zvěrozvězstové Pančo a Metal a že jsou moraváci všeobecně nazývání jako "pauzáci", což je právě prej právě ta pauza mezi českou a slovenskou hymnou
ardon
Chjo...A já bych se tak ráda s vámi podělila o své vědomosti o Moravě :yes
No nic :S
Já stejně toho moc nevím, jenom to že Moravu založili zvěrozvězstové Pančo a Metal a že jsou moraváci všeobecně nazývání jako "pauzáci", což je právě prej právě ta pauza mezi českou a slovenskou hymnou
ardon
- Počet poděkování
- 30
Kvítku nikdo se tu nehádá. :angel
[SPOIL]I kdyby se hádat chtěl tak se mou určitě NE.
Hádat se může jít na jiné fórum ... :wacko:bye[/SPOIL]
"pauzáci" .. to slyším poprvé a docela se mne to líbí. :mocking:hi
Je to takové výstižné v jakém postavení se Morava a Moravané v současnosti NACHÁZÍ. :blush
Kdyby jsi měla zájem dozvědět se více.
Rozšířit si obzory poznání a nechce se ti číst UČEBNICE. :hi
Podívej se na tohle skvělé krátké video:
Upozorňuju,že je to podořeno misterstvem školství ČR i EU.
1.díl - 2.díl
Je to historie Moravy v KOSTCE pro střední školy. :thumb
Dovíš se tam,že Moravu NEzaložili věrozvěstové Pančo a Metal.
Ani Cyril a Metoděj,ale někdo úplně JINÝ.:yeah
- Počet poděkování
- 30
Aktualita: :great
[SPOIL]V září roku 2012 založili moravští krajané,kteří dlouhodobě žijí v Evropě a v Americe.
Facebookovou stránku ... :blush
ZDE se mimo jiné píše česky i anglicky.
Stránka, která si mj. klade za cíl, postupně oslovovat a sdružovat další krajany,žijící v zahraničničí.
Dne 29. září 2012 proběhla v Brně tradiční promoravská akce Den za Moravu.
Zástupce krajanů jejíž člen sedí v parlamentu v Bruselu, zde přečetl otevřený dopis, který měl velmi pozitivní ohlas. :hi
Dopis pro ... Den za Moravu
[SPOIL]Vážení moravští vlastenci a přátelé Moravy,
sešli jste se v tento významný den, abyste společně podpořili moravskou zemi.
Její bohatou kulturu, jedinečné tradice a připomněli si její mnohaletou historii,
která je plná nadějných vzestupů a krkolomných pádů.
V dnešní době, kdy Morava již bohužel zmizela z mapy České republiky
a kdy hrdá srdce moravských vlastenců mají možnost zaplesat jen při sledování televizní předpovědi počasí.
Odkud se slovo Morava zatím ještě nevytratilo.
Je těžké zachovat si stálý optimismus a věřit, že Morava je znovu na vzestupu.
Avšak to, že jste se dnes sešli v tak hojném počtu svědčí o tom, že Morava tu stále je a to,
jestli tu Morava bude třeba za dalších sto let není jen ve hvězdách,
ale záleží to především na nás samotných, na Moravanech, zkrátka je to v našich rukách.
Tímto vás z celého srdce zdraví místní sdružení MNO Zahraničí a přejeme vám krásný Den za Moravu,
kterého se my bohužel nemůžeme osobně zúčastnit, avšak v duši jsme stále s vámi, doma, na Moravě.
Místní sdružení MNO Zahraničí
Letter for Moravian Day
Dear Moravian patriots and friends of Moravia,
you have met on this notable day to support our Moravian land, its rich culture, unique heritage,
and to recall its long-standing history, which is full of hopeful progress as well as discouraging setbacks.
Nowadays, when Moravia has unfortunately vanished from the map of the Czech Republic.
The proud hearts of Moravian patriots can only feel joy watching the TV weather forecast,
where the term Moravia is still used, it is hard to remain optimistic and continue to believe that Moravia is rising from the ashes once more.
Nevertheless, the fact that so many of you have come together is proof that Moravia still lives;
whether Moravia will exist in another hundred years is not predetermined by fate: it is up to ourselves, Moravians, in a word,
our future is in our own hands.
From the bottom of our hearts, MNC Abroad greets you and wishes you a wonderful Moravian Day,
which we cannot unfortunately attend in person,
but we are always with you in spirit, with you at home, in our Moravia.
MNC Abroad Local Chapter[/SPOIL][/SPOIL]
[SPOIL]V září roku 2012 založili moravští krajané,kteří dlouhodobě žijí v Evropě a v Americe.
Facebookovou stránku ... :blush
ZDE se mimo jiné píše česky i anglicky.
Stránka, která si mj. klade za cíl, postupně oslovovat a sdružovat další krajany,žijící v zahraničničí.
Dne 29. září 2012 proběhla v Brně tradiční promoravská akce Den za Moravu.
Zástupce krajanů jejíž člen sedí v parlamentu v Bruselu, zde přečetl otevřený dopis, který měl velmi pozitivní ohlas. :hi
Dopis pro ... Den za Moravu
[SPOIL]Vážení moravští vlastenci a přátelé Moravy,
sešli jste se v tento významný den, abyste společně podpořili moravskou zemi.
Její bohatou kulturu, jedinečné tradice a připomněli si její mnohaletou historii,
která je plná nadějných vzestupů a krkolomných pádů.
V dnešní době, kdy Morava již bohužel zmizela z mapy České republiky
a kdy hrdá srdce moravských vlastenců mají možnost zaplesat jen při sledování televizní předpovědi počasí.
Odkud se slovo Morava zatím ještě nevytratilo.
Je těžké zachovat si stálý optimismus a věřit, že Morava je znovu na vzestupu.
Avšak to, že jste se dnes sešli v tak hojném počtu svědčí o tom, že Morava tu stále je a to,
jestli tu Morava bude třeba za dalších sto let není jen ve hvězdách,
ale záleží to především na nás samotných, na Moravanech, zkrátka je to v našich rukách.
Tímto vás z celého srdce zdraví místní sdružení MNO Zahraničí a přejeme vám krásný Den za Moravu,
kterého se my bohužel nemůžeme osobně zúčastnit, avšak v duši jsme stále s vámi, doma, na Moravě.
Místní sdružení MNO Zahraničí
Letter for Moravian Day
Dear Moravian patriots and friends of Moravia,
you have met on this notable day to support our Moravian land, its rich culture, unique heritage,
and to recall its long-standing history, which is full of hopeful progress as well as discouraging setbacks.
Nowadays, when Moravia has unfortunately vanished from the map of the Czech Republic.
The proud hearts of Moravian patriots can only feel joy watching the TV weather forecast,
where the term Moravia is still used, it is hard to remain optimistic and continue to believe that Moravia is rising from the ashes once more.
Nevertheless, the fact that so many of you have come together is proof that Moravia still lives;
whether Moravia will exist in another hundred years is not predetermined by fate: it is up to ourselves, Moravians, in a word,
our future is in our own hands.
From the bottom of our hearts, MNC Abroad greets you and wishes you a wonderful Moravian Day,
which we cannot unfortunately attend in person,
but we are always with you in spirit, with you at home, in our Moravia.
MNC Abroad Local Chapter[/SPOIL][/SPOIL]
- Počet poděkování
- 30
Historické MILNÍKY - 1.díl :hi
Československo-Polský spor o Kladsko
[SPOIL]Spor o Kladsko byl jeden z československo-polských pohraničních sporů mezi těmito státy od roku 1945 do roku 1958.
Vrcholil v letech 1945 až 1947.
S konečnou platností byl ukončen , až roku 1958.
Po ukončení druhé světové války vznikl mezi Československem a Polskem spor o území Kladska.
Před válkou toto území patřilo Německu a žila na něm česká menšina.
Na konci války území Kladska obsadila sovětská Rudá armáda a předala jej do správy Polsku.
Spor byl ukončen uzavřením smlouvy o vzájemných hranicích v roce 1958.
Kladsko připadlo Polsku.
Pravděpodobně nejpozději na počátku 11. století bylo na území dnešního města Kladsko.
Vybudováno českými knížaty v souvislosti s česko-polskými konflikty hradiště.
Pod ním či v jeho sousedství vzniklo i tržiště a osada s českým obyvatelstvem.
Poté až do roku 1742 území Kladska náleželo (nejprve jako kastelánie,
poté jako manský kraj a nakonec jako hrabství) k Čechám a tedy i k Zemím Koruny české.
Až do poloviny 13. století bylo Kladsko jen řídce osídleno.
Za vlády českých králů Přemysla Otakara II. a Václava II. proběhla rozsáhlá kolonizace německými kolonisty.
V roce 1742 bylo Kladsko od Čech Vratislavským mírem odtrženo a přičleněno spolu s velkou částí Slezska k Prusku.
Jako součást Pruska se poté stalo i součástí Německé říše. Jediným pojítkem Kladska s Čechami zůstala církevní správa.
Do roku 1972 spadalo Kladsko do Pražské arcidiecéze.
Znak města Kladska na budově kladské radnice, shodný se znakem Čech.
Více a podpobněji o středověku si můžete přečíst ZDE.
V roce 1918 tvořili převážnou většinu obyvatel Kladska Němci.
Na území tzv. Českého koutku však stále žila česká menšina.
Polská menšina v Kladsku nežila.
Po ukončení první světové války začalo nově vzniklé Československo nárokovat připojení Kladska ke svému území.
Žádalo alespoň úpravu hranic tak, aby byl k Československu připojen Český koutek s českým obyvatelstvem.
Za tuto úpravu hranic bylo Československo dokonce ochotno vzdát se ve prospěch Německa chebského výběžku.
Tato československá snaha se setkala s odporem místního německého obyvatelstva a podle závěrů Pařížské mírové konference zůstalo Kladsko součástí Německa.
Pro Československo tento výsledek představoval značné zklamání.
1945-1947
Jaltská konference mezi Sovětským svazem, Spojenými státy a Velkou Británií v roce 1945.
Rozhodla mimo jiné o posunu západních hranic Polska na Odru a Nisu.
Polsko tak mělo být odškodněno za ztrátu svých východních území ve prospěch Sovětského svazu.
Podle představ západních diplomatů měla být touto Nisou Kladská Nisa, podle představ Sovětského svazu Lužická Nisa.
Postupimská konference nakonec schválila jako německo-polskou hranici Lužickou Nisu.
Sovětská Rudá armáda obsadila území Kladska na začátku května 1945 a předala území do správy Polsku.
V téže době do Kladska začali přicházet první polští osídlenci.
Pocházející především z bývalých polských oblastí východně od Curzonovy linie, odstoupených Sovětskému svazu.
Příchod polské správy do Kladska velmi zkomplikoval postavení tamní české menšiny.
Pro polské úřady byli tito Češi příslušníky nacistického
Německa a jako takoví měli být z Kladska odsunuti.
Týkala se jich stejná politická a hospodářská omezení, jako kladských Němců.
Tato skutečnost vyvolávala silné napětí mezi Československem a Polskem.
V Náchodě se ustavil Kladský komitét, který zastával zájmy kladských Čechů na československých úřadech.
V Praze vznikl Svaz přátel Kladska, který upozorňoval československou veřejnost na osudy a přání obyvatel Kladska a později pečoval o ty, kteří uprchli z Kladska do českého pohraničí.
Mezi Československem a Polskem v té době existovala celá řada pohraničních sporů.
Na předválečné československo-polské hranici se obnovil spor o Těšínsko.
Na předválečné československo-německé hranici vznikly vedle sporu o Kladsko mezi Československem a Polskem i spory o Hlubčicko a Ratibořsko.
O sporná území se rozpoutala mezi Československem a Polskem „tichá válka“, která šla mnohdy za pouhý diplomatický souboj.
V květnu 1945 obdržela československá vláda žádost dvanácti kladských obcí s českým obyvatelstvem, aby je obsadila československá armáda.Československo začalo připravovat vojenské obsazení Kladska přes Náchod.
Československá armáda obsadila Ratibořsko,k obsazení Kladska nedošlo.
Nejširší varianta čs. územních požadavků v roce 1919
Nejužší varianta čs. územních požadavků v roce 1919, spojená s odstoupením části území Německu
Původní obyvatelstvo (Němci, ale i Češi) bylo postupně odsunuto do Německa (hlavně do Porýní a Dolního Saska).
Část Čechů se s pomocí Kladského komitétu dostala do Československa.
Národnostní poměry v Kladsku se podstatným způsobem změnily.
Polští osídlenci zde již tvořili většinu a jejich příliv stále pokračoval.
Polské úřady organizovaly demonstrace tohoto nově příchozího obyvatelstva,které rázně odmítalo československé územní nároky.
Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sovětského svazu v roce 1947 podepsána mezi Československem a Polskem smlouva o přátelství a vzájemné pomoci, obsahující klauzuli neměnnosti vzájemných hranic.
Podpis této smlouvy zklidnil situaci, i když vzájemné napětí přetrvávalo.
Ukončení sporu
Československo-polský spor o Kladsko s konečnou platností ukončila Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě 13. června 1958.
Tato smlouva byla 17. října 1958 ratifikována Národním shromážděním republiky Československé, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb., o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla 14. února 1959.
Kladsko se s konečnou platností stalo součástí Polska.
Československo-polská hranice v Kladsku se stala oboustranně neprostupnou a zůstala takovou až do počátku 60. let 20. století.
Až uzavření dohody o malém pohraničním styku umožnilo od roku 1961 návštěvy českých turistů alespoň do části Kladska.
V roce 1972 došlo k vyčlenění území Kladska z Pražské arcidiecéze do Vratislavské arcidiecéze, čímž došlo k přetržení posledního pouta Kladska s Čechami.
Pomník obráncům Polska v Kladsku
[/SPOIL]
Československo-Polský spor o Kladsko
[SPOIL]Spor o Kladsko byl jeden z československo-polských pohraničních sporů mezi těmito státy od roku 1945 do roku 1958.
Vrcholil v letech 1945 až 1947.
S konečnou platností byl ukončen , až roku 1958.
Po ukončení druhé světové války vznikl mezi Československem a Polskem spor o území Kladska.
Před válkou toto území patřilo Německu a žila na něm česká menšina.
Na konci války území Kladska obsadila sovětská Rudá armáda a předala jej do správy Polsku.
Spor byl ukončen uzavřením smlouvy o vzájemných hranicích v roce 1958.
Kladsko připadlo Polsku.
Pravděpodobně nejpozději na počátku 11. století bylo na území dnešního města Kladsko.
Vybudováno českými knížaty v souvislosti s česko-polskými konflikty hradiště.
Pod ním či v jeho sousedství vzniklo i tržiště a osada s českým obyvatelstvem.
Poté až do roku 1742 území Kladska náleželo (nejprve jako kastelánie,
poté jako manský kraj a nakonec jako hrabství) k Čechám a tedy i k Zemím Koruny české.
Až do poloviny 13. století bylo Kladsko jen řídce osídleno.
Za vlády českých králů Přemysla Otakara II. a Václava II. proběhla rozsáhlá kolonizace německými kolonisty.
V roce 1742 bylo Kladsko od Čech Vratislavským mírem odtrženo a přičleněno spolu s velkou částí Slezska k Prusku.
Jako součást Pruska se poté stalo i součástí Německé říše. Jediným pojítkem Kladska s Čechami zůstala církevní správa.
Do roku 1972 spadalo Kladsko do Pražské arcidiecéze.
Znak města Kladska na budově kladské radnice, shodný se znakem Čech.
Více a podpobněji o středověku si můžete přečíst ZDE.
V roce 1918 tvořili převážnou většinu obyvatel Kladska Němci.
Na území tzv. Českého koutku však stále žila česká menšina.
Polská menšina v Kladsku nežila.
Po ukončení první světové války začalo nově vzniklé Československo nárokovat připojení Kladska ke svému území.
Žádalo alespoň úpravu hranic tak, aby byl k Československu připojen Český koutek s českým obyvatelstvem.
Za tuto úpravu hranic bylo Československo dokonce ochotno vzdát se ve prospěch Německa chebského výběžku.
Tato československá snaha se setkala s odporem místního německého obyvatelstva a podle závěrů Pařížské mírové konference zůstalo Kladsko součástí Německa.
Pro Československo tento výsledek představoval značné zklamání.
1945-1947
Jaltská konference mezi Sovětským svazem, Spojenými státy a Velkou Británií v roce 1945.
Rozhodla mimo jiné o posunu západních hranic Polska na Odru a Nisu.
Polsko tak mělo být odškodněno za ztrátu svých východních území ve prospěch Sovětského svazu.
Podle představ západních diplomatů měla být touto Nisou Kladská Nisa, podle představ Sovětského svazu Lužická Nisa.
Postupimská konference nakonec schválila jako německo-polskou hranici Lužickou Nisu.
Sovětská Rudá armáda obsadila území Kladska na začátku května 1945 a předala území do správy Polsku.
V téže době do Kladska začali přicházet první polští osídlenci.
Pocházející především z bývalých polských oblastí východně od Curzonovy linie, odstoupených Sovětskému svazu.
Příchod polské správy do Kladska velmi zkomplikoval postavení tamní české menšiny.
Pro polské úřady byli tito Češi příslušníky nacistického
Německa a jako takoví měli být z Kladska odsunuti.
Týkala se jich stejná politická a hospodářská omezení, jako kladských Němců.
Tato skutečnost vyvolávala silné napětí mezi Československem a Polskem.
V Náchodě se ustavil Kladský komitét, který zastával zájmy kladských Čechů na československých úřadech.
V Praze vznikl Svaz přátel Kladska, který upozorňoval československou veřejnost na osudy a přání obyvatel Kladska a později pečoval o ty, kteří uprchli z Kladska do českého pohraničí.
Mezi Československem a Polskem v té době existovala celá řada pohraničních sporů.
Na předválečné československo-polské hranici se obnovil spor o Těšínsko.
Na předválečné československo-německé hranici vznikly vedle sporu o Kladsko mezi Československem a Polskem i spory o Hlubčicko a Ratibořsko.
O sporná území se rozpoutala mezi Československem a Polskem „tichá válka“, která šla mnohdy za pouhý diplomatický souboj.
V květnu 1945 obdržela československá vláda žádost dvanácti kladských obcí s českým obyvatelstvem, aby je obsadila československá armáda.Československo začalo připravovat vojenské obsazení Kladska přes Náchod.
Československá armáda obsadila Ratibořsko,k obsazení Kladska nedošlo.
Nejširší varianta čs. územních požadavků v roce 1919
Nejužší varianta čs. územních požadavků v roce 1919, spojená s odstoupením části území Německu
Původní obyvatelstvo (Němci, ale i Češi) bylo postupně odsunuto do Německa (hlavně do Porýní a Dolního Saska).
Část Čechů se s pomocí Kladského komitétu dostala do Československa.
Národnostní poměry v Kladsku se podstatným způsobem změnily.
Polští osídlenci zde již tvořili většinu a jejich příliv stále pokračoval.
Polské úřady organizovaly demonstrace tohoto nově příchozího obyvatelstva,které rázně odmítalo československé územní nároky.
Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sovětského svazu v roce 1947 podepsána mezi Československem a Polskem smlouva o přátelství a vzájemné pomoci, obsahující klauzuli neměnnosti vzájemných hranic.
Podpis této smlouvy zklidnil situaci, i když vzájemné napětí přetrvávalo.
Ukončení sporu
Československo-polský spor o Kladsko s konečnou platností ukončila Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě 13. června 1958.
Tato smlouva byla 17. října 1958 ratifikována Národním shromážděním republiky Československé, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb., o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla 14. února 1959.
Kladsko se s konečnou platností stalo součástí Polska.
Československo-polská hranice v Kladsku se stala oboustranně neprostupnou a zůstala takovou až do počátku 60. let 20. století.
Až uzavření dohody o malém pohraničním styku umožnilo od roku 1961 návštěvy českých turistů alespoň do části Kladska.
V roce 1972 došlo k vyčlenění území Kladska z Pražské arcidiecéze do Vratislavské arcidiecéze, čímž došlo k přetržení posledního pouta Kladska s Čechami.
Pomník obráncům Polska v Kladsku
DeletedUser
Guest
Ahojky,
Jsem tu na forum D.K. jako nováček i když jako hráč hraji Divoké kmeny několik let, ale to není podstatné.
Podstatné je to, že bych chtěla Tondu pochválit za jeho příspěvky o Moravě, spousta věcí je tam zajímavých o kterých jsem ani nevěděla.
Oceňuji už jen to, kolik času s tím musel strávit aby se s námi o tyto informace podělil.
Komu se to nelíbí, číst to pochopitelně nemusí, ale řekla bych, že většina ohlasů je kladných.
Nezdá se mi, že by si psal sám se sebou a ani se mi nezdá, že by to nikoho nezajímalo.
Naopak já osobně bych mu chtěla poděkovat za tak vyčerpávající informace o Moravě..:thumb
Jsem tu na forum D.K. jako nováček i když jako hráč hraji Divoké kmeny několik let, ale to není podstatné.
Podstatné je to, že bych chtěla Tondu pochválit za jeho příspěvky o Moravě, spousta věcí je tam zajímavých o kterých jsem ani nevěděla.
Oceňuji už jen to, kolik času s tím musel strávit aby se s námi o tyto informace podělil.
Komu se to nelíbí, číst to pochopitelně nemusí, ale řekla bych, že většina ohlasů je kladných.
Nezdá se mi, že by si psal sám se sebou a ani se mi nezdá, že by to nikoho nezajímalo.
Naopak já osobně bych mu chtěla poděkovat za tak vyčerpávající informace o Moravě..:thumb
Naposledy upraveno moderátorem:
- Počet poděkování
- 30
Významné datum ... 28.říjen sv.Rostislav Moravský[SPOIL]Dne 28. října si pravoslavní věřící a Slované po celém světě připomínají osobnost sv. Rostislava, panovníka Velké Moravy, který vládl v letech 846—870.
Na jeho žádost byli do země povoláni byzantští misionáři — bratři, svatí Cyril a Metoděj, aby Moravanům hlásali radostnou zvěst slovanským jazykem.
Kníže Rostislav byl nejen úspěšný válečník a diplomat, ale i zbožný a osvícený vladař.
Svou vírou upevnil moravskou státnost a svěřený lid osvobodil od franckého područí.
Věrozvěsti pak národ naučili písmu a vzdělanosti.
Zásluhou sv. Rostislava a cyrilometodějské misie se Morava stala kolébkou slovanské kultury, která přetrvala těžké dějinné zkoušky dodnes.
To vše vypráví videodokument o sv.Rostislavovi.
Video:[SPOIL][YOUTUBE]ekIxTG2gS7E[/YOUTUBE][/SPOIL]
Již tehdy se však snesla nad moravskou zemi nesvornost a závist.
Kníže Svatopluk, který tehdy vládl v Nitře, svého strýce Rostislava ze srdce nenáviděl. Chtěl jej sesadit z trůnu a zmocnit se celého území království. Začal se paktovat s Franky a latiníky, kteří opovrhovali slovanskou bohoslužbou. Svatopluk se rozhodl Rostislava zabít.
Přichystal pro něj smrtelný nápoj, ovšem jak zaznamenal legendista Kristián — Rostislav neutrpěl žádné újmy, „neboť byl chráněn Boží milostí“.
Podobně hovoří i Moravská legenda — Za času císaře Michaela.
Nakonec však přeci jen upadl do léčky. Svatopluk Rostislava zajal a spoutaného předal Frankům. Ti jej odvedli do Řezna, kde nad ním vynesli soud.
Trest smrti byl zmírněn, ovšem Rostislav pro svůj národ velice trpěl. Kroniky zaznamenávají, jak jej Frankové mučili a vypíchli mu oči.
Takto zmrzačený byl uvržen do kláštera, neznámo kam.
Svatopluk neměl v lásce ani Metoděje, dovolil, aby jej Frankové tloukli a uvrhli do žaláře. Zánik slovanské církve na Moravě byl zpečetěn. Žáci misionářů, svatí Gorazd — Angelár — Kliment — Naum — Sáva, byli poté vyhnáni, avšak s Boží prozřetelností zaseli křesťanskou víru Jihoslovanům. Evangelium se pak dále šířilo k Rusům a ostatním slovanským národům. Patroni Moravy, svatí Cyril a Metoděj, byli roku 1980 prohlášeni za spolupatrony Evropy. Ovšem Rostislav?
Všichni vladaři, kteří svým národům předali křesťanskou víru, byli zpravidla zahrnuti mezi svaté.
Ne však moravský Rostislav.
Jeho postava byla opomenuta a záhy odsunuta.
Po zániku velkomoravské říše byl na Moravu importován kult sv. Václava — patrona české země, jako státní ideologie Přemyslovců.
Jméno Rostislava bylo na tisíc let vymazáno ze srdcí lidu.
Dluh mu splatili až pravoslavní křesťané v roce 1994, kdy jej v Prešově a v Brně slavnostně kanonizovali.
Datum jeho svátku stanovili jednou pro vždy na 28. říjen.
„Nikoliv proto, aby se světecké osobnosti vytvářelo nějaké politikum, ale s intencí, abychom se zamýšleli nad tím, že knížeti leželo na srdci blaho našich národů, jejich duchovní růst, samostatnost společenství a rozkvět.“
Středověký kronikář mimo jiné poznamenal: „…svrchu řečený král byl vzdělán v cestě Boží a byv vytržen z tlamy draka chrlícího oheň, milosrdenstvím Božím vstoupil s přeslavným národem Moravským, nikoli bojem, ale vírou do brány věčné bezpečnosti. A tak se stal ten národ národem svatým…“
Na rok 2013 se v České a Slovenské republice připravuje velké jubileum příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu roku 863, které vyvrcholí na staroslavném Velehradě.
Možná Moravu navštíví papež Benedikt XVI. a konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I.
Pokud Ano naplní se poslední přání Rostislava aby Velehrad jednoho dne spojil Východ se Západem.
Životního příkladu Rostislava si váží všichni Slované, bez rozdílu vyznání.
Svatý Rostislave Oruduj za nás ... :angel
Při včerejší příležitosti státního svátku ČR.
Radnice na většině území Moravy včera na počest sv.Rostislava vyvěsilo kromě státní,též Moravskou vlajku.[/SPOIL]
Na jeho žádost byli do země povoláni byzantští misionáři — bratři, svatí Cyril a Metoděj, aby Moravanům hlásali radostnou zvěst slovanským jazykem.
Kníže Rostislav byl nejen úspěšný válečník a diplomat, ale i zbožný a osvícený vladař.
Svou vírou upevnil moravskou státnost a svěřený lid osvobodil od franckého područí.
Věrozvěsti pak národ naučili písmu a vzdělanosti.
Zásluhou sv. Rostislava a cyrilometodějské misie se Morava stala kolébkou slovanské kultury, která přetrvala těžké dějinné zkoušky dodnes.
To vše vypráví videodokument o sv.Rostislavovi.
Video:[SPOIL][YOUTUBE]ekIxTG2gS7E[/YOUTUBE][/SPOIL]
Již tehdy se však snesla nad moravskou zemi nesvornost a závist.
Kníže Svatopluk, který tehdy vládl v Nitře, svého strýce Rostislava ze srdce nenáviděl. Chtěl jej sesadit z trůnu a zmocnit se celého území království. Začal se paktovat s Franky a latiníky, kteří opovrhovali slovanskou bohoslužbou. Svatopluk se rozhodl Rostislava zabít.
Přichystal pro něj smrtelný nápoj, ovšem jak zaznamenal legendista Kristián — Rostislav neutrpěl žádné újmy, „neboť byl chráněn Boží milostí“.
Podobně hovoří i Moravská legenda — Za času císaře Michaela.
Nakonec však přeci jen upadl do léčky. Svatopluk Rostislava zajal a spoutaného předal Frankům. Ti jej odvedli do Řezna, kde nad ním vynesli soud.
Trest smrti byl zmírněn, ovšem Rostislav pro svůj národ velice trpěl. Kroniky zaznamenávají, jak jej Frankové mučili a vypíchli mu oči.
Takto zmrzačený byl uvržen do kláštera, neznámo kam.
Svatopluk neměl v lásce ani Metoděje, dovolil, aby jej Frankové tloukli a uvrhli do žaláře. Zánik slovanské církve na Moravě byl zpečetěn. Žáci misionářů, svatí Gorazd — Angelár — Kliment — Naum — Sáva, byli poté vyhnáni, avšak s Boží prozřetelností zaseli křesťanskou víru Jihoslovanům. Evangelium se pak dále šířilo k Rusům a ostatním slovanským národům. Patroni Moravy, svatí Cyril a Metoděj, byli roku 1980 prohlášeni za spolupatrony Evropy. Ovšem Rostislav?
Všichni vladaři, kteří svým národům předali křesťanskou víru, byli zpravidla zahrnuti mezi svaté.
Ne však moravský Rostislav.
Jeho postava byla opomenuta a záhy odsunuta.
Po zániku velkomoravské říše byl na Moravu importován kult sv. Václava — patrona české země, jako státní ideologie Přemyslovců.
Jméno Rostislava bylo na tisíc let vymazáno ze srdcí lidu.
Dluh mu splatili až pravoslavní křesťané v roce 1994, kdy jej v Prešově a v Brně slavnostně kanonizovali.
Datum jeho svátku stanovili jednou pro vždy na 28. říjen.
„Nikoliv proto, aby se světecké osobnosti vytvářelo nějaké politikum, ale s intencí, abychom se zamýšleli nad tím, že knížeti leželo na srdci blaho našich národů, jejich duchovní růst, samostatnost společenství a rozkvět.“
Středověký kronikář mimo jiné poznamenal: „…svrchu řečený král byl vzdělán v cestě Boží a byv vytržen z tlamy draka chrlícího oheň, milosrdenstvím Božím vstoupil s přeslavným národem Moravským, nikoli bojem, ale vírou do brány věčné bezpečnosti. A tak se stal ten národ národem svatým…“
Na rok 2013 se v České a Slovenské republice připravuje velké jubileum příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu roku 863, které vyvrcholí na staroslavném Velehradě.
Možná Moravu navštíví papež Benedikt XVI. a konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I.
Pokud Ano naplní se poslední přání Rostislava aby Velehrad jednoho dne spojil Východ se Západem.
Životního příkladu Rostislava si váží všichni Slované, bez rozdílu vyznání.
Svatý Rostislave Oruduj za nás ... :angel
Při včerejší příležitosti státního svátku ČR.
Radnice na většině území Moravy včera na počest sv.Rostislava vyvěsilo kromě státní,též Moravskou vlajku.[/SPOIL]
- Počet poděkování
- 30
Smutné výročí ... 28.říjen den zániku Markrabství moravského
[SPOIL][FONT=&]28. říjen je jedním z oficiálních státních svátků, které občané České republiky slaví a připomínají si tak významné okamžiky z minulosti.
28. říjen 1918 je dnem, kdy národům Čech, Moravy, Slezska a Slovenska byla dána možnost po několikasetleté vládě Habsburků svobodně rozhodnout o své budoucnosti a vzít svůj osud do vlastních rukou.
Tento den přijala většina našich předků s velkým nadšením a očekáváním, konečně budeme mít vlastní stát založený na demokracii, konečně budou zcela naplněny naše národní a sociální požadavky.
Bohužel ne všechno se povedlo, ne všechny tužby občanů byly splněny a ne všichni političtí zástupci nové republiky byli opravdovými demokraty.
Československo vzniklo podle smlouvy ze St. Germain na základě „svobodné vůle národů Čech, Moravy, části Slezska a Slovenska“
… Jak však historie ukázala, v rámci úsilí o jednotný a pevný stát došlo i k mnoha nedemokratickým krokům, jako nenaplnění dostatečné autonomie jednotlivým částem Československa a omezování zemských svobod ve prospěch centrálního řízení státu.
Pro Moravu a moravský národ je 28. říjen 1918 výročím zániku Markrabství moravského.
Od tohoto dne už Morava nikdy neměla takovou autonomii jako před ním, od tohoto dne se datují snahy o likvidaci Moravy.
[/FONT]- Plně uskutečněné v roce 1949[FONT=&] a dodnes svými následky trvající.
A to i přesto, že zákonodárný sněm Markrabství moravského nikdy ukončení moravské státnosti neschválil !!!
Moravané přes to všechno vždy byli pevnou a nedílnou součástí Československé republiky vždy stáli pevně za ním, ve všech kritických chvílích nově vzniklého státu byli připraveni k jeho obraně.
A jaký je výsledek moravské loajálnosti k československému (resp. českému) státu?
- Zpochybňování naší moravské identity a snaha likvidace Moravy.
A kdo dnes stojí v čele oslav výročí vzniku Československa???
- Jsou to ti političtí představitelé České republiky, kteří Československo rozbili, aby mohli konečně vytvořit jednotný unitární český stát.
Pro Moravu je tedy 28. říjen především smutným dnem zániku naší staleté moravské státnosti.[/FONT]
[FONT=&]
Více se můžete dočíst[/FONT]:
Vznik, proměny a zánik Moravského markrabství v datech[/SPOIL]
[SPOIL][FONT=&]28. říjen je jedním z oficiálních státních svátků, které občané České republiky slaví a připomínají si tak významné okamžiky z minulosti.
28. říjen 1918 je dnem, kdy národům Čech, Moravy, Slezska a Slovenska byla dána možnost po několikasetleté vládě Habsburků svobodně rozhodnout o své budoucnosti a vzít svůj osud do vlastních rukou.
Tento den přijala většina našich předků s velkým nadšením a očekáváním, konečně budeme mít vlastní stát založený na demokracii, konečně budou zcela naplněny naše národní a sociální požadavky.
Bohužel ne všechno se povedlo, ne všechny tužby občanů byly splněny a ne všichni političtí zástupci nové republiky byli opravdovými demokraty.
Československo vzniklo podle smlouvy ze St. Germain na základě „svobodné vůle národů Čech, Moravy, části Slezska a Slovenska“
… Jak však historie ukázala, v rámci úsilí o jednotný a pevný stát došlo i k mnoha nedemokratickým krokům, jako nenaplnění dostatečné autonomie jednotlivým částem Československa a omezování zemských svobod ve prospěch centrálního řízení státu.
Pro Moravu a moravský národ je 28. říjen 1918 výročím zániku Markrabství moravského.
Od tohoto dne už Morava nikdy neměla takovou autonomii jako před ním, od tohoto dne se datují snahy o likvidaci Moravy.
[/FONT]- Plně uskutečněné v roce 1949[FONT=&] a dodnes svými následky trvající.
A to i přesto, že zákonodárný sněm Markrabství moravského nikdy ukončení moravské státnosti neschválil !!!
Moravané přes to všechno vždy byli pevnou a nedílnou součástí Československé republiky vždy stáli pevně za ním, ve všech kritických chvílích nově vzniklého státu byli připraveni k jeho obraně.
A jaký je výsledek moravské loajálnosti k československému (resp. českému) státu?
- Zpochybňování naší moravské identity a snaha likvidace Moravy.
A kdo dnes stojí v čele oslav výročí vzniku Československa???
- Jsou to ti političtí představitelé České republiky, kteří Československo rozbili, aby mohli konečně vytvořit jednotný unitární český stát.
Pro Moravu je tedy 28. říjen především smutným dnem zániku naší staleté moravské státnosti.[/FONT]
[FONT=&]
Více se můžete dočíst[/FONT]:
Vznik, proměny a zánik Moravského markrabství v datech[/SPOIL]
- Stav